Byli jsme na soutěži sypačů: Když rodeo ovládne oranžová!

Prvního října 2021 to byl již čtvrtý ročník, kdy do Jihlavy zavítali nejšikovnější řidiči sypačů, aby si to společně rozdali v Cestářském rodeu, náročné soutěži zručnosti. Jen málokdo je do mistrovství, jemuž vládnou dvounápravové oranžové vozy s radlicí, ponořený tak jako Josef Bulka, vedoucí z Údržby silnic Karlovarského kraje. Muž, jenž má pod svými křídly letošního vítěze – Dušana Timára ze střediska Krásná Lípa.

Kdy vzniklo Cestářské rodeo?

V roce 2018 v Jihomoravském kraji coby jízda zručnosti. A hned ten rok v září se odehrálo první národní kolo v Českých Budějovicích.

Mýty a pravda o solení silnic: Opravdu silničáři zaspali? Problém prý máme hledat jinde

Jak vlastně závod vypadá?

Vozidlo, vždy dvounápravový sypač, je zaparkované mezi kužely, načež vyjíždí kolem zavěšených tyčí, kterých se nesmí dotknout. Poté si najede mírně doleva a hned následuje velmi ostrá pravá. To už se objevuje na trase vymezené směrovými sloupky, mezi nimiž různě kličkuje. Dále přejíždí po vyznačené čáře pouze pravými koly a předním pravým kolem na konci musí zastavit na namalovaném čtverci. Samozřejmě nic nevidí, vše absolvuje intuitivně po paměti. Pak shazuje pneumatiku radlicí, respektive jsou dvě nad sebou a sundává jen tu horní. Ještě ho čeká posouvání barelů na centimetry přesně, což dělá také radlicí, a průjezd, kde na úzké cestě nesmí nástavbou ani škrtnout zavěšenou tyčku. Konečně řidič couvá do garáže. Každou překážku bedlivě hlídá komisař, zapisující trestné body. Takhle zhruba vypadala letošní trať.

Čekali jsme popis v kostce, ale tohle je vyčerpávající odpověď. Probíhají předtím nějaká kvalifikační kola?

Ano, krajská. Z těch se vyklubou dva nejlepší, kteří jsou nominováni na republikový šampionát. Pozoruhodné na tom je, že se klidně loňský vítěz nemusí ani prokousat přes krajskou kvalifikaci. My je děláme společně s Plzeňáky, přičemž se tam letos dohromady sešlo kolem padesáti řidičů – čili velmi husté síto.

Svět motorů 01/2022

Vy jste ale vyslali nakonec vůbec toho nejlepšího.

Celé je to zajímavý příběh. Za náš kraj postoupili Dušan Timár z Krásné Lípy a Pavel Gajdoš z Hazlova. A Dušan Timár celorepublikové Cestářské rodeo vyhrál, v obou jízdách nadto zaznamenal naprosto identické časy i počet trestných bodů. Přitom se sypačem už kvůli bolavým zádům usedá jen coby záskok, spíš je opravuje, protože na techniku je úžasný. Další věc, kterou musím zmínit, představuje fakt, že se pan Timár na svém prvním šampionátu umístil jako poslední. Přestože jel moc hezky, vynechal jednu překážku a čas měl absolutně nejhorší. O to větší překvapení je, jak se tenhle tichý tvor vybičoval letos a ukázal všem čtrnácti soupeřům záda.

Zaslechli jsme, že je v soutěžích se sypači zainteresovaná i jeho rodina…

Na loňském šampionátu se do finále dostal taky syn Dušana Timára – Jakub Buš, který po něm smysl pro preciznost zdědil. A maminka Jakuba Buše dělá také na středisku v Krásné Lípě. Ostatně ona je tou klíčovou postavou, jež Dušana Timára a svého syna Kubu dokopala na soutěž. Nikam se totiž původně nehrnuli.

Jak se žije dispečerovi zimní údržby: Na zaspání jsou alergičtí

Dá se přes rok na soutěž trénovat?

V terénu určitě. Nota bene u nás v Krušných horách, kde jsou specifické podmínky. Obecně ovládání sypače je náročné v tom, že je širší než jakýkoliv jiný vůz, co se na silnicích běžně pohybuje. Pokud tedy nepočítám nadměrná vozidla. Takže v zimě musí řidiči sypačů dávat setsakra pozor kolem značek, patníků či svodidel. Mnohdy ani pořádně nevidí, neboť se jim to víří před radlicí. Současně je dneska móda vymýšlet všude různé ostrůvky – a přestože upozorňujeme, že se dají projet pouze se zdvihnutou radlicí, projektanti si často nedají říct. Podobná situace platí s kruhovými objezdy. Když jej udělají nešikovně, prostě ho neuklidíme. Abych to zkrátil: trénink opravdu v reálu máme.

Závodní trať jste si ale nepostavili.

Ne, ta je složená v hale přes rok. Na její sestavení při krajských kolech či celostátním šampionátu dohlíží Česká silniční společnost, jež převzala jako zaštiťující instituce mezinárodní parametry trati, a tak se Česko může účastnit evropských soutěží – buď zemí visegrádské čtyřky, nebo klasického mistrovství Evropy.

Prohlédněte si vozidla Tatra Phoenix pro komunální služby

Kde hledat kontinentální cestářskou špičku?

Možná překvapivě v Maďarsku. Ostatně ti budou příští rok hostit mistrovství visegrádské čtyřky na Hungaroringu, kam se kvalifikoval Dušan Timár. Hned potom následuje i evropský šampionát v Rakousku, kde by nás měl Dušan taktéž reprezentovat.

Parametry tratí mají stejné standardy, nicméně při zkoumání fotek jsme zjistili, že každý ročník se jezdí s jiným autem. Je to tak?

Všímáte si správně. Značky sypačů se mění. Objevila se Scania, pak Tatra, loni Mercedes a letos Iveco. Za o to cennější považuju Timárovo vítězství, neboť na středisku má tatrovku.

Jaké jsou plány nového ministra dopravy? Až 200 km zcela nových dálnic za čtyři roky

Musel si tak hodně zvykat?

Den před soutěží je povolený trénink, kde si vůz každý může osahat. Dušan vlezl do auta a stěžoval si, že mu pořád svítí kontrolky a neví, co s nimi počít. Jen nedovřel dveře. To byla v podstatě jediná potíž, s níž se potýkal. Jakmile ale dostal pokyn ke startu, spustil koncert. Našel totiž balanc mezi rychlostí a precizností.

Když se ale člověk zeptá, všichni řidiči za důležitý bod úspěchu považují vaši přítomnost. Proč?

Vymýšlím strategii, sleduju pečlivě tréninky soupeřů, upozorňuju na ošemetná místa trati, uklidňuju členy týmu, pomáhám s nastavením vozu – tak možná proto. Ale je to hlavně jejich zásluha, což chci zdůraznit.