Fiat 500L: Poprvé na vlastní oči

Umění italských kuchařů je jednoduché – vezmete kvalitní ingredience a dochucujete a upravujete tak dlouho, dokud nevznikne harmonický celek. Podobně postupovali i designéři při tvorbě Fiatu 500L.

Vzali ideu prostorného vozu od modelu 600 Multipla z roku 1956, přidali platformu Fiatu Punto a vše okořenili směsí stylu modelů Panda a 500. Vzniklo tak malé MPV, které svou identitou navazuje nejen na úspěšný design současných modelů, ale také na historickou linii své produkce.

To vše jsme se dozvěděli na prezentaci v Turíně. A skutečnost je podobná. Mohutný předek se svým pojetím blíží spíše pandě, ale kulatá světla jasně odkazují na malou pětistovku. Zboku vyniknou lehce hranaté vytažené lemy blatníků a obrovská otěrová lišta, zezadu zase plastový panel na nárazníku s mlhovkou a parkovacím světlem v krajích, které zdobí pandu. Rovná linka oddělující ponton karoserie od oken je zase typická pro 500. Snad jen dvojitý přední sloupek a zadní světla nepřipomínají nikoho.

Poprvé jsme měli možnost na živo prozkoumat také interiér. Svou mohutností a hlavně oválnou barevnou lištou nebo výdechy vzduchu po stranách se

palubní deska blíží opět pandě. Ale nenajdete na ní ani jeden motiv zaobleného čtverce, který je pro ni tak typický. Proto i přístroje jsou kulaté. Před spolujezdcem se sice nachází také velká polička pro odkládání drobností, ale nad ní je ještě uzavíratelná schránka. A ač se nám zdálo, že je volant kompletně převzatý z pandy, po bližším porovnání jsme i na něm objevili odlišnosti.

Interiér je uvařen ve třech stylech – Pop, Easy a Lounge. První by měl stavět na barevných protikladech či extravagantních linkách. Hlavní znaky druhého jsou přizpůsobivost, funkčnost nebo hravost a třetí by měl být spíše usedlejší s důrazem na komfort. Také kombinace lakování 4140 mm dlouhé a 1780 mm široké karoserie dělí Fiat do tří kategorií. V první jsou klasické barvy jako červená, bílá či stříbrná a jejich kombinace. Ve druhé se nacházejí tmavé metalické laky a ve třetí pastelové barvy připomínající šedesátá léta minulého století.

Zaujal nás vzdušný interiér a vyšší posaz, díky kterému je z vozu výborný výhled – ve verzi se střešním oknem ale vzadu nad hlavou moc místa nezbylo. Uspořádání přístrojů a ovladačů je ergonomicky výborné. Zadní sedadla dělená v poměru 60:40 jsou podélně posuvná, lze je složit – s dvojitou podlahou v kufru vytvoří rovnou plochu – a také vyklopit. Bohužel úplně vyjmout nešla. Kufr se 400 litry je dobře přístupný. Ale na praktickou stránku se zaměříme při našem příštím setkání.