Ferrari Dino 308 GT4 (1973 – 1980)

V porovnání s krásnými oblými tvary předcházejícího modelu Dino 246 GT od Pininfariny byly linie Bertoneho karoserie ostřeji řezané. Teprve s odstupem času přicházejí milovníci značky Ferrari tomuto vozu na chuť a jeho cena na trhu historických automobilů stále roste.

Ferrari Dino 308GT4 se poprvé představil v roce 1973 na pařížském autosalonu a zaujal především uspořádáním sedadel 2+2. Při umístění motoru před zadní nápravou to nebyl pro konstruktéra snadný úkol a byl řešitelný pouze za cenu určitého kompromisu. Pro dospělé osoby bylo pohodlí na zadních sedadlech dosti problematické. Koncepce dvoudveřového kupé 2+2 měla oslovit spíše mladé, sportovně založené rodiny s malými dětmi.

Dodnes není zcela jasné, proč byl návrhem karoserie tohoto vozu pověřen Bertone a výrobou karosárna Scaglietti patřící Ferrari. Převažuje názor, že k přerušení spolupráce s Pininfarinou došlo na nátlak koncernu Fiat, do kterého Ferrari od roku 1969 patří. Tvary karoserie je možno považovat za vyvážené. Při pohledu zboku zaujmou především nasávací otvory přívodu vzduchu k motoru sledující tvar bočních oken za sloupky B, zapuštěné kliky dveří a čtrnáctipalcová kola z lehkých slitin ozdobená znakem Ferrari. Zepředu vynikne poměrně velká šíře vozu 1800 mm, zejména v poměru k jeho výšce (1180 mm). V ploché přední kapotě jsou skryty výklopné dvojice světlometů. Zadní okno má negativní sklon usnadňující zvedání víka motoru. Dosti neobvykle působí zavazadlový prostor umístěný za motorem. Zadní části dominují trojice velkých zadních světel.

Významnou novinkou byl zcela nový třílitrový osmiválcový vidlicový motor označený jako typ F106. Měl především odstranit nedostatek kroutícího momentu starých motorů V6 a splnit přísná emisní omezení platná pro USA. Byl to první vidlicový osmiválec použitý v cestovním voze Ferrari. Na průřezové kresbě motoru (vpravo) jsou vidět gumové ozubené řemeny pohánějící čtyři vačkové hřídele v hlavách válců a na fotografii motoru (vlevo) stojí za povšimnutí čtveřice dvojitých karburátorů Weber. Motor byl zřejmě odvozen od motoru 4,4 V12 používaném ve voze Ferrari 365 GTB4 Daytona z roku 1969. Měl totiž stejné vrtání a zdvih (81x71 mm). Chladič motoru byl umístěn v přední části vozu.

V roce 1975 představil Ferrari verzi s motorem o obsahu 2,0 litru (V8) a výkonu 140 kW. Vůz označený Dino 208 GT4 dosahoval s tímto motorem rychlosti 200 km/hod. Zvnějšku se od modelu Dino 308 GT4 odlišoval jen absencí mlhovek, užšími pneumatikami a jednoduchou koncovkou výfuku.

Díky středovému umístění motoru bylo dosaženo příznivého poměru rozložení hmotnosti na přední a zadní nápravu (43/57%) a dobrých jízdních vlastností. Přesto se vůz nijak výrazně neprosadil na sportovním poli. Za zmínku snad stojí jen jeho účast v Le Mans v roce 1974.

Pro vůz tohoto typu nebyla v době uvedení do prodeje příznivá situace. Vrcholila totiž ropná krize a přednost dostávaly méně žíznivé automobily. Výroba vozu Ferrari Dino 308 GT4 skončila v prosinci 1980 s celkovým počtem 2826 vyrobených vozů. Jeho nástupcem se stal model Mondial.