Citroën 2 CV – šedesátiletá kachna

Příběh kachny začal v roce 1936, kdy tehdejší ředitel Citroënu Pierre-Jules Boulanger (stál rovněž u zrodu legendy Traction Avant) spustil projekt TPV (zkratka z Toute Petite Voiture, neboli velmi malé vozidlo). Obklopil se týmem prvotřídních profesionálů, mezi kterými vynikal konstruktér André Lefèbvre (1894 – 1963) a designér Flaminio Bertoni (1903 – 1964). Jejich úkolem bylo vytvořit robustní a praktické vozidlo, které vyžaduje minimální péči a je schopno ekonomicky přepravovat čtyři osoby a 50 kg zavazadel s maximem komfortu.

Prakachna

První nákresy malého Citroënu vznikly v roce 1936 a první prototyp, poháněný motocyklovým motorem, opustil vývojové dílny v roce 1937. V dalších dvou letech byla vyrobena ověřovací série v počtu 250 kusů a chystalo se velkolepé představení na Pařížském autosalonu. Začala ale válka a autosalon se pochopitelně nekonal. Prototypy vypadaly mírně řečeno podivně. Pod kapotou z vlnitého plechu se skrýval dvouválec s ležatými válci (boxer), spouštěný dopředu trčící klikou. Podle chladiče umístěného za motorem lze usuzovat, že motor byl vodou chlazený. Autíčko mělo jediný světlomet a plátěnou shrnovací střechu. Pierre Boulanger kladl velký důraz na vnitřní prostor. Traduje se, že vnitřek připravovaných modelů kontroloval osobně s kloboukem na hlavě a když mu klobouk spadl, model neprošel.

citroen design  

Během války byla většina prototypů zničena, rozebrána na náhradní díly nebo poschovávána v různých částech Francie a vývoj lidového vozítka se prakticky zastavil. S testováním se začalo až po válce, v roce 1946. Aby se celý projekt udržel v tajnosti, koupil Boulanger pro zkoušky malého Citroënu pozemek západně od Paříže v La Ferté-Vidame, kde se dodnes nalézá testovací středisko Citroënu.

Velká pařížská premiéra

Slavný den premiéry sériového Citroënu 2 CV nastal 7. října 1948, kdy byl vůz představen veřejnosti na pařížském autosalonu. Označení 2 CV (francouzsky Deux Chevaux, čti de-švó) bylo odvozeno od tzv. daňových koní, vypočítaných z objemu motoru. Vzduchem chlazený dvouválec umístěný vpředu a pohánějící přední kola měl objem 375 cm³. Jeho výkon pouhých 9 koní (6,6 kW) stačil při hmotnosti vozu 500 kg na nejvyšší rychlost 65 km/h. Spotřeba se udávala kolem 4,5 l/100 km. Moderně řešený podvozek měl nezávislé zavěšení všech kol a měkké, dlouhozdvihové pérování vodorovně umístěnými vinutými pružinami mezi předními a zadními závěsy. Kapalinové brzdy na všech kolech doplňovala ruční mechanická brzda působící na přední kola.

Důmyslný design Flaminia Bertoniho se vyznačoval vyvážeností proporcí a praktičností. Nejvýraznějšími prvky byla kapota motoru z vlnitého plechu a symetrická boční okna ve dveřích (k nim později přibyla třetí boční okna ve sloupcích C). Přední maska měla vodorovné mřížkování v barvě vozu, osvěžené chromovaným dvojitým šípem, tradičním znakem Citroënu (první modely jej měly v oválném rámečku). Kapkovité světlomety byly namontovány na trubce, zakryté částečně kapotou. Obraz vozu s rozměry 3780x1480x1600 mm dokreslovalo rovné čelní sklo a shrnovací horní díl střechy. Řada dílů karoserie byla šroubovaná nebo nýtovaná, což usnadňovalo opravy. Tvary malého Citroënu vedly brzy po uvedení ke vzniku všeobecně používané přezdívky kachna nebo také ošklivé kačátko.

citroen design  

Velmi jednoduchý a strohý byl také interiér kachny. Posuvná trubková sedadla byla jen tence potažená látkou. Vůz prakticky neměl přístrojovou desku. Před dvouramenným volantem bylo umístěno jen několik spínačů a páčka na ovládání stěračů. Teprve později dostal vůz palivoměr (zpočátku sloužila ke zjištění stavu paliva měřicí tyčinka). Okna ve dveřích nebyla stahovací, jen v předních dveřích se dala dolní polovina vyklopit nahoru. Díky shrnovací střeše ale nebyl s větráním problém.

Tisk přijal nový vůz s rozpaky, ale prostí lidé byli nadšení. Konečně se objevilo malé, praktické auto, které si mohli za rozumnou cenu koupit. Objednávek se sešlo tolik, že výroba zdaleka nestačila uspokojit všechny zájemce. Ti museli na své vytoužené autíčko často čekat i několik let. Také šéf Citroënu Pierre Boulanger byl s přijetím modelu 2 CV nadmíru spokojen. Z úspěchu se ale bohužel dlouho netěšil. V listopadu 1950 zahynul při autonehodě ve svém Citroënu B11.

Sériová výroba Citroënů 2 CV se rozběhla v červnu 1949. První vozy byly určeny prodejním zástupcům značky. Prodejní cena byla stanovena na 228 tisíc tehdejších (starých) franků. Od roku 1951 se vyráběly také dodávkové verze s nosností 250 kg, nazvané Furgonette. V roce 1954 dostal Citroën 2 CV větší motor s objemem 425 cm³ (vrtání/zdvih 66/62 mm), který dával s karburátorem Solex maximální výkon 9 kW (12 k) při 4200 min^-1. Točivý moment 23 Nm nebyl nijak závratný, ale maximální rychlost vzrostla na 78 km/h. Kachny s tímto motorem se vyráběly až do roku 1961 a označovaly se 2CV AZ. V prosinci 1956 uvedl Citroën luxusnější typ 2 CV AZL, které mělo mj. větší pravoúhlé zadní okno. Kapacita továrny v Levallois postupně rostla a v roce 1956 dosáhla počtu přes 95 tisíc vozů. Stotisícovou hranici překročila hned v následujícím roce.

Dvoumotorová Sahara a plážové Méhari

V roce 1958 vznikl prototyp dvoumotorové terénní verze, odvozené od Citroënu 2CV a nazvané Sahara 4x4. Malosériová výroba začala v roce 1960 a do roku 1967 vzniklo necelých 700 těchto unikátních aut. Sahara měla vpředu umístěný motor, který poháněl přední nápravu a druhý motor umístěný vzadu pro pohon zadní nápravy. Obě pohonné jednotky s výkonem 9 kW (12 k) pracovaly nezávisle a při zapnutí obou motorů zajišťovaly pohon všech kol. Při provozu s jedním motorem dosahovala Sahara 65 km/h, s oběma motory 105 km/h. Každý motor měl vlastní převodovku, ty se ale ovládaly jedinou řadicí pákou. Obdobně, spojkový pedál ovládal hydraulicky obě spojky. Typickým znakem vozů Citroën 2CV Sahara 4x4 bylo náhradní kolo umístěné na kapotě předního motoru. Vozy Sahara často používali francouzští naftaři pracující v Africe. Citroën také organizoval řadu terénních vytrvalostních závodů, např. na trati Paříž – Kábul.

citroen design  

Do lehkého terénu byl určen také Citroën Méhari 4x4, vycházející z podvozkových dílů 2 CV. Dvoudveřová otevřená karoserie se snímatelnou střechou byla vyrobena z probarvené plastické hmoty. Pohon předních nebo všech čtyř kol zajišťoval dvouválec 0,6 l (21 kW/28,5 k). Od jara 1968 do prosince 1986 bylo vyrobeno 144 tisíc těchto zajímavých vozidel.

