Ferrari F40 Francise Johna Connollyho míří do aukce

Rudé Ferrari F40 ročníku 1992 vypadá na první pohled úplně obyčejně. Jenže jako jediné ze všech minimálně 1.311 vyrobených exemplářů pro silniční provoz má interiér čalouněný kůží Connolly v anilinové barvě, sami Italové jí říkají cuoio. Navíc s tovární autorizací, posvěcením samotné automobilky z Maranella, což se samozřejmě počítá. Certifikát Ferrari Classiche získalo auto v roce 2007. V útrobách najdeme tímto přírodním materiálem potaženou i pojistkovou skříňku, až do takových detailů se šlo...

Používal jej samotný Francis John Connolly, ne, ta shoda jmen není náhodná :-). Kokpit se čalounil až v Británii, auto sloužilo hlavně k propagačním účelům, můžete si klidně říkat, že taková značka reklamu nepotřebuje, ale opak je pravdou. Jako marketingový nástroj fungovalo určitě perfektně. Ale rodina se slavným jménem jej používala při obchodních cestách po Evropě, akorát uvnitř mohli být pouze dva. Jinak by ostatně asi nenajelo 30.255 km. No, na drahý supersport je to tak akorát. Nechybí samozřejmě servisní knížka a kompletní dokumentace.

Draží jej méně známá síň H&H Classics Limited. Slibuje perfektní stav a tomu odpovídá i vyvolávací cena, rozmezí, za které by střela se vzpínajícím se koníkem ve znaku měla změnit majitele, bylo stanoveno na 750-800 tisíc britských liber, tedy 27,5-29,3 milionu korun. Pokud na něj máte, vydejte se 14. října do Imperial War Museum v britském Duxfordu v hrabství Cambridgeshire. Možná si nevyberete F40, ale v nabídce je ještě dalších patnáct ferrari od 250 GT SWB ročníku 1960 přes 275 GTB/4 (1967), rudé 308 GTS QV (1983), stříbrné F512M v rudé kůži (1996) a 550 Maranello v atypické zelené Zeltweg ročníku 1998. Většina těchto ušlechtilých strojů pochází ze sbírky Richarda Coltona.

Ferrari F40 bylo posledním vozem značky, který vznikl za života Enza Ferrariho. Poháněl jej uprostřed umístěný vidlicový osmiválec 2,94 l nadopovaný dvěma turby IHI na 478 koní, tedy přesně 351,5 kW. Pouhých 1,1 tuny lehký závoďák s registrační značkou měl nastavitelný podvozek a upaloval až 324 km/h. Sedačky se mimochodem standardně potahovaly rudým Nomexem. Slova o závodním autě nejsou nadnesená, třeba boční okna byla z plexiskla. Legenda se však stala obětí spekulantů a od té doby Ferrari neprodává svoje exkluzivní výrobky každému... Rodinná firma Connolly proslula spíše zakázkami pro Aston Martin a Bentley, ale po dlouhou dobu nevynechávala ani vozy z Maranella.