GAZ 69 od Truck Garage: Ruská klasika s osmiválcem Hemi

Petrohradští Truck Garage se věnují extrémním úpravám terénních aut pro ruské podmínky. Aktuálně představují zajímavou kreaci: dvoudveřový 69 s motorem Hemi! Auto vyvinula firma Tundravoz Vjačeslava Paputského. Zvenčí je svému historickému předobrazu hodně podobný, zachovává jeho rustikální styl. Pochopitelně dostane zcela nový nastavitelný podvozek, pohon všech kol bude mít i uzávěrku zadního diferenciálu ARB a čtveřici kotoučových brzd Teraflex.

Agregát objemu 6,4 l poskytuje výkon 342 kW (465 koní) a je spřažen se samočinnou převodovkou. Limitovaná edice je omezena na 12 kusů, každé auto ale bude vypadat jinak. Truck Garage nabídnou různé barvy, pevnou i plátěnou střechu, ochranný rám a alternativně i motory 5,7 a 6,1 l. Jedná se o repasované jednotky dovezené z USA, které mají najeto maximálně 30.000 km Sedmnáctipalcová kola obují až pětatřicetipalcové pneumatiky, aby se auta skutečně nezalekla ani těžkého terénu. Na mohutném předním nárazníku najdeme i naviják, bez toho se v Rusku mimo zpevněné cesty prostě neobejdete.

Zcela nový interiér (fotky bohužel zatím chybí) je sice navržen v retro stylu, ale nechybí mu moderní prvky včetně kožených sedaček. Rádio sice vypadá jako ze šedesátých let minulého věku, nicméně zvládne i propojení s chytrým telefonem. Volant i pedály představují modernu. Gazík ovšem není žádným levným zbožím, ceny začínají na čtyřech milionech rublů (1,46 mil. Kč). Jen motor totiž přijde v přepočtu na 300 tisíc korun...

GAZ 69 získal v bývalém Sovětském svazu přezdívku „kozel“. Vývoj nástupce „čapajeva“ 67B začal už po druhé světové válce, vedl jej Grigorij Mojsejevič Vasserman. První prototypy vyjely v říjnu 1947. Sovětští konstruktéři použili „spodový“ čtyřválec 2,12 l/41 kW (55 k) z osobní Pobědy včetně třístupňové přímo řazené skříně bez synchronizace jedničky, tu doplňovala dvoustupňová redukce. Obě tuhé nápravy byly od sebe vzdáleny 2,3 m a odpružené půleliptickými listovými pery, základ konstrukce tvořil žebřinový rám. Auta měřila 3,85 m a v terénu jim pomáhal nejen přiřaditelný pohon předních kol (standardně šel točivý moment dozadu), ale i jedenadvaceticentimetrová světlost. Základní model byl dvoudveřový a pojal dva pasažéry, případně dalších šest mohlo sedět na podélných lavicích vzadu. Čtyřdveřová varianta A byla pětimístná. Rozjely se na zhruba 90 km/h, ale už při třetinovém tempu braly čtrnáct litrů benzinu... Není divu, že měly dvě nádrže: jednu o objemu 48 l pod podlahou a druhou přídavnou (27 l) pod sedadlem spolujezdce.

Továrna v Gorkém (dříve i nyní Nižném Novgorodu) spustila sériovou výrobu v září 1953. V prosinci 1954 byla produkce zahájena také v Uljanovsku, kam se o necelé dva roky později zcela přesunula. Devětašedesátky s plátěnými střechami a sklopným čelním sklem vznikaly až do prosince 1972 a zrodilo se jich přesně 634.285. Modernizované modely měly větší motory 2,45 l/53 kW (72 k) a dosáhly 100 km/h.

GAZy, respektive UAZy 69 používaly všechny armády Varšavské smlouvy včetně té naší, československé. U nás také jezdily v různých podnicích, za volanty sedávali myslivci, zemědělci, vodohospodáři, geologové a další. V Rumunsku je vyráběla továrna Auto Romania (Aro) dokonce až do poloviny 70. let. Existovaly v řadě speciálních modifikací, mnohé nepřekročily stadium prototypu, kupříkladu kolopásová verze vyvinutá u NAMI. Vycházel z nich i obojživelný automobil GAZ 46 MAV.