Armstrong Siddeley Sapphire: Poslední aristokrat z Coventry
Velké luxusní sedany Sapphire 346 vyráběla automobilka Armstrong Siddeley v letech 1953 až 1960. Méně majetní si mohli koupit menší modely Sapphire 234 a 236.
Historie anglické automobilky Armstrong Siddeley začala v roce 1902, kdy John Davenport Siddeley (1866–1953) založil společnost Siddeley Autocar Company zabývající se dovozem francouzských Peugeotů do Velké Británie. O tři roky později se Siddeley spojil s firmou Wolseley a společnosti Wolseley–Siddeley se stal generálním manažerem. V roce 1909 přešel Siddeley do Deasy Motor Company, ze které se v roce 1912 stala společnost Siddeley–Deasy, zabývající se výrobou automobilů, sanitek a leteckých motorů. Svoje vozy propagovala sloganem "tichý jako sfinga" a na kapotě se začaly objevovat sošky sfingy.
Po skončení první světové války se Siddeley přestěhoval s rodinou do Kenilworthu, 10 km jižně od Coventry a v roce 1919 došlo ke spojení firem Siddeley–Deasy a Armstrong Whitworth z Newcastlu, známého výrobce aut, lodí, lokomotiv a letadel. Nově vzniklá automobilová pobočka společnosti Armstrong Whitworth dostala jméno Armstrong Siddeley. V roce 1932 byl John Davenport Siddeley povýšen do šlechtického stavu a když koupil zámek Kenilworth, stal se prvním baronem z Kenilworthu.
Automobilka Armstrong Siddeley Motors se od začátku zaměřila na velké luxusní vozy. Prvním byl typ Thirty (30 HP), poháněný pětilitrovým šestiválcem. Tento vůz, a od něj odvozený typ 18 HP s menším motorem, už měly sfingu na zátce chladiče a typickou šípovou přední masku. Následoval úspěšný čtyřválcový model Fourteen a na začátku třicátých let nabízel Armstrong Siddeley ucelenou řadu modelů 12, 15, 20 a 30 HP. Později se k nim přidaly modely Atalanta 25 HP, 16 HP a 20 HP. Výroba automobilů pokračovala až do roku 1940.
Brzy po ukončení druhé světové války v Evropě uvedl Armstrong Siddeley čtyřdveřové sedany 16 HP, Lancaster a kabriolet Hurricane (jména připomínala letadla vyráběná během války u firmy Hawker Siddeley) a v roce 1953 luxusní model Sapphire 346. O tři roky později byla modelová řada Sapphire rozšířena o typy 234 a 236 a v roce 1958 o luxusní Star Sapphire.
Sapphire 346
Koncem roku 1952 byl představen model Sapphire 346 (foto) a v letech 1953 až 1958 se jich prodalo necelých 7700. Poháněl jej řadový šestiválec s rozvodem OHV, objemem 3435 cm3 a nejvyšším výkonem 125 koní (92 kW) při 4200/min. Se dvěma karburátory Stromberg (příplatek 25 £) měl výkon 152 k (112 kW) a točivý moment zvýšený z 224 Nm na 263 Nm. Vozu s úctyhodnou délkou přes 4,9 metru a pohotovostní hmotností 1575 kg dovolil překročit stomílovou hranici rychlosti (161 km/h). Motor měl polokulovité (hemisférické) spalovací komory a na vývoji se konzultacemi podílel sám Walter Owen Bentley. Modely určené k exportu do USA se dodávaly výhradně se dvěma karburátory. Při testech byla „safíru“ 346 naměřena průměrná spotřeba 15 litrů benzinu na 100 km.
Armstrong Siddeley Sapphire s rozvorem náprav 2896 mm a rozměry 4902 x 1829 x 1600 mm se za stejnou cenu dodával se šesti nebo čtyřmi (foto) bočními okny a lavicovým předním sedadlem nebo samostatnými předními koženými sedadly. Palubní deska a obložení dveří bylo ozdobeno ořechovou dýhou. Topení se dodávalo standardně bez příplatku. Sapphire se standardně dodával se synchronizovanou čtyřstupňovou převodovkou. Za příplatek 30 liber se nabízel s poloautomatickou převodovkou Wilson s předvolbou převodů a ve verzi Mark II s plně automatickou čtyřstupňovou převodovkou Rolls-Royce. Sapphire měl nezávislé zavěšení předních kol s vinutými pružinami a tuhou zadní nápravu s odpružením listovými pery. Na všech kolech měl bubnové brzdy Girling s průměrem 279 mm.
V roce 1955 se začala prodávat prodloužená verze Sapphire Limousine (foto) s rozvorem 3378 mm a délkou 5385 mm, byla tedy o více než půl metru delší. Neobvyklé bylo otevírání všech dveří proti směru jízdy. Limuzína měla standardně převodovku s předvolbou, na přání se dodávala s čtyřstupňovou manuální převodovkou s řadicí pákou pod volantem.
Sapphire 234 a 236
V roce 1955 byla modelová řada Sapphire rozšířena o typ 234 (foto) poháněný řadovým čtyřválcem s objemem 2290 cm3 a typ 236 se starším 2,3litrovým šestiválcem (poslední číslice znamenala počet válců). Ani tyto levnější Sapphiry s menšími motory, zkrácenou karoserií (délka 4572 mm) a modernější přední maskou nepřinesly obrat v klesající poptávce po těchto kvalitních, ale příliš drahých vozech. Nepomohla ani nabídka sportovních kol s drátovým výpletem u modelu 234. Konkurence totiž nespala, například Jaguar 2.4 z roku 1955 byl rychlejší a levnější než Sapphiry 234/236. Do roku 1958 se prodalo osm set Sapphirů 234 a šest set Sapphirů 236. Kromě konvenční čtyřrychlostní převodovky se typ 236 dodával také s „bezspojkovou“ převodovkou Lockheed Manumatic.
Star Sapphire
Posledním modelem automobilky Armstrong Siddeley se stal v roce 1958 Star Sapphire (foto), poháněný čtyřlitrovým šestiválcem s výkonem 165 koní a vybavený automatickou převodovkou a kotoučovými brzdami s posilovačem na předních kolech. Celkem bylo do léta 1960 vyrobeno 980 Star Sapphirů, z toho 77 kusů s prodlouženým rozvorem náprav a délkou 5385 mm. Rozměry modelu Star Sapphire se jen málo lišily od „obyčejného“ Sapphire. Při stejném rozvoru byl jen o 25 mm delší a o něco vyšší. Až na druhý pohled se odlišoval o něco nižší maskou chladiče, hladšími chromovanými nárazníky a skrytými závěsy dveří. Všechny dveře se otevíraly po směru jízdy. Standardem byla automatická převodovka BorgWarner DG. Do roku 1960 bylo vyrobeno 980 sedanů Star Sapphire, z toho 77 kusů s delším rozvorem 3429 mm a tři podvozky posloužily ke stavbě pohřebních vozů a sanitky. Cena se pohybovala kolem 2500 liber, což byla částka, za kterou se dal pořídit menší dům.
Černý Armstrong Siddeley Sapphire si zahrál ve filmu „Diamanty jsou věčné“ z roku 1971 se Seanem Connerym v roli Jamese Bonda. Bond jej sám neřídil, nasedl do něj před hotelem Ritz v Londýně a za volantem seděl šofér.
Stejný název Armstrong Siddeley Sapphire měl také proudový motor, který vyráběla společnost Armstrong Siddeley v padesátých letech a používaly jej britská letadla Hawker Hunter, Handley Page Victor a Gloster Javelin. U některých vozů Sapphire byla proto sfinga na kapotě doplněna křidélky se dvěma malými proudovými motory.
