Dakar živě: Druhá etapa. Jako na WRC!

Po zrušeném prologu a první etapě Dakaru už bylo konečně na čase vystartovat. Předpověď počasí na nedělní večer a pondělní dopoledně vypadala hrozivě, z průtrže mračen se ale naštěstí vyklubalo pouze mrholení a odpoledne už bylo nebe jako vymetené. Přesto se trasa závodu vyhnula místům, kde kvůli silnému dešti z předchozího dne mohlo hrozit nebezpečí, což pro kamiony a automobily znamenalo její zkrácení z 510 na 387 kilometrů.

Z bivaku ve Villa Carlos Paz jsme vyráželi okolo jedenácté dopoledne a tradičně mířili směrem k cíli etapy. Respektive k místu, kde se trasa závodů protínala s veřejnou silnicí, po které jsme se s naší tiskovou „obytkou“ mohli pohybovat. Cíl byl nicméně položen jenom o pár set metrů výše a na horizontu šlo nádherně vidět valící se koule prachu, ze kterých se až na poslední chvíli vyklubaly zabahněné závodní stroje.

Výsledkový servis Rallye Dakar: 2. etapa - Ostrý začátek Prokopa

Letošní Dakar je charakterem hodně podobný závodům WRC. Jezdí se po hodně kamenitých a především prašných cestách. Je vcelku jedno, v čem si s fotoaparátem stoupnete ke krajnici, protože stačí pár průjezdů a málem nepoznáte barvu svého oblečení. Prach se tady doslova jí, na což vtipně poukazují i kombinézy bratrů Coronelových jezdících s buginami Suzuki – na zádech mají napsáno „Eat my dust!“ (Sněz můj prach!). Fanouškům okolo trati to však bylo srdečně jedno a v podstatě platilo, že čím více marastu jim závodní vozy „chrstly“ do obličejů, tím lépe. Své by o tom mohl vyprávět i Honza Kalivoda, manažer týmu Tatra Buggyra Racing, který po epesním driftu Martina Kolomého (nic podobného jsem ještě se závodním kamionem dělat neviděl) schytal plnou dávku.

Dakar živě: Byrokraté hýbou soutěží, na nás si však nepřijdou

„Úvod etapy byl stresující, protože jsme kvůli koloně na přejezdu přijeli pozdě na start. Organizátoři nám sice vyšli vstříc, v tom shonu jsme však zapomněli upustit pneumatiky. Jeli jsme na hodně přefoukaných kolech, brzy jsem si ale na smýkání auta zvyknul. Problém byl hlavně v půlminutovém startovním intervalu, kvůli kterému jsme jeli v hrozném prachu a při předjíždění pomalejších závodníků museli bojovat o každý metr silnice. V každém případě to byla celkem lehká, avšak dlouhá etapa, Pavel skvěle navigoval a podvozek vozu fungoval fantasticky. S dnešním výsledkem jsem hodně spokojen,“ řekl v závěru dne Tomáš Ouředníček, pilot Hummeru H3 Evo stáje Tatra Buggyra Racing.

Martin Kolomý si s Tatrou 815 Fat Boy vyjel skvělé čtvrté místo a nechal za sebou obávané Kamazy. Ani on to ale neměl snadné: „Jsem rád, že už konečně závodíme, podmínky na trati ale nebyly jednoduché. Zhruba padesát kilometrů po startu jsme dojeli jeden z Kamazů, který přestože byl pomalejší, nechtěl uvolnit pozici dalších 160 kilometrů. Byla to těžká etapa, hodně se prášilo a měli jsme tři výlety z trati. Cestou jsme schytali pár šrámů a v servisu musíme dát nové pneumatiky – na trase byly obrovské skoky a jednou jsem už myslel, že půjdeme do lesa. Ale je to závod, uvidíme, co bude zítra,“ komentoval situaci Kolomý.

Video: Jak nejlépe trénovat na Dakar? Samozřejmě v dunách!

Smolařem dne se nicméně stal věčně vysmátý Jaroslav Valtr se zbrusu novou Tatrou Phoenix. V úvodu závodu se držel okolo dvacátého místa, pak se ale všechno zhroutilo. „Trable nastaly už na startu, kdy jsem chtěl zapojit pohon všech kol. Nefungoval, a protože trať začínala stoupáním, měla zadní kola co dělat, aby přenesla obrovský výkon motoru (šestiválec Gyrtech má 960 koní a 4200 N.m, poznámka autora). Trať měla prašný a kamenitý charakter a já si rád přibrzďuji motorem, pouze zadní pohon ale dostával auto do nebezpečných smyků. Odvařili jsme zadní brzdy, snad v nejhorším místě měnili prasklou pneumatiku a nakonec skončili v tři sta metrů dlouhé bažině, ve které jsem musel auto rozjíždět na trojku,“ řekl Valtr.

Jaroslav Valtr i přes problémy dokončil etapu, ne všichni ale měli takové štěstí. Na mysli mám hlavně Holanďana Martina Van Den Brinka, pilota stáje Mammoet Rallye Sport. Tomu totiž na trati chytnul kamion od brzd a třetím way pointem už neprojel. Další vůz, tentokrát osobní, jsme potkali shořelý takřka na prach při přesunu do bivaku. Dakar si zkrátka nevybírá a kluci z Buggyry můžou být rádi, že dneska oba kamiony dojely z etapy „pouze“ s rozbitými čelním skly. Do Termas Río Hondo jsme dorazili pozdě v noci, už dlouho před tím ale bylo jasné, že se bude pracovat až do rána. Cinkání klíčů a vrčení utahovacích pistolí utichly až okolo čtvrté hodiny ráno.