Dakar živě: Jsme na místě! Nastává obvyklý šrumec. (+video)

K jedné věci se musím přiznat hned ze začátku: zatímco ještě pár dnů před odletem na Dakar 2016 jsem byl v relativním poklidu, dopoledne před odjezdem na Letiště Václava Havla ve mně začala hlodat nejistota. Tři týdny v neznámém prostředí, omezený přístup k běžným věcem denní potřeby a absence teplé sprchy zkrátka člověka trochu změní. Musí, jinak zkrátka nepůjde splnit účel mé návštěvy.

Naštěstí to byl jenom krátkodobý výkyv, který mi pomohlo zdolat přátelské prostředí týmu Tatra Buggyra Racing. Najdete tady kohokoliv od mechanika, pilota, fotografa, až po zdravotníka schopného ošetřit běžná zranění. A to jsem z Prahy odlétal pouze s druhou polovinou týmu, protože část techniků se musela do Buenos Aires přesunout už o den dříve kvůli vyzvednutí závodní a doprovodné techniky z přístavu.

To se samo sebou neobešlo bez drobných problémů, nicméně dvě závodní Tatry a Hummer H3 přesun přes oceán přežily bez újmy. Nejde o to, že by vozidla na lodi někdo záměrně poškodil, nakládají je však samotní organizátoři soutěže, kteří se mohou řídit pouze zevrubnými návody sestavenými týmem. A když někdo nemá cit k autům, zkrátka s nimi „flákne“ do kontejneru hlava nehlava…

Ale zpět k přesunu. Cesta z Prahy do Buenos Aires s přestupem v Londýně zabrala všehovšudy dvacet hodin, to je ale pouze malý problém ve srovnání s tím, co nás čekalo hned po vystoupení z letadla. Teploty okolo 30 stupňů, dusno, vlhko, a vůbec podmínky, na které není středoevropan v tomto ročním období zvyklý. Zdejší obyvatelstvo se navíc snaží z Dakaru vydolovat maximum a doslova somrují jakékoliv materiály týmů. Nejvíce „frčí“ kšiltovky, což mi při odchodu z letiště potvrdil i Tomáš Ouředníček, pilot Hummeru H3. O Dakaru 2015 to prý bylo ještě horší…

Přesun z letiště do Tecnopolis (místo, kde setrvají týmy do 2. ledna, pořádají se tiskové konference a vyřizují akreditace) zabral asi půl hodiny a v přiložené fotogalerii se můžete podívat na aktuální atmosféru. Všichni přebalují obsahy dovezených zavazadel do hliníkových beden umístěných v osmikolové doprovodné Tatře, protože s sebou na etapy si mohou brát jenom to nejnutnější. Mechanici si shromažďují veškeré náhradní díly, Hummer Tomáše Ouředníčka je aktuálně bez kol a kapoty, a Honza Kalivoda, manažer týmu Tatra Buggyra Racing, dolepuje společně s Davidem Vršeckým reklamní polepy sponzorů podle přesně vytvořeného schématu. Sprcha, záchod nebo odchod na jídlo? To v tuto chvíli není na pořadu dne. Zítra v poledne jde všechno co má kola k technickým přejímkám a do té doby musí být hotovy i nejmenší detaily. Všichni naštěstí pracují na plné obrátky, profesionalita se tady dá doslova krájet, a když už se vyskytne nějaký problém, neuběhne dlouho a je vyřešen. Takhle pracuje tým s tovární podporou kopřivnické Tatry!

To, co mi připadá jako generální servis všech vozidel týmu, je ve skutečnosti pouze rutina trénovaná během malých evropských závodů letošního roku. V doprovodných vozidlech se s trochou nadsázky nacházejí všechny díly pro Tatry a Hummer, protože nikdy nevíte, co bude kdy potřeba vyměnit. Posádky si musejí vystačit pouze s vlastními silami, a pokud v případě problému neprojedou cílem soutěže do půlnoci daného dne, mohou si sbalit fidlátka a vrátit se zpátky do Evropy. Stát se to může komukoliv – i těm nejlepším.

„Oproti předchozímu Dakaru jsem se podstatně rozrostli, a tím pádem je i logistika 11 vozů a téměř čtyřiceti lidí mnohem náročnější. Na druhou stranu vše běží podle plánu, zatím bez komplikací. Dakar je výzva a to po všech stránkách. My si kladem vysoké cíle a jdeme za nimi, takže je tomu potřeba podřídit vše. Dnešní den byl velmi náročný, po dvacetihodinové cestě a omezeném spánku v letadle jsme se vrhli do přípravy na technické a administrativní přejímky. Zatím den nekonči a myslím, že Novy rok oslavíme nejspíš prací. Když z toho na konci bude úspěch v podobě beduína, tak určitě nikdo nebude litovat,“ řekl pro Auto.cz na konci prvního dne v Buenos Aires (31.12.2015) Honza Kalivoda.