Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Cadillac Cyclone ukázal jako první systém varování před srážkou. V roce 1959!

Tomáš Dusil Tomáš Dusil 1. 1. 2019
11
Zobrazit náhledy (11)
Cadillac Cyclone Cadillac Cyclone Cadillac Cyclone Cadillac Cyclone Cadillac Cyclone Cadillac Cyclone
Systém upozorňující řidiče na možnost srážky je dnes v autech zcela běžný. Na sklonku 50. let se ovšem jednalo o unikum.

V padesátých a částečně ještě začátkem 60. let vrcholila v USA móda automobilů, jejichž design měl evokovat rakety. Šlo o reakci na poválečné tempo rozvoje techniky, charakterizované mimo jiné také počátky dobývání vesmíru.

Zatímco sériová auta si zachovávala jistou decentnost, v případě konceptů se mohli američtí designéři odvázat mnohem výrazněji. Dokazuje to i vzpomínaný Cadillac Cyclone, dvoumístný roadster se zadní částí stejně dlouhou jako ta přední. A dále ploutvičkami a špičatými předními blatníky, připomínající svým tvarem rakety. Hroty trčící vpřed možná vypadaly efektně, avšak z pohledu bezpečnosti by patrně nikdy neprošly, a to ani v benevolentních 50. letech.

Dvojice párů předních světlometů byla v případě, že se nepoužívala, částečně zasunuta pod hranu přední kapoty. Při rozsvícení se nejprve mírně spustila dolů, aby se vyprostila zpod překrytu kapoty a následně byla vysunuta dopředu a mírně nahoru. Tedy na poměrně složitém mechanismu.

Koncept Cyclone byl však pozoruhodný nejen svým designem. Cadillac byl vždy inovativní automobilkou. Vždyť jako první nabídl třeba motor s odpojováním válců nebo v masovější míře elektronické přístrojové desky.

Brzdit musel sám řidiči

Cyclone tehdy zaujal zejména zastavěním systému varujícího řidiče před srážkou. K podobné technice měli Američané poměrně blízko, když těžili z pokročilého leteckého a kosmického průmyslu. Systém v Cyclonu pracoval s radarem, tedy s rádiovými vlnami, které jsou vysílány před vozidlo a po jejich odražení od vpředu jedoucího vozidla (nebo přesněji předmětu) se vracejí zpět. Systém počítá čas od vyslání vln k jejich návratu a z něj určuje vzdálenost od překážky. Stejný princip se používá i dnes, byť samozřejmě v mnohem dokonalejší podobě, zejména co se přesnosti určování vzdálenosti týče.

Dnešní protikolizní systémy jsou propojeny s brzdami vozidla, takže pokud řidič nereaguje na zvukovou a optickou signalizaci a nevyhne se překážce, případně nezačne brzdit, dokáže vozidlo zpomalovat samo za něj. U Cyclonu ale nic takové nebylo. Jeho systém varující před srážkou se tak omezoval pouze a jen na onu signalizaci řidiči. Auto tedy neumělo samo brzdit. To musel stále řidič.

Ani plátěná, ani kovová

Auto ovšem nabízelo i jiné zvláštnosti. Třeba boční dveře měly zcela zapuštěné vnější kliky. Navíc se klasicky neotevíraly do strany, ale byly posuvné, a sice dozadu. Dvoumístná kabina neměla plátěnou střechu. V případě nepohody ji chránil skleněný překryt, který bylo možné odklopit vzad a uložit v zadní části vozidla po zvednutí celé její přední hrany. Tím se odkryl prostor tam, kde je normálně zavazadelník a skleněný kryt kokpitu se do něj složil.

Z přiloženého videa i obrázků udivuje kvalita dílenského zpracování s velice malými spárami mezi jednotlivými částmi karoserie vozu. Vše bylo velice jemně slícováno. Kabina auta nabízela luxus hodný této značky. Převládala kůže v šedém odstínu a chromované doplňky včetně ovladačů.

Auto mělo nezvykle na americké poměry nejen té doby nezávislé zavěšení všech kol a pod kapotou osmiválec o objemu 390 kubických palců (6,39 litru) s výkonem 325 koní (239 kW). Motor poháněl zadní kola přes samočinnou převodovku. Zvláštností motoru bylo vyústění výfuků v blatnících před předními koly. Cyclone se do výroby nikdy nedostal. Jeho myšlenky ale jistě našly později uplatnění u sériových amerických automobilů.

Související články

Témata

Diskuse: Přidat názor

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku