TEST Dva dny s Opelem v Rüsselsheimu

Už z podnadpisu je jasné, že jsme se v Rüsselsheimu, ležícího nedaleko mezinárodního letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, rozhodně nenudili. První den se nesl ve znamení klidnější prohlídky depozitáře muzea, jízdy s naftovou Insignií Sports Tourer 4x4 a prezentace Astry Sports Tourer.

Den první – historie vs. současnost

Pohon všech kol není u Insignie žádnou novinkou, dosud ale byla možnost připojení zadní nápravy díky systému Haldex 4. generace spojená pouze s objednávkou silných benzinových verzí. To se nyní mění, k sedanu i k verzi kombi (Sports Tourer) je nyní pohon všech kol možno v rámci přestupu na modelový rok 2011 pořídit i s dvoulitrovým naftovým agregátem CDTI 118 kW.

Novinkou u Insignie není pouze tato nová kombinace, například všechny naftové motory CDTI jsou díky drobným vylepšením méně hlučné a mají mít klidnější chod. Dostupné jsou také nové varianty výbav a interiérů. Jmenujme například nový kožený interiér 'Indian Summer' (kvalitní kůže Nappa v hnědém odstínu a s vyšitým logem ostří.). Ten přináší zákazníkům Opelu dotyk luxusu – čalounění je totiž vyrobeno ze stejné kůže jakou používá do svých vozů automobilka Bentley.

Opel očekává, že zákazníci budou možnost zakoupit vznětovou Insignii s pohonem 4x4 v hojné míře využívat – dosavadní prodejní čísla dvoulitrového turbobenzinu ukazují, že verzi s Haldexem si objednalo 45 % lidí. Z krátké testovací projížďky nemůžeme dělat žádné rozsáhlé závěry, pohon 4x4 fungoval dobře a v zatáčce byl po přidání plynu přenos sil k zadní nápravě patrný, předvídatelný a hlavně příjemný.

V 3D centru designového střediska (sál s pohodlnými křesly a velikými plátny) nám následně Mark Adams, viceprezident GM Europe odpovědný za design, s pomocí 3D brýlí ukázal možnosti zdejšího sálu – v kostce se dá show přirovnat k trojrozměrnému akčnímu filmu, ve kterém na vás z plátna „nelétají“ projektily nebo hvězdice ale směrem k divákovi vystupuje řadicí páka, volant nebo palubní deska. Je tak mnohem snadnější vcítit se do role řidiče a otestovat všechna ergonomická řešení ještě před vyrobením jediného prototypu. Systém je tak výkonný, že dokáže modelovat dokonce i povrch materiálů a vy tak máte úplně chuť onu měkčenou palubní desku ohmatat.

To ale nebyl zdaleka konec. Mark nás později vzal do továrního muzea, kde jsou ve dvou patrech (přičemž běžně přístupné je pouze patro horní) umístěny exponáty spojené s historií automobilky – tedy nejen automobily ale také motocykly či raketové speciály. Jako zlatý hřeb programu měla posloužit bohatě nasvícená, rudá Astra Sports Tourer, ke které Mark podal několik designérských postřehů – upozorňoval nejen na praktičnost (nízká hrana, široký vstup do zavazadelníku) ale také na krásu Astry v karosářském provedení kombi. Například na citlivé zasazení zadních svítilen nebo postupně klesající linky... každopádně je nutno uznat, že Astra kombi se Opelu povedla (což dokládá i názor mnoha kolegů, kteří ji z estetického hlediska řadí před Insignii kombi).

Ačkoliv nám Mark podal zajímavý výklad, Astra nebyla a vlastně ani nemohla být tím, co naše oči v hale přitahovalo. Z nepřeberného množství zajímavých exponátů jmenujme čtyři. Tím prvním je elegantní Opel Kapitän ve zlatém kabátku, slavný vůz číslo 2.000.000. Jeho blyštivý lak opravdu nejde přehlédnout. Mimochodem, když jsme u těch dvojek a nul – automobil číslo 20.000.000 opustil brány závodu v roce 1983 a byl to (jak jinak) Opel Senator, nástupce modelu Kapitän.

Druhým velice zajímavým kouskem je „Opel Patent Motor Car, System Lutzmann“ z roku 1899, první vůz automobilky Opel. Zakladatel společnosti (původně továrny na šicí stroje) Adam Opel se jej již nedožil, zemřel v roce 1895. Vůz je ve výborném technickém stavu a ředitel expozice vzal dokonce přítomné dámy na projížďku (!).

Zatímco se po hale rozléhala příjemná vůně benzinu, obdivovali jsme velmi zajímavý exemplář s křídly zvyšujícími přítlak – šlo o raketový vůz z programu RAK se kterým Fritz von Opel překonal v roce 1928 rychlost 238 km/h. V expozici byl i jeho raketový motocykl a málo kdo ví, že Fritz von Opel byl vůbec prvním člověkem který pilotoval raketový letoun. Pozdější akvizice společností General Motors ovšem Fritzovi podobné „vylomeniny“ překazila, americký management nenašel v nebezpečných experimentech zalíbení.

Naopak všichni přítomní motorističtí novináři našli extrémní zalíbení v Lotusu Omega. Tento velikán (jednalo se dlouhá léta o nejrychlejší sériově vyráběný sedan) s pouhými 5 tisíci najetými kilometry byl před našimi zraky (a slechy) přiveden k životu a věřte mi, že dvakrát přeplňovaný řadový šestiválec o objemu 3615 cm³ o výkonu 281 kW a točivém momentu 568 Nm umí při nastartování podzemní prostory dokonale oživit...

