Ferrari 312 PB: Placka z roku 1972 má famózní zvuk (video)

Ferrari 312 PB mělo, jak už jeho název napovídá, za pilotem umístěný třílitrový vidlicový dvanáctiválec, jehož zvuk je opravdu famózní a uším fanoušků zní jako rajská hudba. Správné ferrari přece musí mít právě tolik válců! Byť v případě tohoto speciálu se jednalo o plochý atmosférický agregát s rozvodem DOHC a čtyřventilovou technikou původem z formule 1. Byl přístupný po odklopení celé zádě. Z přesného objemu 2991 cm³ dával 343 kW ve 10.800 otáčkách a byl spojen s pětistupňovou manuální převodovkou. Pětilitrové sportovní prototypy byly v Evropě postaveny mimo zákon a mohly závodit jen za mořem. Hranaté tvary se dostaly začátkem 70. let minulého věku do módy. Auto se objevilo již v sezóně 1971 ve skupině 6, následující dva roky řádilo ve skupině 5. Bylo dílem Maura Forghieriho, základ podvozku s rozvorem 2220 mm představoval hliníkový monokok a na něj navazovaly ocelové prostorové rámy vpředu i vzadu. Zavěšení obstarávaly vpředu dvojité lichoběžníky, vzadu byla spodní trojúhelníková ramena a dvojité vodicí tyče. 3500 mm dlouhé, 1880 mm široké a 956 vysoké spidery vážily 665 kg a rozjely se podle použitých převodů až ke třistapadesátce.

Písmeno B se v označení objevilo, aby se 312 P odlišilo od stejnojmenného staršího uzavřeného prototypu z roku 1969. V Le Mans tyto vozy v roce 1972 nestartovaly, byly navrženy na maximálně tisícikilometrové závody. Zcela však opanovaly zbylých deset podniků, do kterých byly přihlášeny. Ronnie Peterson s Jackym Ickxem vyhráli v Buenos Aires a na Nürburgringu, Mario Andretti s Jackym Ickxem ovládli Daytonu, Sebring, Brands Hatch a závěrečný Watkins Glen, na Monze střídal Belgičana Clay Regazzoni a na Österreichringu Brian Redman, který ve Spa triumfoval s Arturem Merzariem, sicilská Targa Florio patřila Merzariovi pro změnu s legendárním soutěžákem Sandrem Munarim! Komu náležel na konci sezóny světový značkový titul, bylo jasné. Konkurenční Alfy Romeo Tipo 33 neměly šanci. Ve třiasedmdesátém se však na startovní čáru Circuit de la Sarthe tři 312 PB postavily a Carlos Pace s Arturem Merzariem dojeli druzí, Jacky Ickx s Brianem Redmanem a Tim Schenken s Carlosem Reutemannem na dalších dvou vozech bohužel odpadli.

Jeden kousek nám představují na videu pánové od Petrolicious. Převážně rudě lakované auto z roku 1972 po Redmanovi a Merzariovi vlastní americký sběratel Steven Read a neváhal jej prohnat ani po okruhu Willow Springs. Historický závodní skvost přece nemůže stát někde v muzeu! Pilot sedí tradičně vpravo. Volant je nasazovací, k jeho ovládání stačí čtyři prsty. Zahřívání motoru trvá podle majitele deset minut, v době své největší slávy vyžadoval každý vůz pozornost dvanácti továrních mechaniků. Ochranný rám za jezdcem byl nutný. Další placku postavili mimochodem v Maranellu až v roce 1993, šlo o model 333 SP se čtyřlitrovým V12. Vytrvalostních závodů se nevzdávali ani v mezipauze, ale vždy šlo u upravené produkční vozy třídy GT a nikoli opravdové speciály.

Muzeum Enza Ferrariho: Monoposty Formule 1 a česká stopa (reportáž)