Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ari Vatanen: Exkluzivní rozhovor s legendou. Dnes už nikam nespěchám!

Petr Slováček
Diskuze (0)

Čtyřnásobného vítěze Dakaru Ariho Vatanena snad znají i lidé, kterým motorsport nic neříká. Víte, že byl deset let europoslancem? Povídali jsme si s ním o smrti. I o výhodách, jaké mají dnešní jezdci.

Létající Fin dřív zdolával rekordy a sbíral vavříny. Později se angažoval mimo jiné v bezpečnosti silničního provozu a dnes užívá důchodu v jižní Francii, kde má farmu. Ari Vatanen je zkrátka člověkem mnoha tváří.

Před dvaceti lety ukončil aktivní kariéru a dal se na politiku. V letech 1999-2004 byl finským poslancem Evropského parlamentu za křesťanské demokraty, ve druhém volebním období kandidoval za jižní Francii, kam přesídlil. Angažoval se třeba ve členství Turecka v EU.

My si ho budeme spojovat zejména s rozevlátým letem na Pikes Peaku, kam Ari v roce 1988 dovedl svůj Peugeot 405 T16 – natočili o tom film, který najdete na youtube jako Climb Dance. Jak sám Ari zavzpomínal, primárně tehdy testovali pneumatiky a nastavení auta, které mělo přes 600 koní na 900 kilogramů. Když se dobře zaposloucháte, uslyšíte podle něj, jak si hraje se spojkovým pedálem, aby překonal turbodíru přeplňovaného motoru. Později připomněl, že mezera v zátahu byla skutečně obrovská. Stejně tak si vybavil, že filmování byl jen takový bonus navíc a nečekal, co z toho vznikne. V autě byla umístěna klasická velká kamera, protože žádné malé příruční ještě neexistovaly. A zvenčí snímal auto v oblacích prachu vrtulník.

Dodnes je snímek důkazem neobyčejné jezdecké odvahy.

Že jí má Ari Vatanen víc než dost, ukázal třeba při řízení přemotorovaných bestií skupiny B, která musela být zrušena, protože speciály už byly pro své jezdce příliš nebezpečné. Jeden z nich – Peugeot 205 T16 – ho v roce 1985 v Argentině málem zabil, když ve sto devadesáti na pětku vyletěl z trati a udělal s autem pět kotrmelců. Vypadalo to na konec kariéry, dokonce se záhy objevily neověřené zprávy o jeho smrti. Za rok už zase seděl za volantem soutěžního vozu a nehoda s ním neotřásla. Ještě dnes občas usedne Ari do skořepiny, ale obvykle jde o exhibiční jízdy.

Pro sportovní kariéru Ariho Vatanena bylo typické střídání dobrých a špatných událostí. V letech 1984 a 1985 zvítězil ve třech soutěžích za sebou, při další ale málem zemřel. Po vážné nehodě se dával rok dohromady. Dva roky nato vyhrál Rallye Paříž Dakar, aby mu poté auto za dosud nejasných okolností ukradli. A když se tam v roce 2007 vrátil s volkswagenem, vůz mu shořel šedesát kilometrů před cílem…  

Při sledování vašeho legendárního videa ještě dnes mrazí. Měl jste po uvedení hodně fanoušků?

Nevím, jestli zrovna fanoušků, ale mělo to nečekaně velký vliv. Ještě dnes za mnou každý den chodí lidé ptát se, jestli jsem to byl opravdu já. Mám z toho upřímně vždy radost. Těší mě, že to ještě dnes někoho zajímá, a pozitivně mě to nabíjí. A říkám jim, že jsem to já, jen už starý.

Málem jste závodění zaplatil životem, že?

V roce 1985 jsem byl smrti velmi blízko. Moje nehoda byla opravdu vážná a doktoři mi tehdy nedávali mnoho nadějí. Jsem šťastný, že tady jsem.

Bál jste se později za volantem smrti?

Během soutěže jste jako v bublině a nic okolo sebe nevnímáte. Je to jako hrát na stradivárky, kdy si to vychutnáváte a nic jiného si neuvědomujete. Nemůžete u toho myslet na smrt. Byla by to spíš otázka dobrá pro mé spolujezdce, tam totiž záleží na vzájemné důvěře. Není to rozhodně stejné jako na rovné silnici. já se bál, teprve když jsem viděl jízdy později na fotkách nebo videu, za volantem nikdy.

Mají to dnes jezdci jednodušší? V osmdesátkách to muselo být s bezpečností opravdu drsné.

Motorsport je vždycky nebezpečný. Ale auta jsou dnes mnohem bezpečnější než dřív. I jezdci mají další vybavení než za nás. Například systém ochrany krku Hans ve formuli 1. Takže ano, dnes je to lepší.

Když se pohybujete dnes po veřejné silnici, svezete se občas ještě rád rychle?

Ne, jezdit rychle po normální silnici s provozem je pro mě stresující. Ani to nepotřebuji, nikam už nespěchám, jsem v důchodu. I to je důvod, proč ani nemám žádné sportovní auto na každodenní potřebu, ale SUV BMW X5 a X3. Dnes už za volantem víc relaxuji a ocením pohon všech kol, automatickou převodovku nebo všemožné bezpečnostní asistenty.

Nemáte pocit, že přemíra asistentů může i škodit? Jsou podle vás vždy užitečné?

Je to jako se vším. Záleží, jak je používáte. Jako řidič jste vždycky zodpovědný za chování auta. Nemůžete mít zavřené oči, nebo jezdit příliš rychle a myslet si, že vám asistenty pomohou v krizových situacích. Například protiblokovací systém kol ABS nebo stabilizační ESP jsou skvělé vymoženosti. Jenže stoprocentně fungují za nějaké normální rychlosti. Pokud budete jezdit jako šílenec, jsou vám beztak k ničemu.  

Měli jste v soutěžních autech nějaké takové asistenty už tehdy?

Samozřejmě že ne. Neměli jsme ani ABS. Veškerá kontrola auta byla jen v mých rukách. A tedy i bezpečí posádky.

Vzpomínáte na své první auto?

Byl to matčin Opel Kadett. Bydleli jsme v odlehlé končině. Ve čtrnácti jsem ve dvě ráno v minus dvaceti trénoval po silnicích kolem domova. To byly první řidičské zkušenosti. Když jsem ve dvaceti začal soutěžit, bylo to zase s opelem.

Bála se o vás matka?

Otec zemřel při dopravní nehodě. Já s ním tehdy v autě seděl také. Takže se o mě matka v začátcích opravdu hodně bála.

Víte, že…

… Ari Vatanen před deseti lety kandidoval na prezidenta Mezinárodní automobilové organizace FIA? Ve volbách ho ale porazil šéf závodní stáje Scuderia Ferrari Jean Todt.

Ari Pieti Uolevi Vatanen

  • Narozen 27. dubna 1952 ve městě Tuupovaara, Finsko
  • Manželka Rita, čtyři děti
  • Žije střídavě ve Finsku a jižní Francii, kde farmaří
  • Světový šampion 1981
  • Čtyřnásobný vítěz Rallye Paříž-Dakar
  • Cena za celoživotní přínos motorsportu
  • Poslanec Evropského parlamentu v letech 1999 až 2009 za Finsko a Francii
  • Tvář evropských bezpečnostních kampaní
Petr Slováček
Diskuze (0)

Doporučujeme