Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

GAZ TR (1954): S tímto raketovým autem chtěli v SSSR překonat rychlostní rekord

Tomáš Dusil
Diskuze (9)
V Sovětském svazu krátce po druhé světové válce vznikaly hodně zajímavé automobilové projekty. Jedním z nich byl rekordní „automobil“ TR, navržený firmou GAZ.

Závody automobilů se pěstovaly více na západě, přesto i v Sovětském svazu se tato disciplína objevovala, byť v mnohem užším měřítku. Sověti se navíc specializovali na rychlostní rekordy, neboť to chápali jako další z nástrojů zahraniční politiky. V roce 1946 se Rusům podařilo překonat rychlostí rekord ve třídě do 350 cm3, zásluhu na tom měl rekordní stroj „Star“ řízený testovacím jezdcem Ponizovkinem. Výsledná naměřená rychlost 146,938 km/h překonala dosavadní rekord držený Italem Ceccinim. Krátce na to padl rovněž absolutní rychlostí rekord, tehdy činil 634 km/h.

Chceme jet ještě rychleji!

Plány na dosažení dalších rychlostních rekordů měl v SSSR splnit muž jménem A. A. Smolin, který měl bohaté zkušenosti z konstrukce sportovních, či přesněji řečeno závodních automobilů, při čemž využíval znalostí ze stavby letadel. A ty Rusové uměli vždycky dobře. Smolin měl štěstí, že našel podporu v Andery, Liphartovi, konstruktérovi známého vozu GAZ Poběda, který se v licenci vyráběl také v Polsku coby FSO Warszawa.

Smolin vsadil u rekordního automobilu na aerodynamiku, s níž měl bohaté zkušenosti ze stavby letadel. A dále pro výrobu použil hliníkové a duralové slitiny, opět materiál hojně užívaný v letectví. Díky tomu bylo auto velice lehké. K pohonu zvolili reaktivní lopatkový motor. GAZ TR tak na první pohled vypadal jako vojenská stíhačka, avšak s kraťoučkými křídly a jen náznakovou svislou ocasní plochou. Takto udělané letadlo by zcela jistě letět nemohlo, avšak u rekordního auta to byl samozřejmě záměr, navrhnout aerodynamiku vlastně obráceně, než tomu bylo u letadel.

Tvůrci auta chtěli překonat rychlost 634 km/h, přičemž cílem byla meta 800 km/h.

Kromě zmíněného řešení karoserie k tomu měl pomoci motor Klimov VK-1, což byl historicky první sovětský reaktivní motor pro pohon vojenských letadel. Agregát navržený Vladimirem Klimovem vyráběla pobočná společnost automobilky GAZ, známá jako GAZ 116. Motor vznikl úpravou britského motoru Rolls-Royce Nene. Kupodivu ze stejného britského agregátu vycházeli také Američané, konkrétně motor Pratt & Whitney J42.

V SSSR poháněl motor VK-1 letadla MiG 15 „Fagot“ a později MiG 17 „Fresco“. Oba stroje jsou dobře známé také v naší zemi. U leteckých motorů se neuvádí výkon, nýbrž vzletový tah, který v tomto případě činil 26,5 kN při 11.560 otáčkách za minutu. Převedeno na výkon automobilů přibližně 1000 koní, tedy 735 kW. Některé prameny ale uvádějí výkon dokonce 2700 koní.

Letiště v Gorkém by mělo stačit

Auto tedy bylo, ale objevil se další problém. Kde vzít pneumatiky, které takovou rychlost vydrží? V SSSR tehdy žádné takové k dispozici nebyly. A letecké se použít nedaly, neboť letadla se zvedají při rychlostech zhruba 300 km/h. Přistávací rychlost bývá podobná. Další problém představovaly brzdy. Někdejší kotoučové či dokonce bubnové by auto z takové rychlosti zastavit určitě nedokázaly. Třetí problém se týkal testovací dráhy. Tak dlouhá rovinka v SSSR nikde k dispozici v té době nebyla.

Nakonec se soudruzi přeci jen rozhoupali. Pro jízdu rekordního GAZu si vybrali letiště Gorkého. Vzhledem k délce rozjezdové dráhy byla zvolena pro první zkoušku rychlost 300 km/h. Ta dávala alespoň nějaké záruky, že to testovací řidič, dvojnásobný mistr automobilového sportu SSSR a rekordman Ponizovkin, zvládne ubrzdit. První zkouška se konala 14. listopadu 1954. To ráno bylo jasné a nezvykle mrazivé.

Auto však havarovalo, údajně kvůli „organizační chybě“. Ačkoliv bylo vozidlo vážně poškozeno, jezdec Ponizovkin vyvázl jen se zlomenými prsty na nohou. Ve svém sedadle byl údajně připoután bezpečnostními pásy se vzduchovou výplní. Tedy asi něčím podobným, co má dnes Ford Mondeo na zadních sedadlech, byť v mnohem jednodušší formě. Jezdec tedy přežil, auto však nikoliv. A firma GAZ jej už nikdy znovu nevyrobila. Dnes je torzo rekordního vozu, který měl posunout SSSR na poli zahraniční politiky zase o něco dále, k vidění v továrním muzeu.

Tomáš Dusil
Diskuze (9)
Avatar - Tomas Dusil, auto.cz
2. 8. 2017 12:29
Re: Převedeno na výkon automobilů
To by mě zajímalo, která pístová letadla letí okolo 800 km/h. Constellation letěl lehce přes 600 km/h a to měl výkon dost přes 3000 koní. Ale možná nějaká stíhačka i když Spitfire či La-7 letěly rovněž max cca 650 km/h. Co se týče převodu vzletového tahu na výkon, tak jsem to početně nepřeváděl.
Avatar - Barrichello
2. 8. 2017 11:42
Re: A jak tedy vyřešili
prej to byl děda Chucka Norrise takže se bál jak asfalt, takže byl hned drsnější ,tak i vítr a v momentu kdy začal brzdit začal foukat silný protivítr >:D
2. 8. 2017 07:53
Re: A jak tedy vyřešili
Posadili za volant Hrdinu Sovětského svazu. To bohatě stačí
Avatar - jpor (RSKa)
2. 8. 2017 01:31
Re: Převedeno na výkon automobilů
Tak ono aj logika veci hovori, že 1000-konove piestove motory v stihackach davali rychlost okolo 500 km/h a tie prudove VK-1 v MiGoch 15/17 boli tesne podzvukove cize 900-1000 km/h a to teda s 1000 koňmi nehrozí. Tych cca 3000 koni je uz reálnych, a tu rýchlosť, 3000 konove piestove stroje mali nieco okolo 800 km/h, takže ak obmedzenia vrtuloveho pohonu odpadnú, tak vykonovo je to Ok
Avatar - Stejsn
1. 8. 2017 23:37
A jak tedy vyřešili
ty pneumatiky a brzdy???