Carlos Ghosn: Auta bez řidiče budeme mít už v roce 2018
Mezi jednotlivými automobilkami panuje v tomto ohledu pochopitelně zdravé soupeření. Francouzsko-japonská aliance, v současnosti čtvrtý největší světový výrobce, dokonce vozidla tohoto druhu vyvíjí na dvou frontách. Existují jak prototypy „bezpilotního“ Nissanu Leaf, tak i Renaultu Zoe. Zoe, vlastně pardon, Next Two umí jet sám do 30 km/h a pochopitelně také zaparkovat. Řídí jej GPS a nezbytné kamery a snímače. Přítomnost člověka za volantem je však stále nutná, pokud vůz zrychlí nad zmíněný limit, „autopilot“ se vypne.
Orientace na elektromobily je v tomto případě logická. Auta s konvenčními motory by nebyla tou pravou ukázkou technické vyspělosti, musí se hrát i na „zelenou“ notu. Byť zrovna Renault produkci elektromobilů silně omezuje, neboť poptávka zdaleka nedosahuje původních plánů. Jsou drahé a kromě městského provozu stále nepoužitelné, jejich reálný dojezd se za skoro 130 let vývoje jen zhruba zdvojnásobil. Mají však, pravda, vyspělejší techniku a menší a lehčí baterie.
Původně bylo oznámeno, že Nissan uvede svůj autonomní Leaf do (malo)sériové výroby právě ve zmíněném roce 2020. Generální ředitel Carlos Ghosn však uvedl v úterý na mítinku ACF (francouzského autoklubu) podle agentury Reuters, že technika bude připravena už o dva roky dříve. Ano, auta, ať už s diamantem, nebo vycházejícím sluncem ve znaku vyjedou na silnice v horizontu čtyř a nikoli šesti let. Kde? Ve Francii, Japonsku a USA. „Problémem není technika, ale legislativa, tedy právní předpisy. A také celá otázka odpovědnosti, která se týká pohybu těchto vozidel. Kdo má být odpovědný, když vlastně nikdo neřídí?“ řekl Ghosn doslova. Skutečně komerční prodej ale odstartuje právě až ve zmíněném roce 2020. Autonomní vozidlo testuje také Google, první prototyp byl hotov již v roce 2012 a absolvoval zkoušky v Nevadě, aktuálně jeho vývoj pokročil, postrádá volant i pedály. V srpnu 2013 se proháněla po Německu limuzína třídy S od Mercedesu, která také nepotřebovala řidičův zásah.
Podle zatím předběžně odsouhlasené nejnovější úmluvy OSN o silniční dopravě mohou dát skutečně řidiči takovýchto aut ruce z volantu. Dohoda byla vypracována letos v dubnu. Změnu prosadily německé, italské a francouzské automobilky, neboť zejména ty, které vyrábějí dražší vozy, si stěžovaly na to, že jim v tomto směru dávají „na frak“ Spojené státy. A také Asie, byť v případě Renaultu to vzhledem k propojení s Nissanem tak docela neplatí. Obě části světa ale zkrátka předběhly Evropu ve vývoji, jenže starý kontinent je stále přesvědčen, že může nabídnout autonomní auta jako první a své soupeře ze zámoří porazit. Je nutné ale v právním hledisku pokročit ještě dále a odstranit veškeré byrokratické překážky. Podle zatím posledního návrhu musí být řidič uvnitř přítomen i nadále a přijmout zpět ovládání vozidla kdykoliv. Systém se může vypnout automaticky, nebo manuálně.
Autonomní vozidla tedy již nejsou hudbou daleké budoucnosti, stávají se reálnými. Spisovatelé sci-fi si mohou mnout ruce. Co na to ale ti, které řízení stále baví, například motorističtí novináři? Situace je složitá. Taková auta jistě napomůžou bezpečnosti silničního provozu, ale my si raději řízení užíváme, lhostejno na tom, kolik má náš soukromý vůz koní. Musíme doufat, že zásoby ropy ještě pár desítek let vydrží. Ale doba bezpilotních elektromobilů, ať už napájených bateriemi či například palivovými články, nás stejně asi nemine. Jednou. Nebo je tato vize příliš katastrofická?