AC Ace: Toto byl šestiválcový roadster, co se podobal Ferrari

Anglický výrobce sportovních vozů AC Cars slaví letos 120. výročí založení firmy. V roce 1901 založili konstruktér John Weller a bohatý obchodník John Portwine malou dílnu v jižním Londýně a pustili se do stavby motorových vozidel. O dva roky později představili na londýnské výstavě v Crystal Palace dva modely, nazvané Weller – dvouválcový 10 HP a čtyřválcový 20 HP. Portwinovi se zdála výroba příliš drahá, proto přesvědčil Wheelera, aby místo toho vyráběl levné tříkolové dodávky. Tříkolky nazvané Auto Carrier poháněné vzduchem chlazeným jednoválcem byly úspěšné a používala je i britská armáda.

V roce 1911 se firma přejmenovala na Auto Carriers Ltd. a přemístila se do továrny Ferry Works ve městě Thames Ditton v hrabství Surrey, nedaleko od závodní dráhy v Brooklands. Tehdy také vzniklo známé logo s písmeny AC v kruhu. Po skončení první světové války navrhl John Weller dvoulitrový řadový šestiválec s rozvodem OHC, který pak vydržel ve výrobě přes 40 let. V roce 1921 se stal majitelem firmy Selwyn Francis Edge a o rok později se název změnil na AC Cars Ltd.

Po krachu na newyorské burze klesl prodej vozů AC, takže firma musela vyhlásit v roce 1929 bankrot. Koupili ji bratři William a Charles Hurlockovi, kteří úspěšně provozovali nákladní dopravu a továrnu AC hodlali využít jako skladiště. Servis vozů AC zůstal zachován a v malém množství se vyráběly osobní vozy využívající podvozky Standard. První sportovní otevřený vůz AC Ace neboli „eso“ byl vyroben před devadesáti lety, v roce 1931.

Výroba automobilů AC byla obnovena v roce 1947 modely 2 Litre, vycházejícími z předválečných konstrukcí a poháněnými dvoulitrovým šestiválcem. Kromě toho AC vyráběla jednomístné invalidní tříkolky s laminátovou karoserií a motocyklovým motorem BSA. K výrazné změně výrobního programu automobilky AC došlo v roce 1953, kdy byl na londýnském autosalonu vystaven dvoumístný roadster AC Ace. Navrhl jej konstruktér John Tojeiro z Herdfordshiru pro potřeby anglických sportovních klubů. Podvozek s lehkým trubkovým rámem měl nezávisle zavěšená kola, odpružená příčnými listovými pery. V roce 1952 si Tojeirův podvozek zakoupil Cliff Davis, zamontoval do něj motor Bristol a opatřil jej dvoumístnou karoserií nápadně se podobající vozu Ferrari 166 Barchetta s karoserií Touring, který například vyhrál Mille Miglia 1949. Po úspěšné závodní sezoně získal vůz Charles Hurlock, jeden z majitelů firmy AC, a po několika úpravách a montáži letitého Wellerova hliníkového dvoulitru OHC se „eso“ začalo vyrábět.

Motory

První vozy AC Ace poháněly dvoulitrové řadové šestiválce OHC s výkonem až 100 koní (75 kW). Při testech časopisu Motor dosáhl roadster maximální rychlost 166 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlil za 11,4 s. Při testech byla naměřena spotřeba paliva 11,2 l/100 km. Bylo však zřejmé, že sportovnímu podvozku by slušel výkonnější motor.

Od roku 1956 se AC Ace začal nabízet také s řadovým šestiválcem Bristol 100D (foto), který při objemu 1971 cm³ (vrtání x zdvih: 66 x 96 mm) dával se třemi spádovými karburátory Solex výkon 120 k (88 kW) při 6000 min^-1. Rychlost vozu se zvýšila na 187 km/h a k dosažení 100 km/h mu stačilo 9 sekund. Zároveň s tímto motorem se nabízel rychloběh a od roku 1957 za příplatek kotoučové přední brzdy (později se dodávaly standardně). Ace s tímto motorem byl o 240 liber dražší než s motorem AC (ten stál 1100 liber).

AC Ace poháněl vlastní řadový šestiválec nebo šestiválec Bristol (na obrázku), který při objemu 1971 cm3 dával se třemi spádovými karburátory Solex výkon 120 koní.

