Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

DeLorean plánoval i sedan. A hodně nezvyklý...

Mirek Mazal
Diskuze (0)

DeLorean DMC-12 byl prvním a zároveň posledním automobilem značky. Filmovou hvězdu mohl doplnit možná ještě atraktivnější model, který bohužel zůstal jen na papíře.

Automobilka DeLorean Motor Company (DMC) a přesněji model DeLorean DMC-12 nepotřebuje delší úvod než krátkou zmínku o filmovém ztvárnění automobilu cestujícího v čase. Těžko hledat známější vůz stříbrného plátna, futuristický sporťák od Giugiara exceloval v nesmrtelné trilogii Návrat do budoucnosti.  

Slavné provedení DMC-12 mělo po premiéře jistou budoucnost v popkultuře. Jediný produkt obskurního výrobce automobilů neměl nástupce, protože firma nenaplnila nadějné vyhlídky sériové modelové řady. Mezi vedením podniku kolovaly ambice montáže nákladního vozidla, autobusu a mezi těmito praktickými variantami se vyjímala jedna specialita, a sice DMC-24 neboli DeLorean karoserie sedan.

DMC-24

Jak už dnes víme, tříprostorová edice nikdy nepřekročila stín produktového katalogu. Báječné náčrtky od Johna DeLoreana na to možná nevypadaly, ale jeho tlak vůči DMC-24 byl natolik vážný, že lidé v pozadí irské automobilky nechali oficiálně vystavit 37stránkový produktový materiál předaný Giorgettu Giugiarovi z Italdesignu k postavení prvního prototypu.

Koncept měl vzniknout v plné velikosti koncem roku 1981, jen několik měsíců před oficiálním bankrotem značky z Belfastu. Práce italského studia byla téměř dokončená, když se pracovníci dozvěděli o krachu, takže designéři zase všechno rozebrali. Zaměstnanci Italdesignu koncept recyklovali, tedy rozmontovali model založený na studii Lancie z roku 1980. Místo DMC-24 použili díly na ukázkové návrhářské cvičení zvané Lamborghini Marco Polo z roku 1982.

Skutečně spletitý příběh nezvyklé karosářské verze je tak divný jako DeLorean sám. Vraťme se však ke skicám datovaným do konce 70. let. Ruční záznamy myšlenkových pochodů ukazují Johnovy představy ve své nejpravdivější podobě, čmárané detaily evokují dvoumotorový třířadý sedan formovaný jak jinak než do ikonického klínovitého tvaru inspirovaného DMC-12. Známé kontury podpořily vyklápěcí dveře po vzoru Gullwingu.

K dosažení dostatečného vnitřního prostoru v tak nízko posazeném interiéru byla nutná plochá podlaha, tím pádem musela být volena alternativa hnací hřídele pod nohama cestujících. Pohon pouze zadních, nebo předních kol nebyl dost dobrý, místo toho jsou na obou koncích kresleného prototypu umístěny dva ploché čtyřválcové motory. 

Další neobvyklou vlastností náčrtů je posezení pasažérů. Jak už bylo zmíněno, jedná se o třířadý sedan, nicméně cestující nejsou hromadně usazeni ve směru jízdy. Střední postava nákresu s hlavou dinosaura směřuje čelem k zadní části DMC-24. Zdá se, jako by tetrisové uspořádání mělo umožnit posádce komfortní posed včetně dostatku místa kolem ramen. V roce 1979 John vydal aktualizované črty zobrazující prototyp stále vycházející z DMC-12. Novější vize má konvenčnější dvouřadé uspořádání s jedním agregátem vzadu, nebo uprostřed. 

Prototyp promyšlený do detailů

Tužkou vedené záznamy nebyly žádné rozmazané fleky na kapesníku, nýbrž vize dotažené do detailů. Dochované dokumenty znázorňují podrobnosti, například bylo určeno množství varovných světel na přístrojové desce nebo složení nástrojů doplňkové výbavy pro výměnu kola. 

Zajímavou představou bylo pohonné ústrojí tvořené 2,85litrovým šestiválcem do V od Renaultu, motor DMC-12 by byl doplněn o dvě turbodmychadla včetně obtokových ventilů. Horká dávka vzduchu by putovala přes pár mezichladičů do spalovací komory. Zdroje také uvádí, že motor mohl být nabízen s přirozeným nasáváním vzduchu a výběrem z pětistupňové manuální, nebo třístupňové automatické převodovky. 

Součinitel odporu konceptu měl zůstat pod 0,3 s natažením aerodynamické karoserie do rozvoru 279 centimetrů při velkorysém prostoru pro nohy zadních cestujících. John plánoval pohotovostní hmotnost DMC-24 okolo 1.247 kilogramů.

Z dalších vymoženosti nikdy nevyráběného futuristického nástupce sluší vyjmenovat některé speciality. Konkurence mohla závidět vyhřívaná a chlazená přední sedadla, elektricky nastavitelná zadní sedadla, adaptivní odpružení, vypínání válců či vestavěné zvedáky vozu na každé straně. Ambiciózní výbavu doplnila navíc zabudovaná lednička, telefon , sklo se samočinným tónováním nebo karta místo klíče.

Autor bláznivého vozu měl rád koncept Lancia Medusa, který Italdesign udělal v roce 1980. Nízkoodporový sportovní pokus se vyznačoval velmi nízkým součinitelem odporu vzduchu (0,255) a DeLorean nové generace měl být plný implementací Medusy. Italové vyhověli a přispěchali v roce 1982 s dřevěnou maketou, která byla jediným vyvrcholením realizace papírových podkladů před finančním úpadkem DeLorean Motor Company.

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Doporučujeme