GTI na Blog.Auto.cz: Rychlostní limity jsou přežitek
Všechno to začalo před více jak sto lety nařízením, že v obci nesmí překročit automobilový stroj rychlost koně v čerstvém klusu. Až se mi chce napsat povzdech, jaká že to musela být pro tehdejší motoristy krásná doba, vždyť dnes by se snad v Praze pokut za čerstvý klus nedoplatil ani jezdec na oslu.
Argumenty pro rychlostní limity jsou obecně známé – bezpečnost provozu, ochrana životního prostředí, možná i snaha nedráždit sociálního hada arogantním letem nějaké té devětsetjedenáctky nízko nad déjedna. Ponechme tvorbu sociálního smíru povolanějším, oprostěme se nyní od zelené cesty a položme si centrální otázku: Jsou opravdu rychlostní limity potřebné, přispívají snad zaznamenatelnou měrou k vyšší míře bezpečnosti silničního provozu?
Skutečností, kterou je nutno v předmětném rámci zmínit především, je silný akcent na rychlostní limity kladené státní správou, resp. zákonem. To se promítá v poměrně složitě parcelované právní úpravě dopadající právě na porušení limitů:
OBEC
- překročení rychlosti max. o 5 km/h. – pokuta do Kč 1.000,- v blokovém řízení
- překročení rychlosti o 6 až 19 km/h. – pokuta do Kč 1.000,- v blokovém řízení, 2 body
- překročení rychlosti o 20 až 39 km/h. – pokuta do Kč 2.500,- v blokovém řízení, 3 body, opakovaný přestupek do 12 měsíců – zákaz činnosti 1 – 6 měsíců, a pokuta Kč 2.500,- až Kč 5.000.- (nelze projednat v blokovém řízení)
- překročení rychlosti o 40 km/h. a více – pokuta Kč 5.000,- až Kč 10.000.- , 5 bodů, zákaz činnosti 6-12 měsíců, (nelze projednat v blokovém řízení)
MIMO OBEC
- překročení rychlosti max. o 10 km/h – pokuta do Kč 1.000,- v blokovém řízení
- překročení rychlosti o 11 až 29 km/h. – pokuta do Kč 1.000,- v blokovém řízení, 2 body
- překročení rychlosti o 30 až 49 km/h. – pokuta do Kč 2.500,- v blokovém řízení, 3 body, opakovaný přestupek do 12 měsíců – zákaz činnosti 1 – 6 měsíců a pokuta Kč 2.500,- až Kč 5.000.- (nelze projednat v blokovém řízení)
- překročení rychlosti o 50 km/h. a více – pokuta Kč 5.000,- až Kč 10.000.- , 5 bodů, zákaz činnosti 6-12 měsíců, (nelze projednat v blokovém řízení).
Rychlostní limit v obci nevyvolává výraznější averzi ze strany řidičů, koneckonců je povětšinou kladně hodnocen i širší veřejností. Obecně je rychlostní limit v obci pochopitelný i proto, že provoz se odehrává ve velmi rizikovém prostředí. Zahuštěnost provozu, vysoká četnost přechodů, takřka absolutní nasycenost jinými vjemy, odvádějící řidiče od jízdy, to vše jistojistě vyžaduje stanovení limitu rychlosti.
Zásadně jiná je však situace mimo obce. Zde totiž nastává i z hlediska bezpečnosti provozu jízdní optimum. Široké, kvalitní silnice, často dělené do více jízdních pruhů, nezáludné zatáčky, přehlednost. Proč tedy zde limitovat rychlost? Důvodem jistě nemůže být snaha po posílení bezpečnosti provozu, neboť ta je okamžitě rozptýlena, jakmile najedeme za hranicemi na první německou dálnici. Rychlost (130) je tam pouze doporučená. Odehrávají se snad na německých dálnicích dragsterová zvěrstva? Překvapivě nikoliv, většina řidičů jede rychlostí nijak moc se vzdalující od sto třiceti. Ovšem jedou dobrovolně, přirozeně, pohodově. A právě zde lze vystopovat uvážlivost tamního státu, resp. zákonodárců – zákon je „v pozadí“ a jen doporučením rychlosti navádí na optimum, avšak konkrétní rychlost ponechává na úvaze řidiče. Jistě, vždyť tomuto řidiči tentýž stát kdysi udělil licenci na řízení aut, a to i takových, která jedou třeba tři sta v hodině.
Proč tedy jezdí němečtí řidiči bez zákonného donucení na dálnici bezpečně? No je to proto, že tam, kde je rychlost neomezená či jen doporučená, volí řidiči rychlost uvážlivěji, protože z vlastního rozhodnutí. Volí jízdu bezpečnou, čímž de facto přispívají více ke snížení nehodovosti, než když řidiči na déjedna sledují provoz pouze jedním okem, neboť to druhé mají fixované na ručku rychloměru, přišpendlenou u číslovky 140.
Možným argumentem pro stanovení rychlostních limitů je též statistika nehod, vzniklých nepřizpůsobením rychlosti jízdy daným jízdním podmínkám. V Česku jsme již tak vychovaní, že nám při této zmínce automaticky naskakuje vědomí, že k těmto nehodám dochází zásadně překročením právě jízdního limitu. Avšak realita je jiná, dané jízdní podmínky a na nich stanovený aktuální jízdní limit nejsou a ani nemohou být vždy v harmonii. Tím však jízdní limity nabývají více charakteru zákonné arogance, než racionálního ustanovení zákona. Ti, co bourají z důvodů nepřizpůsobení rychlosti, totiž budou bourat bez ohledu na to, jaké limity v daném úseku silnice platí. A ti, kteří jezdí „hlavou“, ti přizpůsobují svojí jízdu především stavu provozu, nikoliv jízdním limitům.
Zdá se, že s rostoucí kvalitou naší silniční sítě (nepokouším se o vtip), s rostoucí aktivní i pasivní bezpečností aut, a v neposlední řadě s rostoucím umem řidičů, nastává postupný soumrak nutnosti stanovovat mimo obce rychlostní limity. Na dálnicích snad již bylo pozdě včera a na ostatních silnicích, no to částečně záleží i na nás, na řidičích. Protože když dokážeme jezdit celý příští rok bez nehod, to by bylo, aby se nad námi naši zákonodárci neslitovali. Ne všichni totiž můžeme mít modrý majáček pro strýčka příhodu v odkládací poličce.
