Jeep slaví osmdesátku. Na počátku byly armádní Willysy MA a MB

Jeep si připomíná kulaté jubileum. Stala ze z něj legenda, nejslavnější a nejpopulárnější auto svého druhu na světě. Původně vojenské terénní vozy značnou měrou přispěly k vítězství Spojenců ve druhé světové válce, byly relativně malé a hbité.

Všechno začalo tendrem v červnu 1940... V Evropě už zuřila válka, takže se lehké víceúčelové vojenské vozidlo s pohonem všech kol ukázalo jako velmi potřebná věc. A neméně proslulé Dodge WC byly přece jen příliš těžké. Do konkursu se přihlásily společnosti American Bantam, Willys-Overland a následně Ford. Kupodivu právě nejméně známý Bantam, pokračovatel americké filiálky britského Austinu, byl vlastně první. Hlavní inženýr automobilky Harold Crist pověřil vytvořením prototypu konstruktéra Karla Probsta, v září 1940 byl hotov.

Jenže firma nebyla schopna vyrábět velké série, vzniklo jen 2.675 kusů řady BRC s motory Continental 1,8 l/33 kW /45 k), Nejlepší zázemí pro výrobu vojenského teréňáku měl... Ford, kterému byla přidělena produkce. Jenže nakonec měl hlavní slovo William S. Knudsen, bývalý prezident General Motors a tehdy poradce prezidenta Franklina Delano Roosevelta.

Vyhrál Willys

Tento muž rozhodl, že bude vybráno nejlepší řešení, které spojovalo přednosti prototypů všech tří značek (Bantam Pilot, dvojice Ford Pygmy a Budd a dvou exemplářů Willysu Quad). Nejsilnějším a nejpružnějším motorem byl totiž řadový kapalinou chlazený čtyřválec Willys Go-Devil 2,2 litru (přesně 2199 cm³) s tehdy běžnými postranními ventily, tedy rozvodem SV.

Konstrukci Barneyho Roose stačilo 45 kW (61 k) v 3600 otáčkách. Dlouhozdvihový agregát (111,13 mm oproti vrtání 79,38 mm) se spádovým karburátorem Carter pracoval při kompresi 6,48:1. Třírychlostní přímo řazená převodovka nepostrádala dvoustupňovou redukci, která v terénu přišla spolu s pohonem všech kol náramně vhod. Předek byl dokonce vypínatelný. Jízdu necestou usnadňovala velká šestnáctipalcová kola se šest palců širokými pneumatikami i světlá výška celých 22 cm. Willysy spoléhaly už na kapalinové brzdy, prosté lanovody by plně naložená auta zastavily jen těžko.

Jednoduchá konstrukce

Jednoduchý žebřinový rám tvořily dva lisované nosné podélníky a příčky, auto muselo být výrobně co nejjednodušší a nejlevnější, ale muselo vydržet všemožné útrapy. Ortodoxní konstrukci podtrhovaly tuhé nápravy s podélnými půleliptickými pery. Charakteristická byla i otevřená karoserie bez dveří a s dopředu sklopným čelním sklem, proti nepříznivému počasí posádku kryla jen plátěná stříška. Rezervní kolo bylo umístěno na zádi. Přitažlivé, ale přitom geniálně jednoduché a funkční tvary se v praxi osvědčily... Zmíněný šéfinýženýr Willysu Delmar G. Roos pracoval i na konstrukci celého auta, nikoli jen pohonné jednotky.

Po 1.553 kusech série MA (1941) následoval v červenci 1941 ikonický Willys MB, už bez samostatných hlavních světel. V dubnu1942 se ustálil i tvar přídě s devíti svislými otvory v ocelové mřížce, změnu navrhl Ford předchozí lamelovou mělo 25,8 tisíce aut typu MB. Zajímavý je původ jména Jeep. Existuje několik verzí, jak název vznikl. Ta nejpravděpodobnější je, že pochází ze zkráceniny GP (General Purpose – obecný účel, anglická výslovnost „džípí“). Sesterské modely - předprodukční GP a od října 1941 sériový GPW však vyráběl v licenci právě Ford, který tak nepřišel zkrátka. Písmeno W zde znamenalo Willys. Jeep se ovšem jmenovala i populární postavička z kreslených příběhů třicátých let, která bez problémů zvládala procházet zdí.

Osm místo tří

Ačkoli celková délka vozu činila jen 3,36 m, šířka 1,57 m a užitečná hmotnost 550 kg, vtěsnalo se na jeho „palubu“ často až osm vojáků místo třech až čtyř, pro které bylo stavěno. 1111 kg těžké Jeepy spolykaly na každou stovku kilometrů 12,5 litrů benzinu, palivová nádrž o objemu 57 l tak stačila na ujetí zhruba 460 km. Auta se dokázala rozjet na 104 km/h.

Willysů MB se zrodilo 362.841 kusů. Sloužily prakticky na všech frontách, používaly je nejen anglicky mluvící země, ale i Francouzi a Číňané. Američané se s nimi vylodili na Sicílii i v Normandii. Dostaly se rovněž do Sovětského svazu, kde je měly rovněž zde vytvořené československé jednotky. Na západ Čech s nimi samozřejmě přijely v květnu 1945 ty americké. Řada vozů zůstala na našem území a sloužily do roztrhání těla.

