FSO Ogar: Polské auto velikosti Passata se spícími světlomety hodnými sportovního vozu!
Polski Fiat 125p mnozí dodnes považují za jakousi alternativu Fiatu 124, u nás známého díky své ruské licenci VAZ 2101. Pravdou je, že se jedná o technicky i tvarově příbuzné vozy. Fiat 125 vznikl vlastně sloučením prvků z modelu 1500, z něhož vycházel podvozek a právě 124, z kterého vzešla karoserie.
Polski Fiat 125p se nakonec ve výrobě udržel od roku 1967 do 1991 a mnozí Čechoslováci na něj nedali za dob minulého režimu dopustit. V porovnání s vozy Škoda 100/110 či pozdějšími 105/120 a jejími deriváty působila 125p jako „západní“ auto, kterým vlastně i v podstatě byla.
Kříženec Roveru SD1 s Austinem Allegro
Automobilový průmysl v zemích RVHP měl jednu vlastnost. Často, když „východní blok“ představil nový vůz, zpravidla byl nový pouze v něčem. Třeba Škoda 100/110 tak byla opravdu jen lehce modernizovanou Škodou 1000 MB. Novější řada 105/120 sice měla zcela novou karoserii (dnes bychom řekli podlahovou plošinu), avšak stále stejnou mechaniku, tedy na začátku výroby v roce 1976. Podobně VAZ 2105 či 2107 měl technický i tvarový základ v původní řadě 2101 a tedy ve Fiatu 124.
V roce 1977 představili Poláci, konkrétně FSO, zcela nový vůz pojmenovaný Ogar. Jeho tvary a řešení karoserie v podobě třídveřového hatchbacku jakoby ani nepocházely z východního bloku. Vůz tak spíš vypadal jako produkt British Leyland (zahrnoval například značky Austin, Rover, Morris aj), konkrétně Ogar tak trochu připomínal právě Austin Allegro, který se dovážel v malém množství také na někdejší československý trh. Allegro bylo čtyřdveřovým sedanem se splývající zádí, Ogar se měl nabízet se třemi dveřmi, přičemž s velmi dlouhými bočními působil jako sportovní verze Allegra.
Pod dodnes velmi zajímavý tvarový návrh Ogara se podepsal Polák Cezary Nawrot, který se zabýval průmyslovým designem. Kromě Ogara navrhl i další prototypy FSO. Třeba krásný roadster Syrena Sport, který se do výroby pochopitelně nedostal. Stejný osud měla i Syrena Mikrobus.
Tím nejzajímavějším na Ogaru byla jeho přední část. Ta pro změnu zase připomínala další vůz z produkce British Leyland a sice slavný Rover SD1. A to svými rozměrnými obdélníkovými světlomety a současně nezvykle nízkou a plochou přídí. Té navíc tvůrci využili a Ogara vybavili přídavnými spícími světlomety, tehdy zcela běžnými u sportovních vozů. U auta střední třídy však šlo o nezvyklý designový prvek, u něhož je otázkou, zda by se jej podařilo zachovat, pokud by se vůz dostal do sériové výroby. Vzhledem ke složitosti celého řešení a nárokům na přesnost výroby si troufneme říci, že nikoliv. Už i proto, že pevné světlomety byly dvouohniskové. Zda suplovaly funkci třeba mlhových světlometů, nám není známo.
Součástí přední části byly také nezvykle rozměrné nárazníky. Tedy na evropské poměry. Naopak auta v USA měla takové v 70. letech zcela běžně, navíc i evropská auta tam prodávaná je musela mít. Šlo a takzvané pětimílové nárazníky, označené podle rychlosti, do které musely ochránit karoserii vozidla. V polském tisku lze najít spekulace, že společnost FSO možná počítala s vývozem Ogara do USA, tak možná z toho důvodu byl osazen zmíněnými nárazníky…
Pod povrchem 125p
A zatímco karoserie vozu vypadala velmi zajímavě a i z dnešního pohledu ji nelze upřít osobitost a nápad, po technické stránce měl být připravovaný Ogar v dobrém slova smyslu klasickým vozem. Mechanické komponenty byly totiž převzaty z modelu 125p. To znamená klasická koncepce pohonu s podélně uloženým motorem v přídi a hnanou zadní tuhou nápravou. V době vzniku však bylo uvedené řešení vlastně plně v souladu s trendy a to i ve třídě dostupných sportovních kupé. Vždyť Opel Manta a Ford Capri, tedy dvě velmi úspěšná kupé 70. a 80. let měly pohon vyřešený stejně.
Na rozdíl třeba od Fordu Capri se ovšem u Ogara počítalo jen se čtyřválcovým motorem, konkrétně o objemu 1,5 litru s rozvodem OHV, který byl také znám z modelu 125p. V Ogaru poskytoval výkon 60 kW, což bylo na úrovně méně výkonných verzí Manty a Capri. Díky příznivé aerodynamice udával výrobce největší rychlost 155 km/h, spotřebu paliva pak od 7 do 10 litrů na 100 km.
Výroba Ogara se nakonec nerealizovala. V roli nástupce Polski Fiatu 125p se objevil pětidveřových hatchback Polonez. Ten byl svého času považován za nejmodernější osobní vůz ze zemí RVHP. A to i přesto, že v útrobách stále vycházel ze zmíněného 125p. K nám se Polonez nikdy oficiálně nedovážel, byť se o dovozu původně uvažovalo. Setkat jste se s ním ale mohli kromě Polska třeba v Bulharsku, kde ve 2. polovině 80. let jezdilo Polonezů docela dost. Ale o něm třeba někdy jindy.
Foto: Jakub "Flyz1" Maciejewski, https://gratywolomin.wordpress.com