DeSoto Adventurer (1954–1960): Dobrodruzi z Turína a Detroitu

Americká automobilka DeSoto (někdy se uvádí také jako De Soto), divize společnosti Chrysler, byla aktivní mezi lety 1928 a 1961 a vyrobila přes dva miliony osobních vozů. V roce 1949 začal pracovat ve stylistickém studiu společnosti Chrysler designer Virgil Exner (1909–1973), který předtím navrhoval auta pro General Motors (Pontiac) a Studebaker a později se stal šéfem stylistů koncernu Chrysler. Na začátku padesátých let minulého století se Exner začal inspirovat tvary sportovních vozů, navržených italskými karosářskými studii Ghia, Pinin Farina, Vignale, Touring a Zagato. Vycítil, že italský design je blíž tomu, jak by měl vypadat sportovní automobil.

V roce 1953 navrhl Exner experimentální čtyřmístné sportovní kupé DeSoto Adventurer (foto) a poprvé jej představil, spolu s dalšími vozy modelového ročníku 1954, novinářům 12. listopadu 1953 na tiskové konferenci v hlavním sídle Chrysleru v michiganském Detroitu. Koncept Adventurer byl navržen ve stylistických studiích Chrysleru a karoserie, postavená na upraveném podvozku DeSoto, byla ručně vyrobena v italské karosárně Ghia v Turíně. Kupé s rozvorem 2.819 mm bylo vysoké jen 1.346 mm a poháněl jej vidlicový osmiválec DeSoto FireDome s výkonem 170 koní.

Karoserie konceptu Adventurer byla postavená na upraveném podvozku DeSoto a ručně vyrobená v turínské karosárně Ghia.

Kupé DeSoto Adventurer s lichoběžníkovou maskou chladiče a ráfky s drátovým výpletem se stalo oblíbeným vozem Virgila Exnera. Po skončení série výstav automobilů, kde se účastnilo v roli možného soupeře Chevroletu Corvette, jej používal k osobní potřebě.

Chrysler, jeden z pilířů amerického autoprůmyslu, slaví 95 let

Další studie nazvaná DeSoto Adventurer II (foto) vznikla na rozhraní let 1954 a 1955, ale tentokrát ji nenavrhl Virgil Exner, nýbrž Luigi Segre a Giovanni Savonuzzi z turínské karosárny Ghia. Dvoumístné kupé třídy Gran Turismo (GT) s pohonem zadních kol motorem Chrysler FireDome Hemi V8 s objemem 4,5 litru bylo větší než první Adventurer, zpětně nazývaný jako DeSoto Adventurer I. Adventurer II vycházel z podvozku sériově vyráběného modelu DeSoto Firedome Sportsman s rozvorem 3.188 mm a byl vybaven dvoustupňovou automatickou převodovkou PowerFlite.

Další studii nazvanou DeSoto Adventurer II navrhli Luigi Segre a Giovanni Savonuzzi z turínské karosárny Ghia.

Adventurer II debutoval na turínském autosalonu v roce 1956 a byl hlavní hvězdou bruselského autosalonu. Po celé sérii dalších výstav skončil na autosalonu v Maroku, kde si jej zamiloval marocký král Mohammed V. Podle legendy se říká, že po dvoutýdenním testu auto odmítl koupit, protože se do něj on a jeho dva bodyguardi nevešli. Později jej koupil americký diplomat Armand Archer, který jej vlastnil až do roku 1985. Vůz měl stahovací zadní okno, malá křidélka na zadních blatnících a koncová světla umístěná v kónických chromovaných pouzdrech. V roce 1989 proběhly restaurační práce a v současné době má najeto jen kolem 24.000 kilometrů.

Uvedené koncepty neměly pokračování v sériové výrobě a neměly kromě jména nic společného s velkými (full-size) sériovými modely DeSoto Adventurer, vyráběnými v letech 1956 až 1960. Ty se zpočátku nabízely pouze v provedení kupé hardtop (bez středových střešních sloupků) a byly nejlépe vybavenými vozy značky DeSoto. O pár měsíců později rozšířil nabídku kabriolet a v roce 1960 čtyřdveřový hardtop a sedan.

Modelový rok 1956

DeSoto Adventurer byl v modelovém roce 1956 sub sérií nejlépe vybaveného modelu DeSoto Fireflite. Adventurer se prodával v podobě dvoudveřového hardtopu a kabrioletu v kombinaci zlaté a černé barvy (foto). Prodala se jich necelá tisícovka s pohonem vidlicovým osmiválcem Hemi s objemem 5.590 cm³, nejvyšším výkonem 323 k (238 kW) a točivým momentem 483 Nm, přenášeným na zadní kola přes dvoustupňovou automatickou převodovku Chrysler PowerFlite. Standardně se první Adventurer dodával s venkovními zrcátky, zlatými poklicemi kol, rádiem, elektrickými hodinami, polstrovanou přístrojovou deskou, ostřikovači čelního skla a bezpečnostními zámky dveří.

Dvoudveřový hardtop DeSoto Adventurer 1956 měl rozvor náprav 3 200 mm a byl dlouhý 5 611 mm.

