Ferrari 330 P4: Rudá bestie na videu od Petrolicious

Ferrari 330 P4 bylo sice sportovním prototypem, ale je prostě krásné a atraktivní, i když vypadá trochu jako letadlo. No, výkony a hlavně dosahovanými rychlostmi k nim nemělo daleko... tedy k těm běžným malým motorovým. Zajímavostí P4 bylo i to, že nešlo o klasické spidery ani kupé, ale vlastně jakousi targu. Horní díl střechy však zcela chyběl. Vtip je v tom, že všechny tři vyrobené exempláře (nikoli konverze z P3) měly původně klasickou uzavřenou hliníkovou karoserii, dodatečnou úpravou shodily 40 kg. Tvary navrhl Piero Drogo. P4 s obvyklým řízením vpravo vzniklo jako kladivo na Ford GT40, který dominoval čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans v letech 1966-1969. Vzpínajícímu se koníkovi se jej tedy pokořit nepodařilo... Jenže v Daytoně modrý ovál pobil a slavil zde dokonce trojitý triumf! Mike Parkes a Lodovico Scarfiotti s čistokrevným P4 skončili na Floridě tenkrát druzí. V 1000 km Monzy se zase radovali Lorenzo Bandini a Chris Amon a pro Ferrari to znamenalo double.

Automobily byly poháněny uprostřed umístěnými vidlicovými dvanáctiválci Tipo 237 o objemu 3,97 l/336 kW, největší výkon byl k dispozici při 8000 otáčkách. Podélně uprostřed uložený motor zkonstruoval Aurelio Lampredi, pro sezónu 1967 dostal agregát s rozvodem DOHC a tříventilovou technikou vstřikování Lucas. Pětistupňová manuální převodovka přenášela točivý moment samozřejmě dozadu. Podvozek, který tvořil hlavně klasický trubkový ocelový rám, měl rozvor 2400 mm a kola byla od sebe vzdálena 1488, respektive 1450 mm. Klasické závodní dvojité lichoběžníky doplňovaly vinuté pružiny, tlumiče a příčné zkrutné stabilizátory. Při brzdění se piloti mohli spolehnout na čtveřici odvětrávaných kotoučů. Z maximální rychlosti 338 km/h se celkem hodily... Sportovní prototypy byly lehounké, vážily pouhých 792 kg. Za jejich vývoj byl zodpovědný slavný Mauro Forghieri.

V originálním stavu se dochovalo právě jen představované rudé 330 P4 z roku 1967 s číslem šasi 0856 a černou sedmičkou na bílém pozadí. Jedná se o první vyrobený kus pro tuto sezónu. Jediná úprava, která se jej dotkla, byla již vzpomínaná konverze z kupé na otevřenou verzi před červencovou šestihodinovkou BOAC International 500 v Brands Hatch, který dokončil se Scarfiottim a Peterem Sutcliffem na pátém místě. Zmíněnou Daytonu však zvládl na stříbro také právě on a vyhrál i Monzu. V Le Mans s ním Belgičané Willy Mairesse a Jean Beurlys dorazili do cíle třetí za dalším vozem stejného typu. Úspěchy nakonec vedly k zisku značkového titulu ve vytrvalostních kláních, tady Ford nestíhal. Ale ta prokletá La Sarthe! Poté, co se v Evropě změnily předpisy, závodily P4 za mořem v sérii CanAm. Jak na videu od Petrolicious říká Nick Longhi, závodní inženýr pro klienty a instruktor Ferrari Corso Pilota, téměř kdokoliv do něj může skočit a okamžitě jet rychle. No, budeme mu věřit, ale určitě by jej neměl ovládat nezkušený řidič... Stroj Longhi nevlastní, to ale neznamená, že se v něm nemohl svézt. A určitě si nádherný zvuk dvanáctiválce užil. Dnes je vůz v majetku Kanaďana Lawrence Strolla, ale kdysi jej měl ve své sbírce mimochodem i jakýsi Bernard Charles Ecclestone...