Pro všechno

Montovaly se na ně automatické pušky. kulomety, protitanková děla i odpalovače raket. A samozřejmě různé navijáky. Sám Willys vyvinul sadu pro chladné klima, která zahrnovala ventilátory a topení, přikrývky na celé auto, odmrazovače a sněhové řetězy. Pro brodění hlubšími vodními toky byly zase určeny svislé hadice: výfuková a pro přívod vzduchu. Nechyběly nosiče zavazadel, na přídi se objevily i řezačky drátů, bránila-li v cestě nepřítelem položená či napnutá kabeláž.

„Děvečky pro všechno“ fungovaly jako velitelské vozy, pojízdné elektrárny, zdroje světla i teplé vody, polní kamna, sněžné pluhy, hloubily brázdy pro kabely, přepravovaly palivo a munici, tahaly malá děla, jezdily i po kolejích se železničními vagony, na ploché kapotě se dal hrát poker, mohla sloužit ale i jako operační stůl... Suplovaly sanitky a bohužel nezřídka i pohřební automobily.

Nacističtí generálové je obdivovali, jim podřízené mužstvo leckdy věřilo tomu, že každý americký voják má vlastní, protože byly na evropských bojištích prostě všudypřítomné. K jednotkám putovaly i rozebrané v bednách, stavěly se až na místě. V severoafrické poušti vytahovaly zapadlé velké náklaďáky a schovávaly se za duny... Existovaly i šestikolové „super jeepy“, verze s nataženým rozvorem mezi dvěma nápravami, obrněné vozy, buď přestavby, nebo speciály, které využívaly jejich techniky, daly se na ně také přimontovat velké lyže. Britský Nuffield odlehčil MB tak, že je mohly přepravovat kluzáky. Ford vyvinul i vlastní obojživelný jeep GPA, kterých do konce války postavil 13 tisíc.

Licence, inspirace a kopie

Enzo Ferrari nazval jeep „jediným skutečným americkým sportovním automobilem“. Výraz „džíp“ se v češtině stal obecným pojmenováním, synonymem pro terénní automobil jakékoli značky (podobně jako „gazík“). Jeepy vlastně byly jakýmsi odrazovým můstkem dnešních auto pro volný čas. Na název Jeep si ovšem oficiálně koupilo práva pouze Mitsubishi, které je vyrábělo dlouhá léta.

Nicméně americká automobilka prodala licence do více než tří desítek zemí. Willysy MB vyráběl třeba francouzský Hotchkiss a ve svých začátcích i jugoslávská Crvena Zastava. I Mahindra, z jejíhož výrobního programu vlastně nezmizel dodnes, aktuální model se jmenuje Thar a vzniká už ve druhé generaci. Ovlivnily také další automobilky, které postavily terénní vozy dle jejich vzoru,. Třeba Rover a Toyotu. A pochopitelně se objevila také spousta kopií a napodobenin...

Filipínský fenomén Jeepney se zrodil z jeepů, které tam zanechali američtí vojáci. Místní si je koupili, případně dostali darem. Následně je přestavěli, přidali kovové střechy, výrazné barvy a chrom. Obnovili tak veřejnou dopravu...

Pokračování

Značka, který byla oficiálně zaregistrována až v roce 1949 přežila všechny veletoče, změny majitelů, reorganizace a slučování koncernů, do kterých patřila a patří. Ochrannou známku udělily Willysu úřady na počátku 50. let, kdy zkrachoval Bantam. Willys-Overland se sloučil s koncernem Kaiser-Frazer, přeživší Kaiser Jeep Corporation převzala na počátku 70. let American Motors Corporation, její trosky zase koupil v roce 1987 Chrysler. Ten se o jedenáct let později spojil s Daimler-Benzem, ale tato fúze označovaná jako „svatba století“ vydržela jen dekádu. Následně amerického výrobce převzal Fiat a vznikl koncern FCA, který po spojení s PSA nese jméno Stellantis.

Dnešním pokračovatelem Willysů MB je vlastně Wrangler čtvrté generace – série JL, který stále vyznává klasickou siluetu. Navazuje na předchozí řady YJ, TJ a JK vyráběné od roku 1986, ale i jejich „otce“, sérii CJ (Civilian Jeep), jejíž produkce se rozjela prakticky s utichnutím zbraní druhého celosvětového válečného konfliktu.

Nápad vytvořit civilní jeepy se zrodil ještě za války v hlavě známého průmyslového designéra Brookse Stevense. Dostaly však mřížku se sedmi svislými otvory místo původních devíti, protože na tu získal patentovou ochranu Ford. Vozidla určená původně pro vojenské potřeby šla dobře na odbyt i poté. Měla široké možnosti využití... Mimochodem, původních Willysů MA přežilo do dnešních dnů jen 27 exemplářů!

Zdroje: Svět motorů, CD-ROM Autorevue 98, Auto World Press, Wikipedia, archiv auto.cz

Foto: Stellantis