BMW 1602e z elektrického pravěku zvládlo maximálně cestu kolem komína

1. 11. 2023 • 08:00

Prvními elektromobily z Mnichova se stala dvojice prototypů postavených na základech modelu 1602. Sloužila při Olympijských hrách 1972 a umožňovala docela rychlou výměnu akumulátorů, což s ohledem na dojezd bylo vlastně nutností.

BMW se vyprofilovalo v jednoho z předních hráčů na poli elektromobility. Svůj první sériový bezemisní vůz v podobě modelu i3 Němci představili v roce 2013. Shodou okolností jsem s ním měl poprvé tu čest téměř na den přesně před deseti lety na mezinárodní prezentaci v Amsterdamu a okolí.

Tehdy se jednalo o verzi s akumulátorem s využitelnou kapacitou 18,2 kWh, která v podzimním a deštivém počasí vystačila zhruba na 130 reálných kilometrů. Pár desítek dalších přidala vypnutá klimatizace. Bez ní se nám ovšem mlžila okna, což jsme vyřešili mírným stažením těch bočních. Skrze několikacentimetrovou mezeru nám ovšem dovnitř pršelo, nicméně dojezdová úzkost byla v té chvíli silnější.

TEST BMW i3: První jízdní dojmy a české ceny

Pro mnichovskou automobilku BWM i3 přitom neznamenalo první vážné pokusy s elektřinou. Ty započaly už dávno předtím, konkrétně začátkem 70. let minulého století. V rámci později nechvalně proslulých Letních olympijských her v Mnichově v roce 1972 totiž Němci představili dvojici prototypů na bázi dvoudveřového sedanu 1602 s přídomkem Elektro-Antrieb (nebo také 1602e).

K pohonu sloužil vpředu umístěný elektromotor Bosch o výkonu 32 kilowattů, který roztáčel zadní kola. Energii si bral z dvanácti klasických olověných 12V akumulátorů s elektrolytem z roztoku kyseliny sírové s kapacitou 12,6 kilowatthodin (tedy zhruba dvoutřetinovou než u prvního BMW i3), což při konstantní rychlosti 50 km/h vystačilo na 60 kilometrů. Baterie o celkové hmotnosti 350 kilogramů se nastěhovaly do motorového prostoru, což výrazně zatížilo přední část vozu a výrazně ovlivnilo jízdní projev auta.

Tahle koncepce ovšem na druhou stranu umožňovala skvělý přístup k akumulátorům a jejich relativně rychlou výměnu pomocí vysokozdvižného vozíku, čímž odpadla nutnost několikahodinového odstavení dvojice prototypů kvůli dobíjení. BMW oba vozy používalo hlavně při slavnostních příležitostech, například při maratonech. Obvykle se pohybovaly nižší rychlostí, tudíž slabší dynamika nevadila. Z nuly na 50 km/h BMW 1602 Elektro-Antrieb potřebovalo více než osm sekund, maximální tempo dosahovalo 100 km/h.

Elektrická BMW 1602 nakonec zůstala pouze u dvou exemplářů. Bavorská automobilka ovšem s bezemisním pohonem experimentovala nadále. V roce 1975 značka představila vůz LS Electric, který jste z běžné domácí zásuvky nabili za 14 hodin. Mezi lety 1987 až 1990 zase v Mnichově přestavili osm čtyřkolek 325iX (E30) na elektrické předokolky. Duchovním předchůdcem zmíněného i3 se v roce 1991 stal koncept E1. Původní s označením Z11 shořel při nabíjení, BMW proto v roce 1993 představilo nástupce Z15, který se vedle čistě elektrické varianty objevil také v hybridním provedení.

Video se připravuje ...

Po BMW E1 následovaly další pokusy včetně 600 kusové série bezemisního Mini E (2008) a studie BMW Concept ActiveE z roku 2010, jež stála na základech první generace BMW 1 Coupé. A poté konečně přišlo v mnoha ohledech přelomové i3, které aktuálně patří k nejoblíbenějším ojetým elektromobilům na trhu.