DeLorean DMC-12: Videonávrat do budoucnosti

Bývalý vysoký muž General Motors chtěl postavit malý, výkonný, cenově dostupný a bezpečný sporťák. Výrazný design přísně hranatého kupé s křídlovými vzhůru výklopnými dveřmi byl původně dílem Giorgetta Giugiara, prototypy se začaly rodit už od roku 1976. Na postavení továrny v severoirském Dunmurry sehnal John Zachary DeLorean (1925-2005) peníze od britské vlády, není divu, severní části ostrova vládla nezaměstnanost. Jenže i její výstavbu provázely problémy a nakonec stála mnohem víc, než tvrdily původní odhady.

V zádi dvoudveřového 4,22 m dlouhého kupé nakonec místo zvažovaného Wankelu (velmi příjemně) brumlal šestiválec PRV 2,85 l s 97 kW pro USA, respektive 110 kW pro evropský trh. Zákazníci si jej mohli objednat buď s třístupňovým automatem, nebo pětistupňovým manuálem. Zajímavostí DeLoreanu DMC-12 byla nelakovaná karoserie z nerezové oceli, takže koroze se nekonala. Deset kousků však bylo z výroby červených, poslední z nich je mimochodem v České republice. Není tedy pravdou, že je někdo nastříkal až později. Čtyři vozy jsou pozlacené čtyřiadvacetikarátovým blyštivým kovem včetně úplně posledního sériového. Z továrny vyjelo překvapivě jen šestnáct aut s volantem vpravo, protože primární odbytiště představovaly Spojené státy.

Nakonec vzniklo mezi lednem 1981 a prosincem 1982 převážně ručně nejvýše 9.200 vozů. Závěr celé causy byl velmi rychlý. DeLoreanovi totiž v autě nalezli drogy a řešilo se i financování celé záležitosti, respektive praní špinavých peněz. Byl sice nakonec shledán nevinným a osvobodili jej, ale na znovurozjetí produkce neměl ani pomyšlení.

Ono se toho bohužel nepovedlo více. DMC-12 díky použitému pohonu nebyl zas až takovým sporťákem, jak sliboval jeho vzhled a obzvláště třístupňová samočinná převodovka z něj dělala auto leda tak na projížďku a kochání se krajinou. S manuálem, kterých bylo ovšem velmi málo, zrychloval z klidu na stovku za 9 s a rozjel se až ke 209 km/h. Vážil zase jen 1,2 tuny a bylo v něm hodně místa, DeLorean měřil přes 190 cm a musel se dovnitř vejít. Zavěšení sice pocházelo z Lotusu Esprit, ale jeho měkčí naladění neprospívalo jízdním vlastnostem, totéž se dalo říci o tupém řízení. Zámoří zde dostalo přednost... Čtveřice kotoučů se unavila příliš rychle a kvalita výroby byla doslova chatrná, přiznejme si to. Jenže pokud se náhodou s nějakým setkáte (a vidět jsou!), vyzařuje neopakovatelnou auru... A video od XCar to dokazuje. Vždyť je opravdovou legendou, kultem, jedním z nejslavnějších vozů světa! Film je protkán i dobovými záběry ze severoirské továrny a seznámíte se s kompletní historií i DeLoreanovým životopisem.

Současná DeLorean Motor Company existuje od roku 1995, V Humble na předměstí texaského Houstonu vyrábí Brit Stephen Wynne kopie posledních šest let. Včetně elektromobilů a vlastní práva na značku i logo. Originál, který představuje XCar, je také právě jeho majetkem. Do dnešních dnů přežilo zhruba 6,5 tisíce původních kusů, pochopitelně se jedná o cennost. Havárie má fatální následky, karoserii vám v Evropě nikdo neopraví a na nová auta používá DMC laminát, vrátil se tak ke kořenům, protože jej využívaly i prapůvodní prototypy. S motorem není problém, většinu dílů na PRV má v katalogu Renault! Vzpěry dveří, které se časem unaví, však vyjdou v přepočtu na 130 tisíc korun za kus... Na denní ježdění to opravdu není, ale nízké rychlosti se dají zvládnout efektně s roztaženými křídly...