Silnější a hezčí

K prvnímu většímu faceliftu došlo v roce 1960. Na kapotě ubylo žebrových prolisů (zbylo jich jen pět), zato na bocích dostala kapota tvarované vzduchové otvory. Změnily se rovněž nárazníky (podílely se na zvětšení délky na 382 mm) a všechny dveře dostaly v roce 1964 přední závěsy. Citroën 2 CV AZLP měl premiéru na pařížském autosalonu 1961. Jeho motor dával při nezměněném objemu výkon 12 kW (16 k). Hmotnost narostla na 550 kg a maximální rychlost na 95 km/h.

Maska dostala v roce 1966 oválný tvar se třemi vodorovnými hliníkovými lištami a nárazníky dostaly výplně z černého plastu. Ty se osvědčily především v městském provozu. Nové, výkonnější verze kachny se objevily na začátku sedmdesátých let. Model 2 CV 4 měl motor s objemem 431 cm³ a dosahoval 100 km/h. Ještě silnější byl Citroën 2 CV 6, objem jeho dvouválce vzrostl na 0,6 l, výkon na 21 kW (28,5 k) a maximální rychlost na 110 km/h.

K další předělávce kachny došlo v roce 1974, kdy dostala plastovou přední masku, obdélníkové světlomety (modely Club) a směrové blikače v blatnících. To se ale nelíbilo některým skalním příznivcům původního provedení, takže pro ně připravil Citroën v roce 1976 verzi 2 CV Special, která se kruhovými světlomety a jednoduchým interiérem podobala zase těm klasickým Deux Chevaux z prvních let výroby.

Kachní speciality

S tím, jak se kachna postupně stávala kultovním autem, vznikala různá speciální provedení, odlišující se zbarvením nebo doplňky. Model 2 CV Club s obdélníkovými světlomety dostal ve verzi Spot z roku 1976 oranžově-bílou kombinaci barev karoserie. Verze Special se stala základem velmi úspěšného dvoubarevného provedení Charleston. Vínová (bordeaux) barva karoserie byla doplněna černými blatníky. Výsledek byl tak působivý, že se Charleston vyráběl sériově až do roku 1988. Také modely Dolly uvedené v roce 1985 měly dvoubarevnou karoserii v kombinacích vanilková – šedá, zelená – černá a červená – šedá. Speciální série Cocorico měla zase barvy francouzské vlajky.

citroen design Citroën 2CV si zahrál v řadě filmů. Zmíníme zde Četníka ze Saint Tropez s nezapomenutelným Louisem de Funésem a bondovku Jen pro tvé oči (For Your Eyes Only) z roku 1981 s Rogerem Moorem v hlavní roli. Kachna nebyla pochopitelně vozem agenta 007 (ten v tomto filmu používal Lotus Esprit), jezdila s ním jeho spojenkyně, krásný anděl pomsty, dlouhonohá Melinda Havelock (hrála ji Carol Bouquetová). K této příležitosti vznikla malá série žlutě zbarvených 2 CV s nápisy 007 na bocích.

Výroba Citroënu 2 CV skončila ve Francii v únoru 1989. Celkem bylo vyrobeno 3 868 633 kačátek, přičemž poslední z nich vyjela z továrny v portugalské Mangualde 27. července 1990 (mimochodem, Citroën 2 CV se také vyráběl licenčně v Jugoslávii). Souběžně s 2 CV vyráběl Citroën v letech 1967 až 1983 model Dyane, který používal stejné motory a podvozkové díly s kachnou. Totéž se dá říci i o modelu AMI 6 vyráběným v letech 1961 až 1969.

Oslava šedesátin

Přesně 60 let po premiéře Citroënu 2 CV na pařížském autosalonu představil Citroën na stejném místě model Citroën C3 Pluriel Charleston, který se svým zbarvením a jménem stal vzpomínkou na svého legendárního předchůdce. Na letošním pařížském autosalonu byl k tomuto výročí vystaven perfektně restaurovaný Citroën 2 CV 6 Special z roku 1989, připravený francouzskou firmou Hermes. Firma zabývající se zpracováním kůže předvedla svoje umění v interiéru vystavovaného vozu. S kachnami 2 CV se můžeme dodnes občas potkat na našich silnicích nebo klubových srazech veteránů. Ten celosvětový se bude v příštím roce konat právě u nás.