Buick Wildcat (1963–1970): I velké „Ameriky“ se daly koupit za rozumnou cenu

Velké (full-size) vozy Buick Wildcat převzaly jméno od konceptů designera Harleye Jarvise Earla (1893–1969), které vznikly v letech 1953 až 1955. Wildcat nahrazoval model Invicta z let 1959 až 1963. Wildcat, stavěný na platformě B koncernu General Motors vyplňoval mezeru mezi velkými modely LeSabre a Electra s větší platformou C.

Wildcat se v průběhu výroby dočkal dvou generací a v roce 1971 byl nahrazen modely Buick Centurion. S příchodem luxusního Buicku Riviera začala prodejní čísla Wildcatu klesat a velké Buicky se začaly přesunovat do třídy luxusních vozů střední cenové úrovně.

Buick Envista představen, odhaluje nový designový jazyk značky

V modelovém roce 1962 byl Wildcat jen podsérií modelu Buick Invicta, spojující velkou dvoudveřovou karoserií kupé Invicta bez středových střešních sloupků s výkonným 6,6litrovým motorem V8 Nailhead s výkonem 329 k (242 kW) a točivým momentem 603 Nm, známým jako Wildcat 445. Aby se ještě více odlišil od Invicty, dostal Wildcat zadní svítilny z modelu Electra 225, klubovková sedadla a středovou konzoli s rychloměrem a pákou ovládání převodovky Dynaflow. Model Buick Invicta Wildcat měl vinylový potah střechy a emblémy na sloupcích C se stylizovanou hlavou divoké kočky. Na předních blatnících měl trojici pro Buick typických větracích otvorů, jejichž éra skončila u Wildcatu modelového roku 1963.

Motory a převodovky

Standardním motorem Modelů Buick Wildcat byl až do roku 1966 vidlicový osmiválec s objemem válců 6580 cm³ a nejvyšším výkonem 325 k (242 kW). V letech 1964 až 1966 byl rovněž k dispozici sedmilitrový V8, který s čtyřkomorovým karburátorem dával 345 k (254 kW) a se dvěma těmito karburátory (dual quads) 364 k (268 kW). Motory se označovaly názvem Wildcat a číslem vyjadřujícím místo objemu točivý moment. Sedmilitrovému motoru „dual quad“ Wildcat 465 s výkonem 390 koní se říkalo Super Wildcat.

Standardně se Wildcaty dodávaly s třístupňovou manuální převodovkou s řadicí pákou na sloupku řízení. Za příplatek se daly (pouze v letech 1963–1965) pořídit čtyřstupňový manuál nebo třístupňová automatická převodovka Super Turbine 400.

První generace (1963–1964)

V modelovém roce 1963 se stal Buick Wildcat samostatnou sérií. Modely 1963 se nabízely ve verzích dvoudveřový hardtop a kabriolet a čtyřdveřový hardtop (foto). Poznávacím znamením byly široké hliníkové ozdobné panely na bocích s náznakem tří větracích otvorů. Dvojité kruhové světlomety byly vsazeny do široké masky chladiče se znakem Buicku uprostřed. Sdružené svítilny na zádi byly umístěny svisle v širokých rámečcích, navazujících na nárazník. O velikosti modelů první generace přesvědčovaly tyto údaje: rozvor náprav 3124 mm a délka 5479 mm. U čtyřdveřové verze byly standardní klubovková sedadla, zatímco u kupé a kabrioletu si na ně musel zákazník připlatit.

Dvojité kruhové světlomety byly vsazeny do široké masky chladiče se znakem Buicku uprostřed.

Modely 1964 měly za předními koly tři chromované ozdoby, nahrazující tradiční vodorovně umístěné větrací otvory (VentiPorts). Modelová řada Wildcatů byla v roce 1964 rozšířena o klasický čtyřdveřový sedan ve dvou úrovních výbavy (Standard a Custom). Vpředu došlo k drobným změnám masky chladiče a nárazníku. Podstatnějšími změnami prošla záď s vodorovně uspořádanými koncovými světly, propojenými lesklým pásem se znakem uprostřed (foto). Za dva roky bylo na různých místech Spojených států vyrobeno necelých 120 tisíc modelů Wildcat první generace.

Podstatnějšími změnami prošla záď s vodorovně uspořádanými koncovými světly, propojenými lesklým pásem se znakem uprostřed.

Druhá generace (1965–1970)

Buick Wildcat druhé generace se představil v modelovém roce 1965 s jedinou úrovní výbavy Deluxe. V letech 1966 až 1969 byla na výběr pouze základní výbava a výbava Custom. Modely Wildcat bylo možné koupit ve dvoudveřovém provedení Sport Coupé (foto) se střechou hardtop a jako dvoudveřový kabriolet. Čtyřdveřové verze byly ke koupi v provedení hardtop a sedan. Výrazně se změnil design karoserie s přídí a zádí, která se při pohledu shora podobala písmenu W. Za podběhy předních kol se objevily dva větrací otvory mezi třemi vodorovnými lištami a zadní okno bylo více skloněné. Boky oživovaly mírně zvýšené zadní blatníky. Až do roku 1968 měly Wildcaty rozvor 3200 mm a byly dlouhé 5583 mm. Dvoudveřový hardtop Wildcat Sport Coupe stál 3849 dolarů.

Buick Wildcat druhé generace se představil v modelovém roce 1965. Příď a záď se při pohledu shora podobala písmenu W.

V modelovém roce 1966 se Buick opět vrátil ke třem větracím otvorům na bocích a zmizel znak ve středu masky. K pohonu zadních kol bylo možné volit mezi motorem V8 s jedním karburátorem (340 koní) a za příplatek verzi GS se dvěma karburátory (360 koní). Těch se v roce 1966 prodalo 1244 kusů.

Rok 1967 přinesl řadě Wildcat nový sedmilitrový motor V8 430, který měl s čtyřkomorovým karburátorem nejvyšší výkon 364 k (268 kW) a točivý moment 644 Nm (SAE). Motor měl zvětšené ventily a kompresní poměr 10,25:1. Nabízel se až do modelového roku 1969. V roce 1970 byl nahrazen motorem V8 s objemem 7467 cm³ a výkonem 370 koní.

Buick Gran Sport (1965–1971): Muscle car v luxusním provedení

Karoserie modelu Buick Wildcat 1967 (foto) měla uhlazenější tvary se zvýrazněnými zadními blatníky a šikmými prolisy na bocích. Typické ozdoby za podběhy předních kol měly podobu pěti proužků a byly posunuty až k prahům. Přední maska byla konkávní a rozdělená lištovým křížem na 4 části. Kruhové světlomety byly vsazeny do obdélníkových rámečků.

Karoserie modelu Buick Wildcat 1967 měla uhlazenější tvary se zvýrazněnými zadními blatníky a šikmými prolisy na bocích.

Modely 1967 a 1968 měly nová federálně nařízená bezpečnostní vybavení, která zvyšovala ochranu cestujících při nehodách a funkce pro předcházení nehodám. Modely 1968 se lišily od předchůdce jen dělenou přední maskou a ozdobami za podběhy kol. Tak jako další řady modelů Buick byly Wildcaty z konce šedesátých let větší, těžší a méně ekonomické. Modely Wildcat 1969 měly zkrácený rozvor na 3129 mm a lišily se zahnutými lištami na bocích sledujícími prolisy, širším rámem přední masky, jinak tvarovanými bočními okny za dveřmi a přepracovanými nárazníky. Poslední modelový ročník Buicku Wildcat druhé generace (1970) ve výbavě Custom (foto) se opět lišil jen v detailech (mřížka přední masky, ozdoby za podběhy předních kol) a rozvorem 3150 mm.

Wildcat 1970 měl novou mřížku přední masky, nové ozdoby za podběhy předních kol a rozvor 3 150 mm.

Wildcatů druhé generace bylo vyrobeno 369.571 kusů. V modelovém roce 1971 nahradil Wildcaty Buick Centurion, vyráběný do roku 1973. Jméno Wildcat použil Buick znovu v roce 1985 pro koncept sportovního vozu s motorem V6 uprostřed a pohonem všech kol.