TEST Ford Kuga 2,0 TDCi 120 kW 4x4 – Umění odejít

Střídání stráží se blíží, druhá generace Kugy už hlasitě klepe na dveře. Bude se ale muset hodně ohánět, protože odcházející model ještě rozhodně není zralý do starého železa. Potvrdil to i v posledním testu.

Jsou to téměř přesně čtyři roky od doby, kdy jsem se s poprvé projel s novou Kugou. Zbrusu nové SUV tehdy všechny překvapilo svými výbornými jízdními vlastnostmi a ze zahraniční prezentace letěly do Čech převážně velmi pozitivní reakce.

Kuga opravdu mezi malými SUV působila jako závan svěžího větru. Hodně povedené je třeba řízení, ve kterém díky velmi dobře nastavenému elektrohydraulickému posilovači cítíte dnes již moc nevídané fyzické spojení kol s vozovkou. Jen 2,6 otáček mezi dorazy je u SUV raritní, avšak vítaný prvek.

Ani podvozek nezůstává v závěsu a nabízí tužší a sportovnější charakteristiku, než je ve třídě obvyklé. V zatáčkách si tak k tomuto Fordu můžete dovolit mnohem více než ke konkurenci, jediným omezujícím prvkem je vyšší stavba vozu a z ní plynoucí náklony při vysokém tempu. I po čtyřech letech je Kuga jízdně na špičce segmentu. Ostatně, to Fordy přece tak nějak bývají.

Také zde platí, že výběr kol je velmi důležitý. Zatímco na osmnáctipalcových ráfcích je Kuga už sportovní až moc a české silnice jí nevoní, na sedmnáctkách je situace o poznání lepší. Autu nikterak výrazně nevadí ani běžné výtluky a příčné nerovnosti.

suv ford  

Stáří modelu je patrné zejména v interiéru. Velká postříbřená plocha nás příliš neokouzlila v době premiéry a je proto logické, že nyní to není o nic lepší. Situaci zachraňuje velmi dobře se držící čtyřramenný volant a příjemné, dostatečně dimenzované sedačky. Grafika přístrojů a obrazovky působí trochu rozháraně. Vzadu v Kuze není obecně moc místa nazbyt, vyšší cestující si stěžují především na utiskování kolen. I když u naší verze tomu je přeci jen trochu jinak, na zadní straně předních sedadel není sklápěcí plastový stoleček a tak zde pasažéři mají nějaký ten centimetřík k dobru. Sedáky jsou dostatečně vysoko nad podlahou a tak mají i cestující vzadu dobrý výhled.

Horší je to s výhledem z místa řidiče, kde překážejí hlavně silné A-sloupky, o něco vetší by mohla být i plocha obhospodařovaná stěrači. Naopak chválím přesně zabírající, správně tuhou spojku nebo moderní bezklíčové startování, jehož mechanický předek je však kvůli záslepce na sloupku volantu jednoznačně identifikovatelný. Umístění hned pod tlačítko nouzových blikačů ale podle mě není úplně ideální.

Zavazadlový prostor nabízí nikterak oslňujících 360 litrů (s kočárkem bude problém), avšak vpřed vyklopitelné sedáky potěší možností vyrobit po sklopení sedadel dokonale rovnou, 155 cm dlouhou ložnou plochu. Zavazadelník má dno jen dva centimetry pod hranou, což zjednodušuje manipulaci s těžkým nákladem. Musíte jej však přenést přes nakládací hranu umístěnou 758 mm nad vozovkou.

Prvkem, který si zaslouží pozornost, jsou dvoudílné páté dveře, které lze otevírat buď celé nebo jen menší prosklenou část. Potěší také možnost vybavit vůz zásuvkou na 230 V (my ji měli), která je praktická zejména při delších rodinných výletech.

suv ford  

Novinkou a vlastně i důvodem testu byl silnější agregát 2,0 TDCi o výkonu 120 kW spojený s manuální šestistupňovou převodovkou. Zřejmě největší výhoda silnějšího vznětového čtyřválce je v plošší křivce točivého momentu, která dostatečně pokrývá i oblast nízkých otáček. Oproti verzi se 103 kW tak řidič nemusí při poklesu otáček pod dva tisíce dlouho čekat na zátah motoru a může pokojně zrychlovat. Nejlépe se diesel cítí kolem tří tisíc, kde poctivě zatahuje a ani moc nehlučí. Trochu slabší je to s výkonovou špičkou, turbodieselu v SUV to ale odpustit jde. Chválíme řazení, které je sice trochu tužší, než bývá u SUV obvyklé, zato je přesné a řadička se v kulise pohybuje bez protestů.

Pohon všech kol, zajišťovaný mezinápravovou spojkou Haldex čtvrté generace, se hodí nejen v lehčím terénu, ale i na silnici. Protáčení předních kol je věc neznámá a řidič navíc může citlivým zacházením s pedálem plynu odstranit téměř všechnu nedotáčivost. Spotřeba paliva se během testu pohybovala kolem osmi litrů nafty, tedy zvýšení apetitu ruku v ruce se zvýšeným výkonem motoru naštěstí nešlo.

Závěr

Kuga odchází na vrcholu sil, z mého pohledu by mohla prodělat malý facelift interiéru a mohlo se jet dál další dva roky. Zákazníci však mají jasno: prodeje už nejsou takové a doba si žádá rychlejší výměnu generací.

Vůz zapůjčený k testu sice stojí necelý milion korun, což je stále hodně sebevědomá cenovka, avšak pohledem do ceníku zjistíme, že některé specifikace jsou nyní za opravdu zajímavé akční peníze. Podobně jako u Mondea, které se na stará kolena stává vysloveně dobrou koupí z hlediska poměru cena/užitná hodnota.

Plusy

• Pružný, tichý a úsporný motor
• Variabilní zavazadelník
• Design exteriéru i interiéru
• Jízdní vlastnosti ve třídě

Minusy

• Odkládací prostory vpředu
• Málo místa pro kolena cestujících vzadu
• Velikost kufru
• Výhled šikmo vpřed

Foto: Petr Eze