Čína chce dobíjet EV elektřinou z vesmíru. Patent na metodu má rodák z Česka
Z Číny k nám poslední dobou proudí zprávy o mnoha ambiciozních projektech, některé ale zní až bizarně. Jako třeba nápad instalovat solární panely do vesmíru a energii z nich posílat mikrovlnným zářením na zem.
Působí to jako článek odpovídající prvnímu dubnu, což je ale tradice, kterou v Číně nevyznávají. Instalace solárních panelů ve vesmíru a bezdrátové posílání získané energie na zem ovšem není novým, a už vůbec ne čínským nápadem. Od roku 1973 drží patent na mikrovlnné posílání energie z vesmíru na zem Peter Glaser, americký vědec narozený v Československu.
Jeho celoživotním projektem byla právě možnost využití kosmických slunečních zdrojů energie. V roce 1968 představil koncept pro takové zařízení a v roce 1973 získal i příslušný patent. Počítal s vysláním solárních panelů na geostacionární dráhu ve výšce asi 36.000 kilometrů nad rovníkem, kde by mohly zachycovat sluneční záření s mnohem vyšší účinností bez vlivu počasí, či střídání dne a noci.
Projektu se chytl i Boeing či agentura NASA, kde Glaser sloužil jako poradce. Až do Glaserovy smrti v roce 2014 se ovšem projekt nepodařilo dotáhnout do reality a první úspěšný pokus s posíláním energie z vesmíru v Americe proběhl až v roce 2023.
Jenže mezitím se jej chytly i další země a dnes na něm pracuje mimo jiné Japonsko, Velká Británie nebo Indie. A právě Čína, jejíž vesmírná agentura China Academy of Space Technology projekt oznámila už v roce 2015 a o čtyři roky později postavila testovací centrum. Čínští vědci plánují stavbu obří solární elektrárny, která bude umístěna ve výšce kolem 36.000 km nad povrchem Země a bude měřit přibližně 1 km v průměru.
Získaná elektrická energie generovaná solárními panely je převedena na mikrovlnné záření. Tento proces se obvykle provádí pomocí zařízení zvaného magnetron. Mikrovlnné záření je poté zaměřeno a vysíláno směrem k Zemi prostřednictvím antény s velkou přesností. Přijímací stanice na Zemi obsahuje speciální antény schopné zachytávat mikrovlnné záření, které je zde přeměněno zpět na elektrickou energii, která může být následně distribuována do elektrické sítě.
Potenciál projektu je samozřejmě obrovský, ale stejně tak i problémy s ním spojené. Kromě dopravy obrovského množství solárních panelů na oběžnou dráhu je to i nízká účinnost přenosu mikrovlnného záření. Ztráty jsou samozřejmě i v samotném procesu převedení elektřiny na mikrovlnné záření a zpět. Celková účinnost zařízení tak může ve výsledku být jen 5 - 15 %.
Ani to ovšem nebrání Číně v přípravě na vypuštění solárních panelů do vesmíru. „Na tomto projektu nyní pracujeme,“ řekl k tomu hongkongskému webu SCMP Long Lehao, raketový vědec a člen Čínské akademie inženýrství (CAE). „Je to stejně významné, jako bychom přesunuli přehradu Tři soutěsky na geostacionární dráhu 36.000 km nad Zemí.“ Pro přirovnání, zmíněná přehrada je schopna generovat až 112 TWh energie za rok. Aby dostali celou sestavu do vesmíru, Long a jeho tým pracují na vývoji rakety Dlouhý Pochod 9 (Changzheng 9), znovupoužitelné rakety pro velmi těžké náklady s nosností kolem 150 tun.
Podobný projekt by jistě pomohl vylepšit čínský energetický mix, ve kterém se stále kolem 59 % elektrické energie získává pálením uhlí. Stále větší podíl mají vodní elektrárny, které překonaly 14 %, jaderné jsou kolem 4 % a solární kolem 7 % a větrné 10 %.
