Audi Rosemeyer odkazoval na slavné stříbrné šípy. Kde se vzalo jeho jméno?
Bernd Rosemeyer byl slavný automobilový závodník, který po boku neméně známého Tazia Nuvolariho vyhrával jeden závod za druhým. Psala se 30. léta, značky jako Porsche a Ferrari ještě neexistovaly. Závodním tratím v té době dominovaly vozy Bugatti, Mercedes-Benz a stroje skupiny Auto Union, jejíž jedinou přeživší značkou je právě Audi. Auto Union se slavnými jezdci za volantem vyhrálo v letech 1934 až 1938 na čtyřicet velkých závodů. Bohužel, když se v roce 1938 Bernd Rosemeyer pokoušel za volantem tohoto stroje vytvořit rychlostí rekord, tragicky zahynul. Bylo mu pouhých 29 let.
Trochu jako TT
Při pohledu na fotky vozu Audi Rosemeyer, které se poprvé ukázalo v roce 2000, se nelze ubránit dojmu, že jeho tvůrci hledali inspiraci mimo jiné také ve vlastních řadách. Konkrétně v první generaci Audi TT, které se uvedlo na trh o dva roky dříve. Jako koncept však bylo známo ještě o něco dříve. Zmíněné „stříbrné šípy“ Auto Union vůz evokuje zejména svojí přední částí. Té dominovala maska chladiče podobající se podkově. Vůz dále dostal sice konvenční světlomety, vypnuté jsou ovšem zakryté. Celé se to podobá zavřeným (otevřeným) očím.
Rosemeyer je však konceptem supersportovního auta. Na rozdíl od TT je jeho motor uložený před zadní nápravou. Studie využila coby pohon šestnáctiválec o objemu 8,0 litru a výkonu 463 kW, převzatý ze starší studie supersportu Bentley 8.16 Hunaudiéres. Tehdejší informace uváděly, že v případě, že by se vůz dostal do výroby, by bylo možné použít také osmiválec či dvanáctiválec. Samozřejmostí byl stálý pohon všech kol Quattro.
Motor konceptu Rosemayer měl mimo jiné také evokovat pohonnou jednotku monopostu Auto Union. Tou byl v závislosti na letech rovněž vidlicový šestnáctiválec o objemu 4360 až 6010 cm3 a výkonu 217 až 383 kW.
Do výroby se nedostal
Na výrobu karoserie a nosného skeletu se použily převážně hliníkové slitiny, které byly v té době u Audi v kurzu. Kabině vozu dominovala kůže a také kompozitní materiály, konkrétně nomex. Design auta je dodnes zajímavý, o nějaké eleganci ale nemůže být řeč. Spíše bychom jej označili za technokratický.
V době představení vozu tiskem proběhly zprávy o možné malosériové výrobě. Tehdy se mluvilo o padesáti až sto kusech ročně, přičemž cena jednoho vozu byla stanovena na částku půl milionu marek (dle tehdejšího kurzu kolem 10 milionů korun). K výrobě auta však nikdy nedošlo a vůz tak zůstal v jediném exempláři. Nakonec Audi přesto supersport vyrábělo a vyrábí. A sice dodnes nabízený model R8, vytvořený v těsné kooperaci s italským Lamborghini. V současné době je na trhu jeho druhá generace.