Den druhý – elektrizující zážitek

Druhý den byla na programu zkrácená školička jízdy s modely OPC plus prezentace Ampery.

Začněme Amperou. Na tiskové konferenci byly řečeny klíčové faktory pro vývoj hybridního automobilu jakým je právě Ampera. Předně, průzkumy ukazují, že průměrný denní nájezd 80% našich západních sousedů nepřesáhne hranici padesáti kilometrů. To znamená, že automobil s dostatečnou kapacitou baterií alespoň pro 60 kilometrů „čistého“ provozu by drtivé většině zákazníků přes týden dostačoval. A o víkendu nebo při delších cestách by byl vůz poháněn prostřednictvím spalovacího čtyřválce o objemu 1,4 litru. Kombinovaný dojezd pak činí přes 500 km.

Proč se ale nezaměřit na čistě elektrické vozy? Jejich nevýhody jsou velké – musíte mít přístup k zásuvce, baterie jsou těžké a v případě delší cesty přijde na řadu nepříjemně dlouhé čekání na dobíjecích místech. Navíc s rostoucí kapacitou baterií u elektromobilu stoupá přepočtená cena za kilometr přímo úměrně, zatímco u vozidla se spalovacím motorem se cena za km téměř nezvyšuje. Ideální je tedy oba systémy zkombinovat, alespoň do doby než vynalezneme malé a lehké vysokokapacitní baterie vhodné pro masovou výrobu a distribuci. A to podle Opelu hned tak nebude.

OPC Performance Training

Co mají společného pánové Joachim Winkelhock a Manuel Reuter? Ano, jsou to bývalí vynikající závodníci – prvně jmenovaný dokonce nakoukl i do kolotoče Formule 1, oba zvítězili v Le Mans a Manuel přidal navíc například triumf v DTM s Opelem Calibrou v roce 1996. A oba fungují jako lektoři v programu OPC Performance Training. My jsme měli možnost na testovacím polygonu automobilky Opel v Dudenhofenu vyzkoušet tři disciplíny – slalom, nouzové vyhnutí a jízdu závodní stopou.

Ještě než popíši ony „atrakce“, představme si testovací komplex Dudenhofen. Byl otevřen v roce 1966 a v areálu o rozloze 2,6 milionu kilometrů pracují přibližně dvě stovky lidí, z toho sto řidičů. Ti testují nejen stabilitu ve vysokých rychlostech (klopený okruh kolem celého komplexu) ale také chování vozidel na různých površích a to za opakovatelných (to je při testech velice důležité) podmínek. Denně ujedou testovací jezdci 40 tisíc kilometrů.

Slalom je klasické kličkování mezi kužely, zde na dráze zhruba 200 metrů. Na všech stanovištích jsme měli možnost měnit si vozy, a tak bylo krásně vidět, že například Corsa OPC je takové hravé „štěňátko“ zatímco Insignia zde svou hmotnost maskuje sice vydatně, ale fyzika je fyzika. Nejagilnější (a ve výsledku nejrychlejší) průjezd kužely se nám povedl s Astrou OPC.

Kurz panického brzdění – v určitém bodě máte dupnout na brzdu a spojku a protože jsme jeli velmi rychle (na mokru i 80 km/h) nemáme šanci před překážkou dobrzdit a musí následovat vyhýbací manévr. Ačkoliv to možná vypadá nebezpečně, skvělý závodní asfalt na polygonu poskytoval dostatek adheze i za deště, a tak jsme nikdo velké problémy neměli (a když, tak je měla opět nejtěžší Insignia, která si občas na kužely zle „vyšlápla“). Klíčem je zde postupné natáčení volantu, škubnutí znamená ztrátu gripu a neodvratnou nedotáčivost...přičemž kužely se rychle blíží. Dupnout na brzdu je třeba silou více než 80 kilogramů tak, aby elektronika pochopila že jde o stav nouze a brzdila, co to dá. Pedál brzdy se v průběhu manévru nepouští, od toho je ABS.

Třetím stanovištěm byl kurz správné závodní stopy, když jsme za Manuelem kroužili na tamní „Sosnové“ (jak jsme okruh se 13ti zatáčkami a výrazným převýšením pokřtili). Zde bylo krásně vidět, že můžete mít sebelepší vůz, ale pokud si neumíte dobře najet, ztrácíte oproti profesionálovi desetinky v každé zatáčce. A opět – pocitově nejlepší Astra OPC, Corsa OPC nejzábavnější (jak jinak, v Sosnové) a Insignia měla šanci na mokru (i přes 4x4) stahovat náskok ostatních pouze na jediné delší rovince.

Doslova bonbónkem celé akce byla možnost řídit tři youngtimery. Opel Kapitän B z roku 1969 či Rekord D Caravan z roku 1976 jsou jistě zajímavé automobily (zvláště prvně jmenovaný s řazením pod volantem), zlatým hřebem ale byla jízda se závodním rallyovým Opelem Kadett Waltera Röhrla z roku 1976. Lehoučký vůz s výkonem přes 200 koní má opravdu slušný odpich, a pokud motor vytočíte až do poslední třetiny bude vám odměnou fantastický zvuk i zátah motoru. Zkrátka, závodní náčiní nestárne.