Černá berlinetta Alfa Romeo 6C 2300 B z roku 1938 od Touringu může stát 24 milionů
Unikátních kupé Alfa Romeo 6C 2300 B Mille Miglia s karoserií Touring bylo postaveno jen sedm. Jedno z nich má vcelku zajímavou historii, je malinko modifikované a hodlá změnit majitele…
Alfa Romeo byla před druhou světovou válkou manufakturou a její modely měly prakticky vždy závodní geny. Potácela se na hraně bankrotu, vítězství v Grand Prix nepomáhala, a tak ji v roce 1933 převzala italská vláda. Samozřejmě se stala nástrojem Mussoliniho režimu a tak trochu i jeho značkou a výkladní skříní. Soustředila se hlavně na produkci užitkových a nákladních vozidel, vyráběla i podvozky pro autobusy a trolejbusy.
Ale výroba civilních a náležitě sportovních aut pokračovala rovněž dále. Série 6C 2300 se vyráběla v letech 1934-1939 v mnoha podobách. Označení modelové řady nebylo těžké rozluštit: šest válců a objem 2,3 litru, respektive skoro 2,31. Motor byl řadový s rozvodem DOHC. Za vznikem stál geniální Vittorio Jano.
Základní cestovní Turismo mělo jediný karburátor a pouhých 51 kW (69 k) výkonu. Provedení Gran Turismo na tom bylo se 77 koňmi, pardon, 57 kW o něco lépe. Třetí verzí představenou při debutu byla Pescara, ta se chlubila už 71 kW (96 k). protože o správný poměr paliva se vzduchem se staraly karburátory dva.
S modernějším podvozkem
Všechna tři provedení se o rok později objevila také ve specifikaci B. Ta značila vyspělý podvozek s nezávislými závěsy, vpředu vinutými pružinami a hydraulickými tlumiči, vzadu pak výkyvnými polonápravami a torzními tyčemi. Což samozřejmě oproti původnímu ortodoxnímu s tuhými nápravami a podélnými půleliptickými pery zlepšilo ovladatelnost. Deceleraci napomáhaly hydraulické bubnové brzdy.
Nejvýkonnější byla 6C 2300 B Mille Miglia, která přišla na řadu až v roce 1938 ve druhé sérii verze B. Karoserie pro ni vyráběl mimo jiné i milánský Touring technologií Superleggera, kterou si nechal patentovat. Na tenkém rámu z ocelových trubek spočívaly hliníkové panely, což udrželo hmotnost na přijatelné úrovni, kolem 1,4 tuny a umožnilo posadit těžiště vozů opravdu nízko. Motor s nezměněným objemem dostal dokonce tři karburátory Solex, díky kterým se z něj podařilo v závodních verzích Corsa vydolovat 78 kW (106 k).
Vítězství v 1000 mílích
Verze s názvem slavného závodu jej také vyhrála – konkrétně poslední předválečný ročník 1938, tato auta měla otevřené karoserie spider. Tovární tým Alfa Corse tehdy nasadil silnou čtveřici Pintacuda – Siena – Farina – Biondetti. Clemente Biondetti s mechanikem, spolujezdcem a navigátorem Aldem Stefanim zvítězili v čase 11 hodin, 58 minut a 29 s. O dvě minuty a dvě sekundy porazili stájové kolegy, dvojici Carlo Maria Pintacuda/Paride Mambelli.
12. ročník se konal 3. a 4. dubna a jelo se klasické kolečko z Brescie přes Modenu, Boloňu, horské průsmyky, Florencii a Pisu do Říma a zpět na východ k Jadranu do Rimini, dále na sever do Imoly, znovu Boloně, Padovy, Benátek, Verony a Brescie. Celkem 1.622 kilometrů - za běžného provozu!
Neznámý začátek životopisu
Tmavá berlinetta s číslem podvozku 815053, motoru 824007 a karoserie 2087 spatřila světlo světa v dubnu 1938, kdy také opustila továrnu v Portellu. Podle zveřejněných specifikací má sice tříkarburátorový motor, ale s výkonem redukovaným na 70 kW (95 k) pro větší spolehlivost, ten dostaly sériové exempláře verze Mille Miglia. To je vše, co se o ní ví až do roku 1946, válečná historie skrývá tajemství. Prvním doloženým majitelem byl pan Hoffer ze Ženevy.
V roce 1953 krasavici prodal Jeanu-Louisi Fatiovi za 500 švýcarských franků. Podle korespondence datované rokem 1957 měnila majitele znovu: od Fatia se stěhovala k jeho ženevskému příteli a kolegovi Michelu Dovazovi, který ji v srpnu 1958 zaregistroval ve Francii. Monsieur Dovaz, uznávaný odborník na víno a jídlo shromáždil během tří dekád sbírku více než padesátky klasických aut. Většinu z nich v původním nerenovovaném stavu!
Kolekci měl uchovánu ve Villemaréchalu, zhruba 80 kilometrů jižně od Paříže. Vlastnil zde rozsáhlý pozemek s několika stodolami. V nich odpočívalo 21 různých bugatti, sbírku alf rozšířil o poválečnou sportovně-závodní 6C 2500 Competizione a civilní kabriolet SS stejného označení.
Spící kráska
V roce 1983 však vyšla kniha „Spící krásky“ a o tom, co vlastní, se dozvědělo tím pádem značné množství lidí. Podobný „kousek“ vymyslel pražský Veteran car club, když o rok později vydal katalog vozů a motocyklů svých členů i s adresami – a řada vzácných strojů záhy zmizela za hranicemi. Sice v drtivé většině legálně, ale pro českou veteránskou scénu znamenaly nenahraditelnou ztrátu. Dovaz však před širším světem i přes nechtěné upozornění na svou velmi soukromou vášeň vzácné historické poklady na čtyřech kolech uchránil. Část jich postupně přesunul na nové místo v Dordogne.
Některé se však rozhodl prodat… a Alfa Romeo 6C 2300 B Mille Miglia s číslem podvozku 815053 byla právě mezi nimi. V roce 1990 ji koupil nizozemský sběratel a prodejce vozů italské značky Douwe Heida. Musel se ovšem pustit do náročné renovace, zub času zkrátka vykonal své. Vynaložil značné úsilí, aby obnovil původní lak. Podle záznamů Touringu, ke kterým měl přístup, byla totiž alfa nikoli černá jako od 50. let minulého věku i dnes, nýbrž světle modrá.
Kompletní vzkříšení
V této podobě přešel vůz v roce 1997 do vlastnictví belgického fanouška Alfy Romeo a zároveň porotce v Pebble Beach Raula San Giorgiho. Ten si jej ponechal pouhé dva roky, v devětadevadesátém se majitelem stal nizozemský sběratel a prodejce veteránů Paul Koot. Po čtyřletém odpočinku v jeho sbírce koupil alfu Američan David Smith. Ten nechal berlinettu kompletně zrestaurovat, dokonce i karoserie byla sejmuta z rámu. Práce trvaly více než dva roky, barva exteriéru se změnila na současnou černou, oživením prošlo i čalounění tmavě zelenou kůží.
Smith se vrátil k dobovým dálkovým světlům Carello a palubnímu chronografu Jaeger. Nechal ale zmodernizovat mechaniku, konkrétně pětistupňovou převodovku. Ta navazuje na spojku BMW a pochází z mladší Giulietty Sprint Veloce. Ano, tahle alfa je tak trochu restomod. Původní čtyřrychlostní skříň výrobního čísla 843047 se však neztratila, auto doprovází dodnes. Naštěstí…
Po dokončení získal restaurovaný vůz dvě ocenění: Best in Class v Pebble Beach v roce 2007, kde byl také finalistou Best of Show, dále prestižní odznak Senior Badge na CCCA Nationals v Bellevue ve Washingtonu na začátku roku 2008. Smith se pak rozhodl svou alfu prodat, načež se dostala do sbírky současného vlastníka. V roce 2009 zvítězila ve třídě předválečných sportovních vozů na Amelia Island Concours d'Elegance.
Klesá hodnota?
Černé auto, jedno ze 107 postavených ve specifikaci 6C 2300 B Mille Miglia bude vydraženo 1. února 2023 na aukci RM Sotheby‘s v Paříži. Těsně předválečná klasika přijde na minimálně milion eur, horní hranice byla stanovena na 1,4 milionu (24-35,6 milionu korun). Opravdová rarita.
Když ji ovšem prodával David Smith v Pebble Beach 2008, vydražila se za 2,5 milionu dolarů (40,6 milionu korun v té době). Ne každý veterán časem získává na hodnotě… .Touring Superleggera přitom okarosoval pouhou sedmičku podvozků coby kupé. Mimochodem, za pět let vzniklo celkem 1.606 kusů 6C 2300, 758 s tuhými nápravami a 848 „béček“. Některé prameny uvádějí vyšších 1.630 s poměrem760 : 870.
Zdroje: Autoevolution, Wikipedia, RM Sotheby‘s, Veteran Car Club Praha - Katalog historických vozidel, Auto World Press, archiv auto.cz
Foto: Motorcar Studios/RM Sotheby‘s
