Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

BMW M3 (E36) Lightweight: Nejdivnější M3 historie v Evropě nekoupíte

Tomáš Dusil Tomáš Dusil 19. 9. 2017
19
10
Zobrazit náhledy (19)
BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight BMW M3 (E36) Lightweight
Omezení výbavy vozidla za účelem snížení jeho hmotnosti je relativně snadnou cestou, jak dosáhnout lepších jízdních výkonů. V roce 1995 se o to pokusila automobilka BMW a výsledkem se stal vůz M3 Lightweight. V Evropě jej však nepotkáte. Víte proč?

V roce 1992 se již dva roky vyráběla třetí generace BMW řady 3, známá jako E36. V lednu uvedeného roku vyjelo úhledné kupé a na sklonku roku výrobce přidal sportovní variantu M3. Namísto čtyřválce 2,3 (respektive 2,5 litru) známého z předchozí M3 E30, dostal vůz řadový šestiválec o objemu 3,0 litru. Označení S50 naznačovalo, že základem nového sportovního motoru je řada šestiválců M50 vyznačující se litinovým blokem, dvouvačkovou hlavou s 24 ventily a od roku 1992 také ranou verzí proměnného časování sací strany rozvodu VANOS (VAriable NOckenwellen Steuerung). S měrným výkonem (počet kilowattů na jeden litr objemu motoru) 70 kW, tedy 95,2 koní, šlo o jeden z nejvýkonnějších atmosféricky plněných agregátů nejen té doby.

Od roku 1995 vystřídala řadu S50 jednotka S52. Jejím základem se stala nová celohliníková řada šestiválců M52. Objem byl zvětšen o 0,2 litru, což zvýšilo výkon z původních 210 kW na 236 kW. Zlepšila se pružnost motoru a původní pětistupňovou převodovku nahradila šestistupňová. Nově se vůz objevil také v karosářských verzích kabriolet a hlavně sedan.

Co je to za motor?

Na sklonu roku 1993 dorazilo nové M3 také do severní Ameriky, konkrétně do USA. Tento trh byl pro mnichovskou automobilku po léta velmi důležitý. O to větší překvapení přinesla informace, že pro rok 1994 byla kvóta řady M3 pro tamní trh omezena na pouhých 2000 kusů. Pro tak velkou zemi jakou jsou Spojené státy docela malé číslo…

Další překvapení čekalo pod kapotou. V americké M3 byl sice motor označen S50, avšak na rozdíl od evropské verze se musel spokojit s jednodušší technikou. Šlo zejména o zcela jinak udělané sací potrubí. Motor evropské M3 využíval šesti samostatných škrticích klapek, varianta pro USA dostala řešení pouze s jednou centrální škrticí klapkou. Naproti tomu proměnné časování VANOS na sací straně rozvodu zůstalo zachováno.

Výkon americké verze činil pouhých 176 kW při 6000/min (namísto evropských 210 kW při 7000/min). Maximum točivého momentu dosáhlo hodnoty 305 N.m při 4250 otáčkách za minutu. Evropská verze nabízela 320 N.m při 4750 otáčkách za minutu. Evropský motor tak nabízel sportovnější charakteristiku, zatímco verze pro USA se vyznačovala lepší pružností ve středních otáčkách, neboť křivka točivého momentu motoru S50 pro USA byla o něco plošší. Proč ale Němci nepoužili pro Ameriku evropskou verzi? Důvody uváděné v dobovém americkém tisku pojednávají o odlišném jízdním stylu se striktním omezením rychlosti dokonce i na dálnici ve většině amerických států. Také již zmíněný výhodnější průběh točivého momentu lépe vyhovoval potřebám Američanů. Pětistupňové manuální převodovky ale měly obě verze stejné včetně stálého převodu 3,15:1. Americká M3 však mohla být na přání vybavena rovněž samočinnou pětistupňovou převodovkou.

A jak se lišily jízdní výkony evropské a americké verze? V Evropě výrobce udával u původní M3 E36 s motorem 3.0 R6 zrychlení z 0 na 100 km/h za rovných 6 sekund. V USA stejně jako ve Velké Británii se však uvádí údaj o zrychlení z 0 na 60 mph, tedy na 96 km/h. Americké automobilové časopisy naměřily M3 E36 v této disciplíně čas 5,6 (Car and Driver), respektive 6,2 sekundy (Motor Trend). Ve Velké Británii dosáhla evropská verze čas 5,3 sekundy (Car).

Metrák sem, metrák tam

Zřejmě ve snaze kompenzovat Američanům o něco nižší výkon motoru v porovnání s evropskou verzí, dostala severní Amerika v roce 1995 novou speciální verzi Lightweight. Technicky vycházela z běžné varianty pro USA a to jak z hlediska pohonu, tak také podvozku. Lepších jízdních výkonů se stávající technikou výrobce dosáhl snížením pohotovostní hmotnosti. Výrobce uváděl úbytek o přibližně 200 liber, což je 90 kg. Přesné srovnání údajů obou verzí ale odhalí, že M3 Lightweight vážilo méně o výraznějších 230 liber, tedy o celých 104,3 kg.

Různé odlehčené varianty sportovních automobilů, v minulosti třeba BMW 3.0 CSL, vznikly coby nezbytná homologační série modelu pro závody. Sportovní organizace IMSA (International Motor Sports Association) požadovala vyrobit minimálně 5000 kusů daného modelu během 12 měsíců. U BMW M3 Lightweight to však neplatilo. Podmínkám organizace IMSA totiž již před tím vyhověla běžná M3, takže její odlehčená varianta byla jakýmsi autem navíc, coby podpora této verze na americkém trhu.

