Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Dokonale zrestaurovaná Tatra 148. Proč je v terénu stále nepřekonatelná?

Martin Vaculík Martin Vaculík 26. 12. 2016 • 17:06
43
15
Zobrazit náhledy (43)
Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra Tatra
Kde jsme vzali tu krásnou Tatru 148? Je někde k vidění? A jak se s takovým vozem vůbec jede?

Velkých předloh populární plastové hračky, tedy Tater 148, se v letech 1972 až 1982 vyrobilo 113.647 kusů. Byť i nejmladším je už 35 let, na českých silnicích, polích, lukách a zejména staveništích jsou stále běžně k vidění.

Tatru nepřevrátíš

A není to jen o nedostatku financí na novější auta. Čím horší podmínky, tím větší mají tatrovky výhody. Třeba když při bagrování rybníků musí

mokrou hlínou přetížené vozy vyjíždět ze dna po provizorním násypu, manům, mercedesům i ivecům stačí najet na skrytý balvan v blátě a už leží

na boku. Tuhá náprava se totiž zkříží celá a nakloní vůz. Aby mělo takové auto s žebřinovým rámem a tuhými nápravami dobré přechodové úhly, musí

být rám vysoko nad nápravami. Velmi vysoko je tak i korba s nákladem, takže s naložením prudce klesá maximální boční náklon. A jak se vnější kolo staví na hranu, zajede do hlíny ještě snáze. Zkrátka zkušení řidiči tatrovek svého času nemohli věřit tomu, jak snadno se „západní“ náklaďák převrátí. Tatra má výkyvné polonápravy, takže nerovnost přejetá jednou stranou neznamená náklon celého vozu. A jejich rám, centrální nosná roura, je navíc jen kousek nad osou kol. Tatra má tak podstatně nižší těžiště a v terénu se nekymácí.

Všechny tyto výhody samozřejmě měl i následující model 815 (už s hranatou trambusovou budkou bez „čumáku“), který ale nenahradil staré „stoosmačtyřicítky“ tak, aby se na ně zapomnělo. V těžkém terénu řidičům chybí beranidlo dlouhé přídě, a ty dva válce navíc (815 je desetiválec) znamenají vyšší spotřebu. Proto zkrátka osmiválcové Tatry 148 stále běžně vídáme. Ale jejich estetický stav bývá úměrný roli levného dříče a zachovaly se zejména třístranné sklápěče – nikoliv vzácné těžké jednostranné (takzvané dumpery), podle nichž vznikly hračky z našeho dětství.

Vždyť je to Sibiřanka

Vzpomněli jsme si na Milana Horku, který má v Dobříči u Prahy soukromé muzeum s jedenácti Tatrami 111 – což je model možná ještě slavnější, ale hlavně o dvě generace starší. Nečekali jsme, že by sám měl Tatru 148, ale třeba bude někoho znát. Než jsme se stihli vykoktat, přerušil nás pan Horka: „A ta naše by vám nestačila? Přijeďte se podívat!“

Stačila je slabé slovo. Vůz na snímcích prošel před dvěma lety kompletní opravou. Ale nečekal jej klidný důchod, jehož si užívají hranaté stojedenáctky v okolních halách. Od srpna 2014 je oranžová Tatra 148 hlavním výrobním prostředkem pana Horky, s nímž vozí hlínu z výkopů, štěrk na stavby, ale i kámen z lomů. Zkrátka dříč, který musí vydělat na renovace veteránů. „Zpočátku měli bagristé strach mě nakládat, aby třeba neodřeli lak a nešel jsem si to s nimi vyřídit,“ směje se Milan Horka, který je tak trochu nomen omen – tedy jak se jmenuje, tak i vypadá.

Jeho hněv jsme skoro poznali sami. To když u tatry pronášíme, že je tedy opravdu moc pěkná, ale škoda té černé kapoty. Pan Horka chvíli nemluví – zřejmě přemýšlí, zda nás rovnou nevyhodit. Pak se naštěstí rozhodne nás dovzdělat: „Vy že jste ze Světa motorů? Vždyť je to arktik. Tedy verze pro Sibiř. Kapota je černá, aby se motor aspoň trochu ohříval od slunce. Také má lépe izolovanou kabinou a korbu vyhřívanou výfukovými plyny, aby k ní v zimě nepřimrzal náklad. Sami jste o tom psali,“ říká a ukazuje nám výtisk z roku 1975, v němž je přesně takové auto vyfocené.

Ten, co přejel Drápalíka

A není škoda ničit na práci tak hezké auto? „Je, ale nevím, co jiného bych si pořídil. Rozhodně nechci auto s common railem a řídicí jednotkou, u kterého po pár letech shnije kabelový svazek a celé se to zastaví. Tatra žádnou elektroniku nemá a je nesmrtelná. A že v terénu naprosto nemá konkurenci, to zřejmě víte sami,“ odpovídá nám Milan Horka.

Pokud vás svérázný tatrovák a jeho sbírka zajímají, teď je pravý čas. Provádět návštěvníky muzea totiž stíhá jen v lednu a únoru, kdy se obvykle nekope, nestaví a špatně se pracuje na autech. Nebo si počkejte na každoroční akci Tachlovická hrouda, kde kromě skutečného přejíždění Drápalíka historickým kombajnem můžete spatřit v akci i unikátní lanový bagr na podvozku Tatry 111, s nímž už umí zacházet zřejmě poslední strojník v republice – Jan Hruška ze Smíchova.

Muzeum Tatra 111
Kde Dobříč 70, Praha-západ
Kdy leden a únor
Otevírací doba po telefonické domluvě
Kontakt 603 182 823
Vstupné dobrovolné

Související články

Témata
Avatar - chetoos
29. 12. 2016 14:45
Nej Tatra všech dob
Musím říct, že se vyskytuje na cestách tato Tatra hodně často. U nás v zemědělském družstvu mají jeden kousek. Dále mají IFU a dvě Liazky, ale Tatra je nejpoužívanější vyjede všude a zastane každou práci. Stát nás nutí likvidovat staré auta, ale co dělat když právě staré stroje jsou nejlepší.
27. 12. 2016 13:32
Military
Hezký den všem.

Moje první zaměstnání po škole (po vejšce, někdy tedy 2004) bylo, že jsem pro mého zaměstnavatele (nebudu jmenovat) prodával vojenské "uloženky" do bývalých států Sovětského svazu.
Od Armády se tehdy daly koupit za legrační peníze (20-30 tis.), my jsme je pak na náklady AČR zkontrolovali, vyměnili zpuchřelé díly a vozili po desítkách zejm. do Azerbajdžánu, Armenie a Gruzie. Čistý zisk na jednom autě byl přes půl milionu Kč vždy...
Já tehdy absolutně nechápal nadšení pro tyhle "staré křápy", ale koukám že sem asi byl hloupej a sou to zajímavá a nezničitelná auta. Vozili jsme hlavně T 138, T 148, T 813, pár T 815 (ty mi tehdy přišly jako jediný zajímavý, hlavně jeřáby a tzv. "kolosy"). Pár bylo i těch UDS (myslim že se to tak jmenuje) a Praga V3S (hlavně štábní vozidla). Pár bylo i Tater AV15, ale na ty bylo vždy potřeba zvláštní povolení a likvidovaly se ze zásob Armády, teprve když jsme měli kupce (ty byly i dražší, snad přes 60 tis. Kč, protože byly zařazeny v nějakém nouzovém plánu).
Jako kuriozitu jsme se pokoušeli prodat dvě takové "zvláštní" T813 II, které měly divnou nástavbu, charakterem připomínala trochu chladící vůz, vzadu měly "vrata". Pak se na MO mohli zbláznit, protože to byla termostatická nebo izotermická (říkám to správně?) verze pro přepravu jaderných hlavic k raketám. Tu si pak AČR odvezla a údajně zlikvidovala sama. :-)
Fanouškové Tater by nám asi dnes utrhali ruce (auta měla najeto obvykle pod sto kilometrů), ale podmínkou AČR byl prodej "na východ od Polska", takže u nás zůstalo jen pár kousků co si načerno rozebrali (myslím že zadarmo nebo za nákupku) naši technici + mě se povedlo prodat patnáct 815 Kolos do Německa Bundeswehru na nějaké testování. Ale možná se pletu a ty vojenské verze nejsou tak vzácné, jak naznačujete zde v článku a diskusi.

Máte moc hezkého koníčka, tak ať se daří!
Destr
27. 12. 2016 09:26
Re: Souhlas s článkem.
Když jsem se poprvé v životě posadil do T 138 jako voják základní služby, bylo mi jasné, že toto bude mé auto snů. Takže po vojně jsem, místo práce automechanika, šel raději jezdit s vysněnou T 138 S3. Dostal jsem ji po GO, a za dvanáct let co jsem s ní jezdil, jsem na ní natočil 600 tkm. Jezdil jsem s ní jak v terénu, tak na silnici. Později dostala i přívěs, takže jsem jí musel dodělat ovládání sklápění přívěsu. Proto jsme do ní nainstalovali motor z T 148, přece jen měl díky většímu zdvihu větší výkon.
27. 12. 2016 06:26
Lanový autobagr T111 D 030
Zvláštní, jak se poměrně běžný stroj ([odkaz] jakým kdysi tento autobagr byl, může stát takřka unikátem.
Po mnoha letech různého pátrání sem se dopracoval k tomu, že funkční tyto stroje jsou už asi jen 2 - ten pana Horky a jeden kus je na Slovensku ([odkaz] Ten slovenský jsem objevil úplnou náhodou, při pátrání po majiteli autobagru, který jsem znal z fotek a ze kterého se nakonec vyklubal stroj pana Horky.
Mám k tomuto stroji velmi osobní vztah, doslova jsem v něm vyrostl od peřinky, když s ním otec mezi léty cca 1960 - 74 pracoval. I proto jsem po něm pátral.
Nevím, kolik původních strojníků těchto strojů je ještě mezi živými, já vím jenom o jednom (je mu cca 80), kterého otec kdysi zaučoval.
Díky za info o možnosti prohlídky v muzeu pana Horky a o možnosti tento bagr vidět znovu po letech v akci na Tuchlovické hroudě, snad se mi to už konečně povede se tam dostat (mám to trochu z ruky - cca 170km).
27. 12. 2016 00:45
Re: Souhlas s článkem.
T 138 a 148 jsou pro mě ty nejskvělejší nákladní Tatrovky. Kromě všech jiných předností měly taky nádhernou kabinu s pořádným "čumákem". Ten design je i po půl století prostě geniální, klobouk dolů! A ten vyjící zvuk vytáčeného motoru + rána při přeřazení a zhoupnutí předku při dobržďování, to jsem obdivoval už jako malej kluk, stejně jako ty chlapy, co s těmito legendárními stroji jezdili, a to za každého počasí. I v těch největších vedrech samozřejmě bez klimatizace, jen se staženým okénkem a v nátělníku, většinou s cigárem frajersky zavěšeným v koutku a při zatáčení s mohutným ručkováním po tom obrovském volantu. :-) :yes: :yes: :yes:

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku