Chevrolet Orlando: První dojmy

Budgetová alternativa drahých evropských minivanů si sice vzala na pomoc zvuk i vizuální působivost americké značky a za svůj obří kříž se vskutku nestydí, ale celkové tvary vodu příliš nečeří. Defenzivně působící příď s nevelkými světlomety a sice pěkně dělenou, ale ve výsledku také nepříliš křiklavou maskou zahajuje festival splývání s davem. Orlando se totiž nesnaží vynikat asi vůbec ničím. Jestli je to dobře nebo špatně, posoudí jiní.

Nenápadnost pokračuje v tvarování kabiny. Ta je prakticky čistým hranolem jen s nezbytnými ústupky aerodynamice a estetice. I na nevelkém půdorysu tak slibuje hodně kubíků. Vůbec nejlépe je to vidět na hranaté zádi, která se sice snaží rozbít velkou plochu výraznými světlomety a nárazníkem, ale daří se jí to jen částečně. Zajímavými detaily jsou jednak výkroj v zadním nárazníku, skrývající společný modul mlhovky a couvacího světla, jednak velká a ryze účelově tvarovaná zpětná zrcátka.

Uvnitř se na nic nehraje – hlavním cílem byla nízká cena a na vzhledu použitých plastů je to jasně vidět. Jsou sice zmatnělé, ale tvrdé všude, kam jsem se podíval. Výjimkou jsou jen loketní opěrky. Náročný zákazník si tedy to svoje asi nenajde, ale pro něj není orlando určené. Ostatní potěší nejen tradičně velkorysá výbava, ale i řada kvalit, důležitých pro každodenní provoz.

Místa je v první i druhé řadě díky geometrickým tvarům bohatý dostatek, sedačky jsou potažené nepříliš jakostní kůží a měkké, čili sportovat se zde skutečně nebude. Řidiče potěší malý (36,5 cm) a příjemný volant, který lze vysunout dostatečně daleko od přístrojové desky, přehledný přístrojový štít, který se ve jménu dnešní módy dosud nevzdal teploměru chladicí kapaliny a šikovně rozložené ovladače. Ty pod volantem známe z cruze, většina ostatních je také povědomá. Klimatizace musí stačit jednozónová, doufejme, že dostala jemnější regulaci než v cruze. Spolujezdci přijdou vhod nejen dostatečné rozměry sedačky (48 x 64 cm), ale i výšková nastavitelnost.

Ve druhé řadě je co do rozměrů sedaček trochu skromněji (46 x 60 cm), ovšem na výšku a šířku je tam místa dostatek. Jen kolena by ocenila možnost posuvu, ta ale chybí. Nepřeháněla se ani varibilita – stačit musí klasické dělení 40:60, aspoň že lze nastavit sklon opěradel. Přístup dozadu je jediným stiskem, po němž se sedačka vyklopí vpřed. Ve třetí řadě je ovšem místa pro pubescenta, a to překvapivě jen pro hlavu. Příčně i podélně to tak špatné není a největším šokem je 66centimetrové opěradlo, nejdelší z celého auta. Sedáku ovšem musí stačit skromných 40 centimetrů.

Radost mají zavazadla – při sklopené třetí řadě na ně čeká plocha 102 cm dlouhá a 105 široká, umístěná ovšem plných 75 cm nad zemí. Při plném obsazení se však délka smrskne na pouhých 26 cm, tedy tak na dvě tašky. Žádný srovnatelně velký sedmimístný minivan na tom ovšem není výrazně lépe, spíš naopak. Proti většině z nich je výhodou snadno ovladatelné víko, které se zastaví tak vysoko, že pod ním projde 186centimetrový člověk bez kolize.

Evropské silnice sice nezkrásní, ale nebohatí dostávají novou možnost, jak důstojně cestovat. Kromě jednoho benzíňáku 1,8 l a dvou dieselů 2,0 VCDi totiž na ně čeká i automatická převodovka.

Chevrolet Orlando: Modelová ofenzíva začíná minivanem