Gottlieb Daimler: Od narození jednoho z otců automobilu uplynulo 175 let

Pozdější vizionář, vynálezce a jeden z otců automobilu nejdříve navštěvoval slavnou latinskou školu ve svém rodišti, později přešel na uměleckou. Následně se vyučil zbrojířem u J. C. Wilkeho a poté vystřídal řadu zaměstnání u strojírenských firem.

Osudová setkání

Začínal jako prostý dělník v továrně na výrobu lokomotiv v Graffenstadenu, ale odsud odešel dále studovat na polytechniku do Stuttgartu. Později se sice na své původní pracoviště vrátil, ale začátkem šedesátých let 19. století odešel do Anglie. V roce 1863 nastoupil do Bruderhausu v Reutlingenu. Organizace, která se starala o sirotky, chudé a postižené a zaměstnávala je ve své továrně na zpracování dřeva a papírně. Tam ještě ani ne třicetiletý Daimler potkal dvě osoby, které poznamenaly jeho život. První byla slečna Emma Pauline Kurz, která se o čtyři roky později stala jeho první ženou. Druhým významným člověkem byl jistý Wilhelm Maybach (1846-1929).

Deset let u Deutze

Důležitým datem v jeho životopise je 1. červenec 1872, kdy začal pracovat pro věhlasného výrobce motorů Deutz (firma bývá také nazývána Otto und Langen dle svých zakladatelů Nikolause Augusta Otta a Gustava Langena). Tam právě s pomocí svého dlouholetého kolegy a spolupracovníka Maybacha vyvíjel nový čtyřdobý plynový agregát, značně menší než původní Ottův. I když byl motor úspěšný, Daimlerova vize pohonné jednotky tak malé, aby mohla být zamontována do bicyklu či kočáru, se nesetkal u Otta s pochopením, a tak se oba vynálezci po deseti letech rozešli.

600 otáček

Daimler se s Maybachem v zahradním domku vedle rodinné vily v Bad Cannstattu u Stuttgartu pustil do vývoje nového agregátu. Oba si byli dobře vědomi toho, že Ottův patent DRP 532 je stále platný. Ovšem Ottův motor měl tzv. vrstvené plnění válce a pomalé spalování směsi při velmi nízkých otáčkách, zatímco výše jmenovaní pracovali na jednotce s s výbušným vznícením a rychlým spalováním směsi, tedy rychloběžném motoru. Problém se zapalováním Maybach vyřešil pomocí žárové trubičky, vynálezu Angličana Watsona. První verze s objemem pouhých 100 cm³ a výkonem jen 0,25 k (0,184 kW) byla sice slabá, ale bez problémů fungovala a točila až 600 min^-1, trojnásobek původního Ottova agregátu! Pánové si samozřejmě svůj vynález nechali patentovat, a to 16. prosince 1883 pod číslem DRP 28022.

Dědečkovy hodiny

Na vavřínech však neusnuli a začali pracovat na ještě dokonalejším stroji. Za ten 3. dubna 1885 obdrželi německý císařský patent číslo DRP 34926. Jednalo se vzduchem chlazený svislý jednoválec, který dostal přezdívku Dědečkovy hodiny. Byl opět o něco menší než původní motor a byl tedy dokonale vhodný k použití ve vozidlech. Poprvé se u něj objevil plovákový karburátor, který navrhl Maybach. Sací ventil byl ovládán automaticky, sání pístu otevíralo vstup směsi do válce, mechanické ovládání výfukového ventilu bylo Daimlerovým vynálezem. První skutečně rychloběžný motor s maximálně sedmi sty otáčkami za minutu dával z objemu 264 cm³ výkon celé poloviny koně. Daimler jej ještě téhož roku zamontoval do dřevěného dvoukolového kostitřasu s pomocnými kolečky po stranách. První motocykl byl na světě. Průkopnickými motorkáři se stali Daimlerovi synové Adolf a Paul. První z nich ujel 3 kilometry, druhý 10. listopadu 1885 dokonce 9,5 kilometru bez jakýchkoli problémů.

Když kočár, tak motorizovaný

Zdokonalený motor, vzduchem chlazený svislý jednoválec 0,46 litru o výkonu asi 1,5 k (1,1 kW) zabudoval Daimler v létě roku 1886 do samohybného kočáru, a tak vznikl jeho první automobil, který se pohyboval rychlostí až 16 km/h. Byl zároveň prvním čtyřkolovým vozidlem na světě poháněným benzinovým motorem. Nutno ovšem dodat, že oproti Benzově tříkolce byl jen motorizovaným kočárem.

Agregát byl umístěn ve středu vozidla před zadním sedadlem, o rok později byl překonstruován na vodní chlazení. Jednou ze zásadních novinek v automobilové konstrukci obecně bylo převodné ústrojí tohoto vozu. V závislosti na zvoleném převodu ovládala řemenice motoru disky různých velikostí na hřídeli. Síla motoru byla přenášena na převody zadních kolech pomocí ozubených koleček na obou stranách. Kočár postrádal diferenciál, ten nahrazovaly kluzné spojky po stranách hřídele. Tento vůz poháněný neviditelným zdrojem energie bezesporu znamenal počátek revoluce v dopravě. Světlo světa pochopitelně spatřil pouze v jediném exempláři. Tmavě modrý kočár s červeným linkováním a čalouněním černou kůží vyrobila firma Wilhelm Wimpff & syn ve Stuttgartu. Úřední povolení k jízdě na veřejných komunikacích, tedy jakýsi řidičský průkaz, dostal Daimler 17. července 1888.

