Mototest Royal Enfield Bear 650 – Na počest všech „šílenců“

Historie značky Royal Enfield je bohatá. První motocykl vyrobila již v roce 1901, a i když se výroba v šedesátých letech přestěhovala z britských ostrovů do Indie a několikrát se měnili i majitelé, produkce se ani na jeden rok nepřerušila. Je jasné, že během té doby se Royal Enfield dočkal i řady úspěchů na sportovním poli. A na jeden takový odkazuje novinka v podobě modelu Bear 650.

V pouhých šestnácti letech ovládl Eddie Mulder na motocyklu Royal Enfield Fury 500 náročný závod Big Bear Run. Stal se nejmladším šampionem tohoto klání v kalifornské poušti, známého svými tvrdými podmínkami a náročným terénem – jezdilo se bez cest, pravidel či technologií. A Royal Enfi'eld nepoužil jen název Bear, ale jedna barevná kombinace má na cedulkách i jeho startovní číslo 249

Posun výše

Kde se nový model vzal? Postaven je na rámu klasického modelu Interceptor, ale s výraznými úpravami. Bear dostal obrácené přední vidlice se zdvihem 130 mm. Nové jsou také nastavitelné zadní tlumiče se zdvihem 115 mm. To jsou sice podstatně větší hodnoty než u interceptoru (110 a 88 mm), ale světlá výška bearu se tím zvedla jen o 10 mm na 184 mm a sedlo se posunulo o stejnou hodnotu výš na 830 mm. Až tak radikální a čistokrevný scrambler to není. Z pohledu designu se změnilo krytování pod sedlem, které na sobě má oválnou plochu pro startovní číslo, ale například nádrž je stejná. Nový je přední a zadní blatník, změnilo se uchycení předního světla a blikačů, řídítka se zpevňující hrazdou jsou širší. Stylově vypadá kulatý ukazatel s moderním displejem a konektivitou (navigace Tripper z himalayanu), hezké je sedlo a nesmíme zapomenout na pohledná bočních kufrů a zvýšil pohodlí spolujezdce, kterému tak výfuk nehřeje na pravou nohu.

Celkově vypadá Royal Enfield Bear moc hezky a je zajímavé, jak pár drobností a povedené barevné kombinace (celkem čtyři) dokážou změnit výraz motocyklu.

Mototest Honda GB350S: Jen tak brouzdat krajem

Leoš Káňa

Motorky

7

Prima kamarád

Vzduchem a částečně olejem chlazený dvouválec je kultivovaný pohodář, jenž ale také umí projevit emoce. Vzhledem ke spojeným výfukovým svodům do jednoho tlumiče má proti ostatním dvoulaufovým twinům trochu jinou charakteristiku. Největší výkon 35 kW dostupný při 7150 min-1 je shodný, ale točivý moment vzrostl o 8 %. V bearu má hodnotu 56,5 Nm a dostupný je o sto otáček dříve, tedy při 5150 min-1. Ubrání jednoho tlumiče se navíc projevilo v ušetření 3 kg na hmotnosti a výrazný je i zvukový doprovod.

Změny v naladění motoru jsou zřetelné. Pružnost a zátah v nízkých otáčkách jsou ještě výraznější. Dvouválec si nechá líbit 2000 min-1 a není problém s ním na šestku jezdit padesátkou po městě, kdy jízdu doprovází líbivým dunivým zvukem. Fajn je také jeho kultivovanost, kdy ani při nízkých rychlostech netrpí vibracemi. Za cedulí potom stačí otočit plynem, a motorka s hlubokým chroptěním vyrazí vpřed. Největší legraci si ale jezdec užije od 4000 až do 6000 otáček, kdy motor ukazuje i velmi slušnou dynamiku, a s bearem lze jezdit hodně svižně.

Hlavně na silnici se hodí podvozek s nastavitelnými tlumiči Showa. Podvozek nám připadá o něco tužší, než bychom od scrambleru čekali, ale pro jízdní stabilitu na asfaltu a přesné vykrajování zatáček je to dobře. Na rozbitém asfaltu se ale musíme smířit s horším tlumením nerovností. Příjemně nás překvapuje, jak hezky sedí i na poloterénních pneumatikách a jak reaguje na pokyny jezdce. Brzdy jsou akceptovatelné, i když nejde o nic světoborného. Na bezpečné zpomalení stačí.

Mimo silnici

Pohodu na silnici zvyšuje i uvolněný vzpřímenější posez. Stupačky jsou díky vyšší světlé výšce ukotveny o něco níž, takže nohy nemáme tak skrčené jako u interceptoru. Úzké sedlo je tužší, ale stále pohodlné a s řídítky vytváří ideální konstelaci. Do náročnějšího terénu se sice bear vzhledem k nízkým zdvihům nehodí, ale na rozbitější polňačku si troufne. Více legrace dodá vypínatelné ABS na zadním kole a pevné postavení zajistí ozubené stupačky, z nichž lze vyndat středový gumový špalek. Pro jízdu vestoje by to ale chtělo ještě vyšší řídítka. Tužší tlumiče také až moc věrohodně informují jezdce o nerovnostech. Na druhou stranu, motor díky plynulému nástupu ukazuje i na nezpevněném povrchu svou přívětivost.

Celkově jde o velmi povedenou motorku. Líbí se nám její atraktivní „rošťácký“ vzhled, ale v jízdním projevu je znát, že vychází ze silničního interceptoru. I přes jiné odpružení a vyšší zdvihy se více doma cítí na asfaltu a přívětivý dvouválec svádí k pohodovějšímu cestování. Jedinou výtku máme k malému rejdu, který ztěžuje manipulaci na místě, a výš by mohla být řadicí páka, abychom nemuseli nepřirozeně natahovat špičku nohy.

Mototest QJ Motor MTX 125: Silný vítr z východu

Leoš Káňa

Motorky

5

Hodnocení Světa motorů

Plusy

• Líbivý vzhled
• Kvalitní zpracování
• Jízdní vlastnosti na silnici
• Silný pružný motor

Minusy

• Tužší odpružení
• Malý rejd