O co tedy byli kupující těchto lehkých „em-trojek“ ochuzeni? Chyběla například klimatizace či autorádio. Místo kožených sedadel si musel zákazník vystačit s látkovými, která měla dle dobových pramenů také o něco nižší hmotnost. Hmotnost se výrobce snažil uspořit také na materiálu podlahy zavazadelníku, takže po otevření víka kufru na vás vykouklo náhradní kolo. Chyběl tedy jeho plastový kryt. V kabině se pak nacházel úsporněji pojatý koberec. Z techničtějších změn lze zmínit údajně hliníkové boční dveře. Pasivní bezpečnost však snižováním hmotnosti zkrátka nepřišla, neboť dvojici čelních airbagů nabízela i tato verze ve standardu. Bohužel to také znamenalo použití čtyřramenného volantu s rozměrnou hlavou. Tehdy sice již BMW v Evropě nabízelo také tříramenné mnohem sportovnější volanty s airbagem, avšak jejich použití znamenalo zástavbu menší, evropské verze řidičova airbagu. Americký mnohem větší airbag, známý také jako full size bag, se do tříramenné verze volantu nevešel. Kabina dále obsahovala doplňky v efektu karbonu.

Některé součástky ale výrobce u M3 Lightweight naopak přidal. Šlo o zadní spoiler na víku zavazadelníku, jenž byl u běžného M3 příplatkovou výbavou. Ještě zajímavější je dodatečný kryt podvozku, který měl za úkol zlepšit nejen aerodynamiku, ale zejména snížit vztlak působící na vozidla při rychlé jízdě. Dalším příspěvkem ke zlepšení obtékání karoserie vzduchem můžeme zmínit výraznější přední spoiler, lidově nazývaný lízátko, umístěný pod předním nárazníkem.

Nejen méně kil

V dobovém testu naměřil americký časopis Motor Trend BMW M3 Lightweight zrychlení z 0 na 60 mph (96 km/h) čas 5,3 sekundy. Oproti běžné variantě M3 prodávané v USA tedy zlepšení o 0,9 sekundy. Pro zajímavost, sprint na čtvrt míle z klidu se zlepšil dle Motor Trendu o 0,7 sekundy (13,9 vs. 14,6 sekundy).

Za zlepšením jízdných výkonů stála přirozeně nižší hmotnost, ovšem nikoliv pouze ta. Svůj podíl na tom měla také pětistupňová manuální převodovka. Jednotlivé převody se sice nezměnily, avšak novinka se sníženou hmotností dostala lehčí stálý převod 3,23:1 namísto 3,15:1.

Podvozek zůstal beze změny a to včetně pneumatik 235/40 R17. Na rozdíl od běžné řady 3 E36 dostala každá M3 hřebenové řízení s proměnným převodem v závislosti na natočení (úhlu) volantu, respektive vychýlení předních kol. S převodem od 15,4:1 po 19,8:1 stačilo mezi plnými rejdy otočit pouze třikrát volantem. U běžné „trojky“ byl počet otáček volantem mezi dorazy 3,4.

Zbývá dodat, kolik se těchto „lehkých“ M3 BMW pro USA vyrobilo. Pokud budete hledat, nejčastěji narazíte na číslo 125. Pro zajímavost - v srpnu 1995, kdy vyšel o tomto autě článek v americkém magazínu Motor Trend, bylo již prodáno 85 aut, každé za cenu začínající na částce 49.900 USD. V dnešním přepočtu tedy zhruba 1.045.900 korun. V roce 1995 ale činila ekvivalentní částka v korunách cifru 1.271.505 korun. Běžná M3 se přitom v první polovině 90. let prodávala na českém trhu za částku přibližně 1.750.000 korun.

Související články

Témata
Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly

Diskuse: Přidat názor

Oprava
| 20. 9. 2017
Díky, už to vypadá lépe.

Každopádně oceňuji obsáhlost článku a snad budou podobné následovat. Tento typ informací vždy ocením daleko více, než 30 různých článků o 10 větách, ze kterých se vlastně ani moc informací nedozvíme. Ale třeba je to jen můj názor, který nebude sdílený většinou (často nesdílím stejné názory s hlavním proudem).
Avatar - 125S
Lightweight
| 20. 9. 2017
Já taky nevím vše. Řízení má u varianty 3.2 převod od 15,6 až 17,6:1.
Avatar - Tomas Dusil, auto.cz
Lightweight
| 19. 9. 2017
Jojo máte pravdu 3.2 má skutečně strmější řízení. Jaké je ale jeho převod nebo kolik otáček volantu mezi dorazy je třeba jsem se nedočetl. Ano a dveře kupé jsou u 3.2 skutečně hliníkové. Sedan zůstal u ocelových. Holt člověk nemůže všechno vědět.
Avatar - Tomas Dusil, auto.cz
Oprava
| 19. 9. 2017
No vidíte a Američané to uváděli jako vnější plech. No asi je to blbost vzhledem k oxidaci ocelového rámu. Také jsem se někde dočetl, že dveře by měly být komplet z hliníku.
Oprava
| 19. 9. 2017
Hlavne bych poprosil opravit tuto zrudnost...Z techničtějších změn lze zmínit hliníkový potah obou bočních dveří.

Nejedna se o hlinikovy potah 8-s , ale hlinikove dvere. Od rana cekam,zda to bude opraveno, kdyz uz ty dvere zminoval vyse v jinem komentari 125s

Jinak ale jsem rad za tento clanek, pekne si pripomenout zajimave verze automobilovych ikon minulosti.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku