AC Cobra – jedovatá rychlost (1.část)

Dá-li se u aut mluvit o sex-appealu, pak jeho výtvor jej měl vrchovatě. Karoserii Cobry přitom nenavrhl žádný známý designér a podvozek neměl nijak mimořádné vlastnosti. I po skončení výroby žila Cobra dál v podobě nesčíslného počtu replik a kopií.

Začalo to esem

Kořeny Cobry musíme hledat v poválečné Velké Británii u firmy AC Cars Limited, založené roku 1901. Firma zpočátku vyráběla tříkolky a v roce 1931 představila sportovní roadster Ace (česky eso). Po skončení druhé světové války pokračovala v tradici výroby sportovních vozů a na londýnském autosalonu 1953 se pochlubila novou verzí roadsteru Ace s karoserií ve stylu italských barchet. Vůz vycházel ze závodního speciálu Johna Tojeira poháněného dvoulitrovým motorem Bristol. „Eso“ bylo motoristickou veřejností velmi dobře přijato a za rok se vyrobilo a prodalo 147 kusů.

Allan Turner pak dále vylepšil design a vůz dostal dvoulitrový motor AC. Jeho výkon však nestačil na konkurenci a tak se ladič Ken Rudd vrátil k motorům Bristol, které původně pocházely z dílny BMW. V roce 1954 rozšířila firma AC svoji nabídku o kupé Aceca, které bylo s pevnou střechou praktičtější do deštivého anglického klimatu. AC Ace s motory Bristol byly úspěšné na závodních okruzích, hlavně na 24hodinovém závodu v Le Mans. Nejlepším výsledkem bylo 7. místo v celkovém pořadí a první ve své třídě v ročníku 1959. Tyto vozy měly proti civilní verzi řadu úprav, například nižší zaoblené přední sklo a chromovanou masku chladiče. Není bez zajímavosti, že tento ročník Le Mans vyhráli Caroll Shelby a Roy Salvadori na voze Aston Martin.

Přes počáteční úspěchy byla prodejní čísla modelu Ace nízká, neboť cenou nemohl konkurovat sériově vyráběným sportovním vozům Austin-Healey 100 a Triumph TR2 nebo TR3. Přesto se Ace udržel ve výrobě až do roku 1963. Celkem se vyrobilo 735 vozů Ace a 326 kupé Aceca. Většina z nich byla poháněna řadovým šestiválcem Bristol o výkonu 92 kW (125 k). Když na konci padesátých let zastavil Bristol výrobu tohoto motoru, přešla AC na motory Ford Zephyr 2,6 litru, které však byly těžší a méně výkonné.

Zachránce Caroll Shelby

Právě když se k firmě AC obracela štěstěna zády, přišla záchrana ze zámoří. Texaský automobilový závodník a podnikatel Carroll Shelby byl kvůli problémům se srdcem nucen zanechat aktivní závodní činnosti a začal se zabývat myšlenkou na stavbu dostupného sportovního vozu evropského vzhledu, vybaveného výkonným americkým motorem. Tato myšlenka nebyla nijak nová, v padesátých letech používal například Healey motory Nash a Allard Fordovy pohonné jednotky.

Shelby kontaktoval několik britských výrobců sportovních automobilů s nabídkou na stavbu stovky těchto hybridů k závodům produkčních sportovních vozů. Příležitosti se chopila nejlépe továrna AC, jejíž ručně vyráběné modely Ace se daly snadno přizpůsobit jinému motoru a nabídka navíc řešila její problémy s odbytem.

Také pro Shelbyho se roadster Ace jevil jako ideální volba. Byl to automobil se sportovními úspěchy, byl lehký, pohledný a kvalitně vyráběný. Zbývalo jen zvolit správný motor. Většina amerických motorů V8 byla příliš těžká pro tento malý, svižný automobil. Jako nejvhodnější se jevil hliníkový 3,5litrový vidlicový osmiválec od GM, ale ten se kvůli vysokým výrobním nákladům přestával vyrábět. Později se tento motor objevil ve vozech Rover a s oblibou se používal k pohonu replik Cobry. Díky dobrým kontaktům s Fordem se Shelby dozvěděl o novém kompaktním motoru V8 pro modely Fairlane s objemem 3 621 cm³ (221 kubických palců).

Ford projevil o Shelbyho projekt velký zájem, neboť chtěl přitáhnout mladou klientelu a nový zajímavý sportovní vůz dobře zapadal do této strategie. Navíc Shelbymu nabídl k výrobě prototypů několik lehkých verzí tohoto motoru s objemem zvýšeným na 4 260 cm³ (260 kubických palců).

Vývoj Shelbyho vozu začal v roce 1961 v Británii u AC Cars v Thames Dittonu. Podvozek byl pod dohledem šéfdesignéra Alana Turnera zesílen a připraven na zvýšený výkon a kroutící moment motoru. Fordův motor měl v prototypu hmotnost jen o 7 kg vyšší než používaný motor Bristol. Nová převodovka Borg-Warner zvýšila hmotnost o dalších 4,5 kg, ale celkové zvýšení hmotnosti bylo překvapivě malé. Shelby požadoval laminátovou karoserii po vzoru Chevroletu Corvette, ale firma AC prosadila hliníkovou karoserii, která byla lehčí.

V roce 1962 byl prototyp CSX2000 bez motoru a převodovky převezen k Shelbymu do USA. Zvnějšku byly proti modelu Ace patrné jen drobné změny, například širší podběhy kol a výraznější přední část s užší maskou. Shelby osadil prototyp motorem Ford 260, dosahujícím úctyhodných 239 kW (325 k) a poslal jej na různé automobilové výstavy. V silničních testech dosáhl rychlosti 246 km/h a zrychlení z 0 na 60 mil/hod (96 km/h) za 4,2 sekundy. Aby se vzbudilo zdání, že již začala výroba, byl vůz pro každou testovací jízdu přestříkán jinou barvou. Po zahájení výroby se musela vyřešit řada nedostatků a problémů, z nichž hlavním bylo chlazení motoru. Shelby musel dokonce použít chladič z Corvette, neboť Ford neměl vhodný chladič k dispozici.

Automobil dostal pro USA oficiální název Shelby-Ford AC Cobra, zpravidla zkracovaný na Shelby Cobra, kdežto v zahraničí se nazýval AC Cobra. Jméno Cobra si Shelby sám vymyslel. S oblibou se tvrdí, že na toto jméno přišel ve snu, ale pravděpodobnější je verze, že si tento název zapamatoval ze své dřívější závodnické kariéry, kdy se používaly lehké motory z mědí natvrdo pájených ocelových plechů. Takový motor vyráběl například Powel Crosley a pojmenoval jej "COBRA," což byla zkratka pro COpper-BRAzed, tedy mědí natvrdo pájený.

Léčba dětských nemocí

Prvních verzí Cobry s motory 260 kubických palců bylo prodáno pouze 75 kusů, řada z nich byla později předělána na verzi Mark 2 a vybavena novým motorem o objemu 4735 cm³ (289 kubických palců). Kromě problémů s chlazením se u Cobry projevovalo nepřesné řízení, slabé zavěšení předních kol a v neposlední řadě nižší výkony než udávané. Tento poslední problém byl vyřešen počátkem roku 1963 použitím motoru V8 4,7 litru z Fordu Fairlane, včetně nového chladiče. Tento motor měl výkon necelých 200 kW (271 k) a krouticí moment 426 Nm.

V následujících měsících bylo upraveno řízení, zesíleny vidlice předního zavěšení a rozšířena mřížka chladiče a boční výstupy vzduchu ke zlepšení chlazení motoru. Bylo také zkráceno víko zavazadlového prostoru, čímž se zvýšila tuhost karoserie. Zvětšily se rovněž podběhy kol, aby bylo možné použít širší pneumatiky. Vůz dostal alternátor a ke zlepšení akcelerace byl zvýšen přímý převod (3,77:1 místo 3,54:1). Cobra tak byla podstatně vylepšena, takže byla označena jako verze Mark 2 (Mk II). Od výrobního čísla 126 se u Cobry objevily i vnější rozlišovací znaky verze Mk II, jako například boční ventilační otvory. Cobry postavené v letech 1962 a 1963 bez těchto rozlišovacích znaků se obvykle označují jako verze Mk I. Vnější detaily karoserie Cobry Mk II se často měnily, typické nárazníkové svislé sloupky na bocích masky chladiče však většinou nechyběly. Některá provedení měla i náznak vodorovného nárazníku z chromovaných trubek.

Standardní Cobra 289 měla hmotnost pouhých 984 kg a dosahovala maximální rychlosti 222 km/h. Z nuly na 96 m/h akcelerovala za 5,5 sekundy a spotřeba se pohybovala kolem 15 litrů na 100 km. Vnější rozměry Cobry byly 3850 x 1550 x 1240 mm (délka x šířka x výška), všechna kola měla kotoučové brzdy. Na přání bylo možno získat hlavu válců s vyšším kompresním poměrem, dvojitý čtyřcestný karburátor atd.

V řijnu 1963 zastavil britský AC Cars výrobu modelu Ace a začal vyrábět evropskou verzi Cobry. Cena však vycházela příliš vysoká (Cobra byla například dražší než Jaguar E-Type), takže se prodalo jen 61 kusů, většina s pravostranným řízením. Cobra 289 Mk II se prodávala do konce roku 1965 a celkem bylo vyrobeno 580 kusů (včetně evropských a verze 289 Mk I).

Na závodních tratích

Pro závodníka, jakým byl Carroll Shelby bylo prvořadé, jak se jeho vozu povede na závodních tratích. Cobra se na nich poprvé objevila v říjnu 1962 a řadu let tam proháněla sportovní vozy věhlasných značek. Velké šance měla zejména ve třídě GT vozů, neboť byla mnohem lehčí než její američtí konkurenti. Prvního úspěchu dosáhla Cobra v lednu 1963 na Riverside, kde získala první a druhé místo a jasně porazila Chevrolety Corvette Sting Ray. Na mezinárodních závodech však byly Cobry obvykle poráženy vozy Ferrari 250 GT a GTO. V červnu 1963 se Cobry představily na 24 hodinovém závodu v Le Mans a speciálně upravená AC Cobra skončila za šesticí Ferrari na 7. místě. Bylo zřejmé, že roadster Cobra 289 je mimořádně vhodný pro krátké americké tratě, ale pro dlouhé a rychlé mezinárodní závody mu chyběla potřebná aerodynamika karoserie. Cobra vyhrála americký šampionát silničních závodů v roce 1963 a 1964, mezinárodní závod na 500 km v Bridgehamptonu (za volantem byl Dan Gurney a stal se prvním Američanem, který vyhrál závod FIA na americkém voze) a spoustu dalších závodů.

Pro 12hodinový závod v Sebringu, ročník 1964, byla připravena stříbrná Cobra 289 s drátovými koly a levostranným řízením. Při pohledu zezadu vyniknou ladné tvary karoserie. Typický je ochranný oblouk z chromovaných trubek a dvojice výfuků. Na největším evropském závodu 24 hodin v Le Mans 1964 dosáhly Cobry ze stáje Shelby-American vítězství ve třídě GT a celkově čtvrté místo.

Druhá část textu je zde.