Co se stane, když vám dojde palivo? Pozor, nejde o banalitu! Jen dotankovat nestačí...
Pokud dojde benzin, je to ještě relativně sranda, u nafty jde však do tuhého… Nejprve tedy k zážehovým agregátům. Zde opravdu jen v podstatě dotankujete a normálně pokračujete v jízdě. Benzinové motory se vstřikováním paliva jsou totiž vždy vybaveny elektrickým podávacím čerpadlem v nádrži. Pouze je třeba paliva dotankovat minimálně deset litrů, aby se pumpa zaplavila. Teď ale přece jenom jedno důležité upozornění – po dotankování rovnou nestartujte! Nejdříve několikrát otočte klíčkem do předstartovní, tedy druhé polohy (rozsvítí se kontrolky), v ní se totiž zapíná čerpadlo, čímž obnovíte tlak v palivovém systému. Pokud rovnou hned startujete, čerpadlo nestihne systém znovu natlakovat (běží totiž jen krátkou dobu, zpravidla několik sekund). U některých nejmodernějších motorů s přímým vstřikem benzínu však tato komplikace odpadá, čerpadlo se totiž aktivuje už při otevření řidičových dveří.
Pokud vám dojde benzin u motoru s karburátorem (už opravdu historie), u něhož je namísto elektrické pumpy mechanicky poháněné membránové čerpadlo, pak je třeba ručně načerpat benzin do plovákové komory karburátoru. Jde o typickou proceduru u vozů Škoda 105/120/130, která se dělala i pokud auto delší dobu, řekněme několik dní stálo.
Když vám dojde nafta
A co když dojde nafta? To už může být docela problém. Na rozdíl od benzínu má totiž nafta současně mazací funkci komponentů palivové soustavy. Mluvíme o vysokotlakém čerpadle a samozřejmě vstřikovačích. A je jedno, zda se bavíme o common-railu, PD jednotkách nebo o klasických, třeba dvoupružinových typech, ovládaných výhradně tlakem nafty a používaných na původních motorech VW TDI.
U moderních dieselů s common-railem hodně záleží na tom, zda jde o systém s elektrickým podávacím čerpadlem v nádrži (tedy jako u benzínových motorů), nebo o řešení s mechanicky hnanou pumpu integrovanou do skříně vysokotlakého čerpadla. Palivový systém s elektrickým čerpadlem v nádrži poznáte zpravidla podle přítomnosti gumového balonku poblíž vysokotlakého čerpadla. Jeho mačkáním nasajete naftu z nádrže do podávací pumpy. Toto byste měli udělat po dolití nafty před pokusem natočit motor, aby čerpadlo neběželo „na sucho“, jinak hrozí jeho poškození.
Lepší je situace u systémů s elektrickou pumpou. V podstatě můžete postupovat jako u benzínů. Zde je jenom opravdu velmi důležité, abyste se nepokoušeli znovu motor nastartovat! Snahou natočit motoru totiž současně roztáčíte i vysokotlaké čerpadlo, které je poháněno většinou rozvody. To pak hrozí jeho poškození nebo v lepším případě zavzdušnění. Tedy stejně jako u „benziňáků“ - vždy nejdříve několikrát otočte klíčkem do předstartovní polohy (rozsvícené kontrolky), aby se čerpadlo rozběhlo a zaplavilo to vysokotlaké. A až potom teprve motor nastartujte!
Úplně nejlepší však je, a to bez ohledu na systém, nalít do nádrže dostatečné množství nafty (minimálně 10 litrů) a dále naftou zaplavit domeček s palivovým čističem. Úkon to ale není zrovna jednoduchý - od domečku s palivovým čerpadlem musíte nejprve odpojit příslušnou hadici a poté trychtýřem opatrně dolévat naftu. Bez asistence druhého člověka se to zvládá těžko.
Potom už zbývá být trpělivý a dostatečně dlouho točit startérem, až motor chytne. K tomu je ale třeba mít silný akumulátor. Je-li slabý, za chvíli „umře“ a motor nenatočíte ne kvůli naftě, ale kvůli proudovému deficitu. Přeci jen startér má docela velký proudový odběr, řádově 50 Amper. Tak s tím počítejte a mějte po ruce i startovací kabely.
A pokud máte třeba starší mercedes (ještě před nástupem common-railu), připravte se na to, že budete muset nejprve odvzdušnit palivovou soustavu. To samé se týkalo původních systémů od Delphi, používaných na originálních motorech Ford Puma či Renault 1.5 dCi K9K. Tady se ignorování hladového oka opravdu nevyplatí!
