Fascinující kus techniky: Pokochejte se motorem Bugatti EB110 SS
Bugatti EB110 patří k ikonickým supersportům 90. let, přestože se nevyrábělo v zamýšlených počtech. Po technické stránce však dodnes zůstává zajímavé. Zejména jeho pohonná jednotka je komplikované, fascinující umělecké dílo.
V 80. se sešli čtyři muži, kteří si dali za úkol vytvořit zcela nové supersportovní auto. Byli jimi zakladatel automobilky nesoucí jeho jméno, Ferruccio Lamborghini, ředitel francouzské finanční společnosti a autor několika knížek o Lamborghini, Jean Marc Borel, dealer vozů Ferrari, Romano Artioli, a tvůrce Lamborghini Miura a Countach, Paolo Stanzani.
Snem Romana Artioliho bylo vzkřísit značku Bugatti a nový supersport představit právě s jejím logem. Ferruccio Lamborghini však neměl zájem, chtěl přijít s něčím zcela novým a zároveň méně ambiciózním, než je oživení zašlé automobilky. Odsunul se proto do pozadí projektu. Artiolimu a Borelovi se mezitím podařilo po dvou letech vyjednávání koupit práva na užívání jména Bugatti od Messiera Hispana Bugattiho. To bylo v květnu 1987 – krátce na to, v říjnu téhož roku, byla založena společnost Bugatti Automobili S.p.A.
Pro jeho předchozí zkušenosti byl technickým ředitelem projektu stanoven Paolo Stanzani. Vývoj motoru a šasi měla na starosti společnost Tecnostile, v níž figurovala řada bývalých zaměstnanců Lamborghini. Továrna vznikla v italské obci Campogalliano, která spadá do provincie Modena. Artioli totiž předpokládal, že v blízkosti továren ostatních výrobců supersportů zvučných jmen bude snadné najít talentované inženýry, designéry, vývojáře a mechaniky.
S žádostí o návrh vzhledu vozu byly osloveny čtyři italské designérské osobnosti: Paolo Martin, Giorgetto Giugiaro, Nuccio Bertone a Marcello Gandini. Nejprve byl zvolen návrh Bertoneho studia a vývoj začal postupovat, ale studio nakonec ztratilo v projekt důvěru a opustilo jej. Ve výsledku tak byly použity nákresy Marcella Gandiniho. Byť ani ty nebyly použity bez úprav. Gandini sice svůj návrh na žádost Artioliho poupravil, ale odmítl ho přepracovat dle jeho přání. Finální úpravy designu podle představ Artioliho pak provedl Gianpaolo Benedini – architekt, který měl na starosti celý nově vzniklý areál Bugatti.
Zhruba v půlce roku 1990 se Bugatti rozloučilo se svým technickým ředitelem Paolem Stanzanim. Říká se, že se pokusil ve společnosti získat větší podíl, což se nelíbilo Romanu Artiolimu. Ten ho následně ani nepozval na slavnostní otevření nově dokončeného areálu značky 15. září 1990 (Ettore Bugatti se narodil 15. září 1882). Roli technického ředitele mezitím převzal Nicola Materazzi, který zapracoval na výdrži motoru a na nedotáčivosti prototypů.
Premiéra supersportu proběhla ve dnech 14. a 15. září 1991, tedy přesně 110 let od narození Ettore Bugattiho. Odtud také název nového Bugatti – EB110. Vůz byl od základu nový, včetně karbonové vany, pohonu všech kol, šestistupňového manuálu a 3,5litrového V12. Bugatti EB110 v poměrně rychlém sledu posbíralo několik světových rekordů, ale podobně rychle bohužel také přišel konec znovuzrozené značky. V srpnu 1995 musela být i přes několik desítek závazných objednávek přerušena výroba – pro nedostatek dílů.
Artioli se možná stal až příliš ambiciózním, v roce 1993 od GM koupil automobilku Lotus a zároveň začal pracovat na druhém modelu Bugatti, sedanu EB112. Z finančních potíží možná mohli pomoci noví investoři, několik jich i projevilo zájem, ale nakonec z toho nic nevzniklo. Dne 23. září 1995 proto automobilka Bugatti vyhlásila bankrot.
V únoru 1996 byl bankrot finalizován. Během krátkých několika let existence vzniklo odhadovaných 136 kompletních kusů Bugatti EB110, přestože původní plány počítaly s výrobou 150 kusů ročně. V počtu 136 jsou zahrnuté pouze kompletní vozy, včetně 5 hliníkových prototypů, 11 karbonových prototypů, 84 produkčních EB110 GT, 5 prototypů SS a 31 produkčních SS.
Přestože projekt nedopadl tak, jak by si Artioli (nebo my všichni) přál, Bugatti EB110 zůstává ikonickým vozem. Velkou měrou za to může i technika vozu, z níž zřejmě nejpůsobivější je pohonná jednotka. Tou je vodou chlazený vidlicový dvanáctiválec o objemu 3,5 litru s vrtáním 81 mm a zdvihem 56,6 mm. Má 60 ventilů (5 na válec), 12 škrticích klapek, čtyři turbodmychadla IHI a mezichladič stlačeného vzduchu. V mírumilovnějším provedení GT jednotka produkuje 412 kW (560 koní) při 8.000 min-1 a 611 Nm při 4.200 min-1. Čas potřebný k vystřelení z 0 na 100 km/h je 3,5 sekundy a maximální rychlost je 342 km/h. Udávaná spotřeba byla 13,5 litrů na 100 kilometrů.
Ostřejší bestií už bylo Bugatti EB110 SS, jehož komplikovaný a krásný motor vidíte na fotografiích. Mimochodem, zkratka SS má znamenat Sport Stradale, byť často se vykládá jako Super Sport. Jasno v tom nemá ani Bugatti samotné, které je schopné na svých oficiálních stránkách schopné vůz nazvat oběma názvy v rámci jediného odstavce. Ať tak nebo tak, za jeho volantem by vás myšlenky o názvu přešly rychle. Hodnota výkonu už totiž poskočila na 450 kW (612 koní) při 8.250 min-1 a točivého momentu na 650 Nm při 4.200 min-1. Maximální rychlost vzrostla na 351 km/h, naopak zrychlení 0-100 km/h proběhlo během 3,3 sekund.
