Dotace na elektronáklaďáky i konec pokut za emise: V Bruselu začne „strategický dialog“
Ve čtvrtek se v Bruselu setkají zástupci automobilového průmyslu s tvůrci regulací. Témat k řešení je více.
Automobilky chtějí prosadit systém dotací či podpor na elektrická nákladní vozidla. O ty je stále jen mizivý zájem a zelené cíle se zdají být v nedohlednu. Pomoci by podle Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) mohlo zavedení nějaké motivace – aby náklaďák do zásuvky dával dopravcům větší smysl. Loni byly do zásuvky jen dvě procenta v Evropě prodaných nákladních vozidel.
To ale není jediná věc, která výrobce trápí. V tomto segmentu je ještě větší chaos a nejistota u nastupujících regulací. Nevýhodou je, že nákladní vozy běžné voliče nezajímají, proto není ani dost politiků, kteří by se jim věnovali. To je rozdíl oproti osobním autům, u kterých kdekdo bojuje za zmírnění regulací.
U osobních aut se budou opět řešit pokuty za nadměrné emise skleníkových plynů. Při stávajících prodejích elektromobilů bude pro automobilky velmi složité cíle splnit. Situace, kdy by evropské automobilky musely platit velké pokuty, ale znamená i zhoršení jejich konkurenceschopnosti. Část výrobců také raději zaplatí automobilkám, jako je Tesla, aby s nimi šla do party a snížila jim tak průměrné emise, než platit více do Evropské unie.
Automobilový průmysl tlačí cestu, aby žádné pokuty nebyly. Dá se předpokládat nějaká míra kompromisu – aby výrobci dál měli motivaci prodávat co nejvíce zelenějších vozidel, ale aby na druhé straně nemuseli platit miliardy na pokutách, i když nastavené cíle na stávajícím trhu splnit nešlo. Navíc je zjevné, že největší výrobci udělali vše proto, aby je splnit mohli. Investovali do vývoje, uvedli na trh nové elektrické modely a připravili i dostatečné kapacity. Smyslem pokut mělo být trestat ty, kteří v nástupu elektromobility zaspí.
S tím souvisí i další téma jednání, a tím jsou realistické cíle. Problém s některými ambiciózními vizemi je v tom, že v podstatě nejsou kapacity na výrobu tolika zelenějších vozů (hlavně těch užitkových), není připravená infrastruktura ani dostatek zákazníků, kteří by je chtěli. Automobilky tak při nejlepší snaze mají jen omezené možnosti ambice politiků splnit.
„Musíme se posunout od trhu taženého pokutami k trhu, který táhne poptávka po změně,“ říká šéfka ACEA Sigrid de Vries.
Problémy jsou nyní nejen se zelenými cíli. Na automobilový průmysl dopadá i strašák cel ve spojitosti s USA i s Čínou. Po Evropské unii proto chtějí, aby měla plán, jak negativní dopady minimalizovat.
Už takovou stálicí na podobných jednáních je i snaha automobilového průmyslu dosáhnout dohody, aby byl na přípravu nových regulací dostatek času. Aby se neopakovaly situace jako u emisních norem, kdy Brusel vystřelí nějaký cíl a termín, a technici v automobilkách netuší, jak přesně se to bude měřit, takže do poslední chvíle neví, na co se vlastně mají připravit.
Z říše dlouhodobých snů oboru je i ambice více sladit regulace, které se na něj valí ze všech stran a často jdou i proti sobě.
