Wankel může mít i dvanáct rotorů, od Mazdy ale není (2x video)

Historie agregátů s krouživým pístem, které si nechal původně patentovat Němec Felix Wankel, je dostatečně známá. Zkoušely se v motocyklech, používaly je automobilky NSU, Citroën, Daimler-Benz, naposledy pak Mazda (a od ní zkopírovala Lada). Japonci s nimi vyhráli dokonce 24 hodin Le Mans (zelenooranžová 787B) triumfovala v ročníku 1991). Její závodní agregát disponoval ale pouze čtyřmi rotory...

Dnes představovaný jich má třikrát tolik, tedy dokonce dvanáct! Postavil si ho Tyson Garvin a rozhodně ne jen tak pro legraci, on totiž závodí s motorovými čluny. Není to žádné béčko, už dvakrát překonal rekord trasy z New Yorku na Bermudy. Až dosud používal velké americké naftové motory, ale změna je život... Výsledek práce ovšem zavání šílenstvím.

Tři bloky po čtyřech rotorech tvoří písmeno Y, celkový zdvihový objem monstra je 15,7 l a dává výkon kolem 1400 koní (1030 kW). Přitom si zachovává jednu z výhod těchto pohonných jednotek: kompaktní stavbu, takže nezabere více místa než průměrná „vé-osmička.“ I když zuří a vyluzuje typické vysoké tóny, vibrace dává minimální, což dokazuje na něm postavená sklenice vody.

Postrádá jakékoli přeplňování, s turby a závodním palivem stádo hřebců vzroste klidně až na trojnásobek. Karburátor odmítal sice dodávat životodárnou tekutinu nad 2000 otáček, ale tyto problémy se již snad podařilo vyřešit. Ne, pod kapotu třeba Miaty NA, nebo RX-8 se zcela jistě nevejde a točivý moment 1125 N.m je hodně velký mazec. Pokud by si nechal někdo něco podobného do japonských aut od Tysona postavit, případně jej zkoušel napodobit, ze série toho v nich určitě moc nepřežije. Ale nejen Amíci jsou tak trochu cvoci...