DeSoto Adventurer 1956 měl rozvor náprav 3.200 mm, byl dlouhý 5.611 mm, široký 1.989 mm a vysoký 1.532 mm. Typickými rysy byla široká maska chladiče, rozdělená na tři části svislými členy předního nárazníku. Vůz měl panoramatické přední a zadní okno a velké zadní ploutve zakončené třemi svisle umístěnými koncovými svítilnami.

Italští karosářští mistři: Ghia (1. část) – Námluvy s Chryslerem

Modelový rok 1957

Pro modelový rok 1957 převzal Adventurer od modelů Chrysler design přední části (hlavně dvojité světlomety pod společnou stříškou). Přední masku tvořil chromovaný oválný rám s parkovacími světly po stranách a široká mřížka zakomponovaná do předního nárazníku. Dvoudveřový hardtop v bílo-zlaté kombinaci laku karoserie (foto) debutoval v prosinci 1956 a v únoru 1957 jej následoval dvoudveřový kabriolet v černo-zlaté kombinaci. Známý motoristický novinář Tom McCahill považoval modely DeSoto za nejstylovější ze všech vozů koncernu Chrysler v roce 1957.

Dvoudveřový hardtop DeSoto Adventurer 1957 v bílo-zlaté kombinaci laku karoserie debutoval v prosinci 1956.

DeSoto Adventurer 1957 opět poháněl výkonný motor Chrysler V8 Hemi, který se dvěma čtyřnásobnými karburátory a mírně zvětšeným objemem dával 349 k (257 kW). V modelovém roce 1957 našlo kupce 1.950 zákazníků. Tři stovky z nich zvolili kabriolet.

Modelový rok 1958

DeSoto Adventurer pro modelový rok 1958 (foto) debutoval v lednu 1958 na autosalonu v Chicagu. Hlavní rysy zůstaly proti předchůdci zachovány, včetně velkých zadních ploutví a svislých koncových svítilen. Síťová mřížka masky zabírala celou šířku vozu. Boční lišty byly posazeny výš a směrem dozadu se mírně rozevíraly, přičemž mezi nimi byla tmavší barva (u hardtopů barva střechy). Na konci zadních blatníků vznikly bílé trojúhelníky.

DeSoto Adventurer pro modelový rok 1958 měl síťovou mřížku chladiče zabírající celou šířku vozu.

Motor V8 Hemi už nebyl nabízen, zastoupil jej karburátorový 5,9litrový V8 se stejným výkonem (257 kW). Za příplatek bylo možné získat verzi se vstřikováním paliva Bendix, byla však poruchová a prodalo se jich málo. V důsledku recese se modelů Adventurer 1958 prodalo jen 432 kusů (350 hardtopů a 82 kabrioletů).

Americké vozy snů – Chrysler (1.díl)

Modelový rok 1959

Rok 1959 přinesl modelu DeSoto Adventurer (foto) další drobné změny designu, které jej přiblížily ostatním modelům Chrysler. Designeři si pohráli hlavně s tvary předního nárazníku se třemi otvory k přívodu vzduchu k chladiči. Pro nízkou mřížku zůstalo jen místo mezi dvojitými světlomety. Lišty na bocích vymezovaly plochu jiné barvy, rozšiřující se směrem dozadu (znovu byla častá černo-zlatá kombinace laku).

Rok 1959 přinesl modelu DeSoto Adventurer další drobné změny designu, které jej přiblížily ostatním modelům Chrysler.

Pod kapotou Adventureru 1959 se nacházel 6,3litrový V8, vyladěný na 353 k (260 kW), dosahovaný při 5.000 otáčkách. Celkem bylo v roce 1959 vyrobeno 687 kusů Adventureru (590 hardtopů a 97 kabrioletů), což bylo víc než v předchozím roce, ale nezabránilo výraznému poklesu prodeje vozů DeSoto.

Modelový rok 1960

Ve svém posledním roce výroby se z nabídky Adventureru vytratil kabriolet, ale novinkou byl čtyřdveřový hardtop a sedan (foto) se samonosnou karoserií. Výraznou změnou prošel předek vozu s velkou lichoběžníkovou mřížkou chladiče a předním nárazníkem ve tvaru písmene V. Křídla na zadních blatnících zůstala stejně velká, ale koncová světla byla nyní umístěna společně v horní části zadního blatníku. K pozitivním prodejním výsledkům (prodalo se 11.597 vozů) přispěla rozšířená paleta barev.

Ve svém posledním roce výroby se z nabídky Adventureru vytratil kabriolet, ale novinkou byl čtyřdveřový hardtop a sedan.

Během roku 1960 se začaly šířit zvěsti, že Chrysler se chystá ukončit výrobu vozů DeSoto a zákazníci na to reagovali nákupem jiných značek automobilů. Adventurer 1960 měl také téměř totožný design s modelem Chrysler Windsor, takže zákazníci si raději pořídili Windsor bez obav o budoucnost značky.

Chrysler oznámil konec značky DeSoto v listopadu 1960. Výroba pokračovala jen tak dlouho, než se vyčerpaly zásoby dílů. Modely 1961 měly dvoudílnou přední masku a šikmo umístěné dvojité světlomety. Náhradou za modely DeSoto se stal Chrysler Newport, jehož design navrhl Virgil Exner.