Dvouválec

Svůj malý motor zamontovali oba konstruktéři v roce 1886 i do člunu. To bezesporu svědčí o univerzálnosti jejich vynálezu. O rok později koupil Daimler opuštěné tovární budovy a pozemky na vrchu Seelberg a s 23 zaměstnanci rozjíždí sériovou výrobu. V roce 1889 vzniká Stahlradwagen, tedy vůz s ocelovými koly a s vidlicovým dvouválcem s úhlem rozevření 17 stupňů. Ten dával zhruba 1,5 kW (2 k) při 600 min^-1 a existoval ve dvou variantách – s objemy 565 a 920 cm³. Podvozek tvořil rám z ocelových trubek, které současně sloužily jako chladič. Ten vyrobila firma Neckarsulmer Fahrrad Werke, pozdější NSU. Kola nebyla odpružena a byla opatřena plnopryžovými obručemi.

Vůz byl veřejnosti poprvé představen na výstavě v Paříži v roce 1889. Zůstal poté ve Francii, kde jeho motor zaujal jak Armanda Peugeota, tak i René Panharda a Emile Levassora. Jejich automobilky později zahájily licenční výrobu těchto pohonných jednotek pro své vozy. Na počátku francouzské mise stál ovšem jiný muž, Edouard Sarrazin, pařížský právník, se kterým se znal Daimler z dob působení u Deutze. Ten požádal o zastoupení pro Francii již v roce 1887. Záhy však zemřel a iniciativu převzala vdova Louisa. Známé přísloví Za vším hledej ženu platí i pro rozmach automobilismu v Evropě, nebýt madame Sarrazin, která si v roce 1890 vzala Emile Levassora, vývoj by zajisté nebyl tak překotný. Německé motory pak vítězily ve francouzských vozech v prvních závodech mezi městy.

Daimler-Motoren-Gesellschaft

Daimlerova první žena Emma umírá 28. července 1889. O více než rok později, 20. listopadu 1890 zakládají Daimler spolu s Maybachem a finančníky Maxem von Duttenhoferem a Karlem Lorenzem Daimler-Motoren-Gesellschaft a zahajují sériovou výrobu motorových vozů. Maybach ovšem 11. května 1891 odešel. DMG rostla, počet zaměstnanců se zvýšil zakrátko na 163, toto množství dělníků však nebylo tehdy možné rychle a kvalifikovaně zaučit. A navíc nový šéfkonstruktér Max Schrödter na tom nebyl se znalostí spalovacích motorů zrovna nejlépe. Prodeje klesly a společnost se ocitla ve ztrátě. Daimler tedy uzavřel tajnou smlouvu s Maybachem. Pronajal část hotelu Hermann v Bad Cannstattu, proměnil ji na konstruktérskou kancelář a Maybach zde vyvinul vůz se řetězovým převodem (Riemenwagen), dvouválce a čtyřválce Phoenix a rozprašovací karburátor.

V březnu 1893 byl ovšem Daimler odvolán z pozice technického ředitele. Von Duttenhofer a Lorenz si vypůjčili značnou částku peněz, aniž by již pouhého akcionáře a člena dozorčí rady informovali. Peníze nebyli schopni splácet a tak žádali, aby jim Daimler odprodal zbytek svých akcií. Daimler, než aby byl spojován s krachující firmou, tak učinil a 10. října 1894 ji opustil. Mezitím se stačil podruhé oženit, 8. července 1893 si vzal Linu Hartmann

Jeho bývalá továrna se z nejhoršího dostala prodejem práv na výrobu motorů do Velké Británie. Koupil je jistý Frederick Richard Simms, který je následně prodal H. J. Lawsonovi a v roce 1896 vznikl britský Daimler. Díky této transakci se Daimlerovi, Wilhelmu Maybachovi a Karlu Linckovi (další blízký Daimlerův spolupracovník, který se staral o obchod) podařilo získat zpět jejich vliv v DMG. Gottlieb Daimler umírá 6. března 1900.

Další vývoj

Nedlouho po Daimlerově smrti společnost koupila nové pozemky v Untertürkheimu. V roce 1901, kdy vedení převzal syn Paul (1869-1945), Maybach vyvinul první osobní Mercedes z typu Phoenix 24 HP. Emil Jellinek, pozdější rakouský konzul v Nice, úspěšně propagoval Daimlerovy výrobky v automobilových závodech. Vozy, se kterými závodil, ovšem nesly jméno jeho nejmladší dcery – Mercedes. To samozřejmě neuniklo pozornosti ani v Bad Cannstattu a tak se původem španělské dívčí jméno v roce 1902 stalo novou značkou DMG místo Daimleru. Původní přesto zůstala zachována na nákladních vozech. V roce 1926 se firma spojila s automobilkou Benz do nové společnosti Daimler-Benz AG. Paradoxem na této fúzi je to, že oba vynálezci se osobně neznali a nikdy nespolupracovali.

Wilhelm Maybach se po roce 1910 osamostatnil, vyráběl luxusní vozy a motory, ale jeho továrna ve Friedrichshafenu se v šedesátých letech 20. století stala součástí tehdejšího koncernu Daimler-Benz. Se značkou Mercedes a později Mercedes-Benz vzniklo mnoho typů osobních a užitkových vozů, přišly také sportovní úspěchy a vítězství. Nakonec se ovšem začátkem 21. století dočkal své reinkarnace i Maybach.