Chrysler Windsor (1955–1961): Jak rostly u Chrysleru ploutve
Od roku 1955 se ujal návrhu automobilů Chrysler Windsor americký designer Virgil Exner. Až do roku 1961 Windsoru postupně narůstaly zadní ploutve, potom jej nahradil Chrysler 300.
O automobilech Chrysler Windsor, vyráběných v letech 1939 až 1954 jsme už psali. Na tomto místě si připomeneme osudy tohoto modelu z let 1955 až 1961, kdy se návrhů karoserií Windsorů ujal americký designer Virgil Max Exner (1909–1973), tvůrce stylu nazvaného „Forward Look“ a známý také zálibou v ploutvích na zadních blatnících. Exner začínal u General Motors v týmu slavného Harley Earla. Po válce pracoval ve studiu Raymonda Loewyho a u Studebakera a v roce 1949 se stal členem oddělení Advanced Styling v koncernu Chrysler.
Až do příchodu Exnera navrhovali automobily Chrysler technici, nikoliv designeři, a proto byly Chryslery z přelomu čtyřicátých a padesátých let hranaté a zastaralé. Exner tyto poměry změnil a získal kontrolu nad celým procesem návrhu od hliněných modelů až po testování ve větrném tunelu. Ploutve na zadních blatnících se objevily poprvé u modelu Cadillac ročníku 1948, a Exner je začal na svých modelech brzy aplikovat, neboť věřil v jejich aerodynamický účinek a vylepšení vzhledu vozidel.
Modely Windsor převzaly od modelového roku 1951 roli nejlevnějšího modelu značky Chrysler až do roku 1960. V modelovém roce 1961 byl nejlevnější Chrysler Newport a Windsor se posunul o jednu úroveň výš. V roce 1962 byl Chrysler Windsor nahrazen sérií Chrysler 300, označovanou písmeny v abecedním pořadí.
1955–56
V modelovém roce 1955 byly všechny Chryslery od základu přestylizovány Virgilem Exnerem, přičemž některé prvky designu převzal od nového Imperialu, který se v rámci koncernu Chrysler stal samostatným modelem. Novinkou bylo panoramatické přední okno s širokým chromovaným rámem (foto) a na zadních blatnících se objevil náznak ploutví v podobě chromovaných stříšek nad svislými zadními světly. Sedany Windsor z roku 1955 (tovární kód C67) měly rozvor náprav 3200 mm a vnějšími rozměry (5552 x 2007 x 1539 mm) patřily nesporně mezi velké (full-size) vozy. Jejich luxusní charakter potvrzoval přídomek DeLuxe. Vozy Windsor šly dobře na odbyt a v modelovém roce 1955 činily 65 % všech prodejů automobilky Chrysler.
Zadní kola poháněl přes třístupňovou manuální převodovku vidlicový osmiválec Chrysler FirePower 301 (Hemi) s objemem 4925 cm3, který s karburátorem Carter dával nejvyšší výkon 190 k (140 kW) a točivý moment 373 Nm. Vozu s hmotností 1860 kg umožnil dosáhnout rychlost 165 km/h. Komu se nechtělo řadit ručně, mohl si objednat dvoustupňovou automatickou převodovku PowerFlite.
V roce 1956 dostal Windsor novou masku chladiče se třemi vodorovnými lištami a na zadních blatnících se objevily první regulérní ploutve, končící nad zadními světly. Interiér se proti ročníku 1955 nezměnil, novinkou byl přehrávač Highway Hi-Fi.
1957–58
Do modelového roku 1957 vstoupily vozy Chrysler Windsor (foto) v novém stylu. Mřížka nízké přední masky zasahovala až do boků (spolu s nárazníky), světlomety byly schované pod stříškami a zadní ploutve se zvedaly vysoko nad svislá zadní světla. Díky tomu narostla o pár centimetrů délka vozu. Kromě sedanů se nabízely také dvoudveřové hardtopy a v polovině modelového roku se staly standardem dvojité kruhové světlomety. Výroba Windsorů 1957 se potýkala s kvalitou. Docházelo k lámání torzní tyče na přední nápravě a předčasnému rezavění karoserie.
V roce 1958 přešel Windsor na podvozek modelů Dodge/DeSoto Firesweep s rozvorem 3100 mm, zatímco kanadské Windsory zůstaly u rozvoru 3200 mm a měly odlišný předek. Americký Windsor ročníku 1958 měl přepracovanou příď s masivním chromovaným rámem přední masky zvedajícím se nad dvojité světlomety a nově tvarovaným předním nárazníkem. Novinkou všech Chryslerů byl tempomat Auto-Pilot se dvěma funkcemi. Kromě udržování zvolené rychlosti měl funkci upozornění na překročení zadané rychlosti. Podíl Windsorů na celkové produkci Chrysleru klesl v roce 1958 na 42 %.
1959–61
Pro modelový rok 1959 připravil Chrysler modely Windsor s rozvorem zkráceným na 3099 mm (122 palců), délkou „jen“ 5,5 metru a výškou 1,44 m. Typickým rysem modelů 1959 byly dvojité zalomené boční lišty (často s výplní mezi nimi odlišnou barvou) a střídmější příď s dvojitými světlomety pod stříškami v barvě karoserie.
Pohon zadních kol obstarával motor Chrysler série RB 383 Golden Lion s objemem válců 6271 cm3. S dvojitým karburátorem Carter měl maximální výkon 308 k (227 kW). V propagačních materiálech se Windsory s tímto motorem uváděly jako vozy „se lvím srdcem“ a měly emblémy lva na předních dveřích a na hlavách válců. Dosahovaly prý rychlost až 205 km/h.
V roce 1960 dostal Windsor, stejně jako všechny Chryslery, samonosnou karoserii. Příď zdobila velká pětiúhelníková maska chladiče a obrovité zadní ploutve zakončené šípovitými koncovými světly začínaly u sedanů v polovině předních dveří. Windsory měly novou parkovací brzdu a bubnové brzdy s průměrem 279 mm.
Další důkladné proměně vzhledu se Chrysler Windsor dočkal v roce 1961, posledním v jeho více než dvacetileté historii výroby ve Spojených státech. Ze změn na karoserii byly nejviditelnější šikmo pod sebou umístěné hlavní světlomety (foto) a oválná čtyřúhelníková přední maska. Nové byly také boční lišty procházející vodorovně od předních světel a po odskoku sledující horní hranu ploutví. Na měkce vypolštářované přístrojové desce s velkým půlkruhovým rychloměrem před volantem nechyběl zapalovač cigaret.
Výroba Chrysleru Windsor ve verzích čtyřdveřový sedan a dvoudveřový hardtop pokračovala v Kanadě až do modelového roku 1966. Kanadské Windsory vycházely z modelů Chrysler Newport.