V roce 1961 se do roadsteru AC Ace začal montovat nový řadový šestiválec s objemem 2553 cm³, který z motoru používaného v modelu Ford Zephyr MkII upravil Ken Rudd (říkalo se mu proto „Ruddspeed“). Se třemi karburátory Weber nebo SU dával až 170 k (125 kW) a Ace s ním dosahoval rychlost přes 200 km/h. Brzy poté se začala prodávat AC Cobra Carrolla Shelbyho s motory Ford V8, takže „Ruddspeedů“ bylo vyrobeno jen 37 kusů. AC Ace 2.6 Ruddspeed (foto) s motorem Ford měl menší masku chladiče, kterou převzala i Cobra.

V roce 1961 se do roadsteru AC Ace začal montovat řadový šestiválec s objemem 2,5 litru z modelu Ford Zephyr. Upravil jej Ken Rudd, říkalo se mu proto „Ruddspeed“.

Design inspirovaný Ferrari

Když se konstruktéři Ace zamýšleli nad tvary připravovaného roadsteru, zaujal je dvoumístný roadster Ferrari 166 Barchetta, který navrhl Federico Formenti ze studia Touring. Ace měl podobnou oválnou masku chladiče s poněkud hrubším mřížováním a prolis směřující od masky pod světlomety (výraznější než u Ferrari). Boky měl AC Ace hladké, bez prolisu typického u Ferrari, a místo nízkého bezrámového okna nebo větrných štítků dostal Ace velké přední okno v chromovaném rámu. Roadster AC Ace (foto) měl rozvor náprav 2286 mm a vnější rozměry 3861 x 1511 x 1245 mm (délka x šířka x výška).

Karoserie AC Ace byla jednoduchá a elegantní. Oválná maska chladiče měla výrazné mřížování.

Místo klasických nárazníků měl AC Ace (foto) vpředu i vzadu jen malé chromované svislé členy, umístěné vpředu po stranách masky a vzadu do prostoru mezi malými kruhovými koncovými světly a víkem kufru. Vzadu umístěná nádrž měla nalévací otvor s víkem na levém zadním blatníku. Sportovní charakter vozu posilovaly malé dveře bez klik a drátová kola s centrální maticí.

Místo klasických nárazníků měl AC Ace vpředu i vzadu jen malé chromované svislé členy. Vzadu umístěná nádrž měla nalévací otvor s víkem na levém zadním blatníku.

V jednoduchém interiéru měl AC Ace dvě samostatná kožená sedadla, oddělená vysokým středovým tunelem. Na něm byla umístěna řadicí páka a po straně páka ruční brzdy. Na svislé palubní desce (foto) byly před tříramenným sportovním volantem s dřevěným věncem umístěny dva velké kruhové přístroje a dalších pět menšího průměru. Před sedadlem spolujezdce byla otevřená schránka k odkládání menších předmětů (později byla opatřena zamykatelnými dvířky).

Na palubní desce byly před tříramenným sportovním volantem s dřevěným věncem umístěny dva velké kruhové přístroje a dalších pět menšího průměru.

Od roku 1954 doplnila automobilka AC nabídku o dvoumístné kupé Aceca s pevnou střechou a zadním víkem zvedaným nahoru společně se zadním oknem. Hliníková karoserie měla pomocný dřevěný rám, mechanické díly a motory zůstaly stejné jako u roadsteru. U modelů Ace i Aceca používalo AC čísla podvozku začínající písmeny AE u vozů s motory AC, BE pro vozy s motory Bristol a RS pro vozy s motorem Ford. Auta určená k exportu měla navíc třetí písmeno X.

Sportování

Roadstery AC Ace měly dobré jízdní vlastnosti a osvědčily se i při sportovních akcích, především v klubových závodech, pro které byly primárně určeny. Na Le Mans v roce 1957 skončilo AC Ace s motorem Bristol s jezdci Kennem Ruddem a Peterem Boldonem na desátém místě v celkové klasifikaci. V dalším roce skončil prototyp AC Ace LM na osmém místě a v dalším roce dovedli jezdci Ted Whiteaway a John Turner vůz AC Ace Bristol do cíle na sedmém místě celkově a vyhráli třídu GT do 2 litrů.

Carroll Shelby – AC Cobra a ti druzí

Odhaduje se, že automobilka AC vyrobila v letech 1953 až 1963 729 vozů AC Ace, přičemž nejvíce jich bylo s motory Bristol (463 kusů). 220 kusů poháněl motor AC a 46 kusů motor Ford Zephyr. Roadstery AC Ace, které se dožily dnešních dnů jsou na aukcích ceněné na 100.000 dolarů před restaurováním a přes 400.000 dolarů po restauraci. Firma AC Automotive, sídlící v německém Straubenhardtu, staví repliky a prodává je s cenou začínající v přepočtu na 3,13 milionů korun.