TEST Honda Civic 5D 1.8 i-VTEC Sport - láska na druhý pohled

Pět dveří, zážehový motor 1.8 i-VTEC, ale o stupeň vyšší výbava. Tak zní základní srovnání druhého a prvního testu nové Hondy Civic, který jsme vám přinesli v říjnu loňského roku. Jelikož naše první setkání proběhlo v duchu vzájemného poznávání a zkoumání především jízdních vlastností, rozhodli jsme se navzdory označení výbavy Sport zaměřit více na praktické vlastnosti vozu. Splní japonské UFO předpoklady praktického rodinného vozu, nebo se zajímavá jenom o řidiče a jeho sportovní vyžití?

Schopný marťan

„Přiletěli Marťani a nechali tu vajíčko.“ Touto větou začínali líčení designu kolegové Šuch a Čermák v prvním testu Civicu. Já se pokusím příběh rozvinout dál. Z vajíčka se vyklubal malý marťánek, který rychle rostl a sílil. Po rodičích zdědil prudkou inteligenci, zvláštní tělesnou stavbu a obličej, kterému se pozemšťané velmi podivovali. Všude, kde se marťánek ukázal, budil pozornost a vyvolával vzrušené reakce okolí.

honda hothatch testy nizsistredni Někteří říkali, nechte ho být, vždyť vypadá roztomile, jiní v něm viděli nepřítele, ale někteří se domnívali, že to nakonec dotáhne na vládce země, nebo alespoň starostu města. Zpočátku to vypadalo, že se do běžného života příliš nehodí a že zůstane samotářem, nakonec se však z malého marťánka, kterému dali jméno Civic, vyklubal přátelský tvor. Na tomto fabulovaném příběhu jsem chtěl naznačit, že Civic není jenom tajemným, ale v mnoho ohledech praktickým objektem.

Podívejme se kupříkladu na zadní dveře. Ve srovnání s předními jsou podstatně menší a zakrývají malý vstupní otvor. K potlačení velikosti dveří měli designéři pádné důvody, potřebovali zachovat dynamické tvary podobné kupé, hrozícímu nebezpeční nepohodlného nastupování na zadní sedadla se však dokázali umně vyhnout. Úhel otevření zadních dveří natavili téměř na 90 stupňů, takže i přes malý vstupní otvor na zadní sedadla vklouznete celkem pohodlně.

Genetika

Honda kouzlila i v zavazadlovém prostoru. Karoserie civicu nedává na první pohled velké naděje na objemný zavazadelník, ale nenechte se mýlit. Pod futuristicky tvarovaným víkem se ukrývá kufr s fantastickým objemem 415 litrů, kterým Civic VIII. výrazně překonává Volkswagen Golf V. a poráží například i Auto roku 2006 v ČR – Ford Focus II. Vstupní otvor se navíc roztáhnul až do krajů a nakládací hrana se velmi přiblížila zemi, takže do zavazadlového prostoru jednoduše naskládáte i těžké předměty.

Kouzlo objemu uvnitř přechází v kouzlo variability, Honda v Civicu použila praktický systém sklápění sedadel z malého Jazzu, čímž obohatila sportovní charakter auta o velmi užitečný prvek. Systém funguje v několika fázích. V první fázi můžete jednoduše zvednout samotné sedáky, jež v horní poloze zafixujete sklopením vzpěry. Tím vznikne vzadu velký prostor ideální například na převážení větších krabic.

V druhé fázi přichází sklopení sedaček. Na to stačí jediný pohyb. Uvolníte sedačky a pouze pozorujete, jak se sedák v mžiku zasune pod opěradlo, sedačka se složí a vznikne rovná plocha. Skvělý systém.

Na palubě

Velkorysé gesto chtěla Honda udělat i uvnitř, ale těsně před cílem ztratila dech. Vpředu má řidič i spolujezdec dostatek prostoru ve všech směrech, o totéž se chtěli Japonci pokusit vzadu. U kolen se to podařilo, ale nad hlavou záměr nevyšel. Máte-li kolem 180 cm tělesné výšky, máte problém. Hlavou se budete téměř dotýkat stropu a stačí větší nerovnost, aby se blízké setkání stropního druhu uskutečnilo.

S novou Hondou Civic to nevyhrajete ani co se týče odkládacích prostor. Kapsy na předních dveřích jsou těsné (o zadních ani nemluvě), v oblasti středové konzoly natrefíte na jedinou přihrádku. Na druhé straně si hatchback zaslouží pochvalu za netradičně objemnou schránku na straně spolujezdce a šikovný držák nápojů na středovém tunelu (střední posuvná část umožňuje pevné zafixování kelímku nebo láhve).

honda hothatch testy nizsistredni Jízdní komfort významně povyšují široká sedadla s optimálně dlouhým sedákem a ideálním bočním vedením sedáku i opěradla poskytující v zatáčkách přesně takovou oporu, jakou od sportovně střiženého civicu očekáváte. K silným stránkám auta patří i široká středová loketní opěrka a pohodlné madlo dveří. A teď zase z jiného soudku. Zoufalý výhled dozadu dokáže alespoň počátku úplně pokazit radost z jízdy.

Zadní sklo s vytvarovanou odtrhovou hranou patří mezi největší optické výstřelky auta, ale design v tomto případě zcela rozdrtil praktičnost. Kvůli hraně, která se nachází v úrovni očí, vidíte z osobního vozu jedoucího za vámi většinou pouze kola a střechu a nyní v zimě se vám může stát, že neuvidíte vůbec nic. Stačí, aby se sníh ze střechy svezl po zadním skle a zachytil o odtrhovou hranu (což se nám i stalo).

Jelikož na zadní stírač nezbyl prostor, máte v takové situaci dvě možnosti. Buď zastavíte a sníh ručně ze skla odhrnete, nebo se vrhnete do některé zatáčky tak prudce, že sníh odstředivou silou ze zadního skla vytlačíte. Zhoršený výhled dozadu alespoň částečně kompenzují obrovská vnější zpětná zrcátka.

Létající talíř

Až se budou v Hollywoodu rozhodovat, které automobilce navrhnou spolupráci na novém sci-fi, bude Honda v obrovské výhodě. Zatímco konkurence musí složitě vymýšlet speciální vůz, lidem od Hondy stačí zavolat nejbližšímu dealerovi v L.A. a vytáhnout z jeho showroomu nový civic. Filmový štáb vymění kola za trysky a může vypustit Japonce na scénu. Interiér totiž žádné úpravy nepotřebuje.

Například palubní desku navrhli designéři podle poslední UFO módy, takže kdyby místo volantu trčel z palubní desky joystick, asi by se nikdo nedivil. Přístrojová deska v sobě mísí prvky letadla, závodního stroje a „vytuněné“ příšery, což jednotlivě nezní vábně, ale dohromady vytváří impozantní celek. Vizuální působivost na první pohled přebíjí praktičnost, ale na rozdíl od zadního okna tento dojem vyvrátí používání.

Trojice, respektive čtveřice displejů způsobuje mírnou dezorientaci pouze na začátku, po několika desítkách kilometrů za volantem si zvyknete, kde konkrétní údaj hledat. To nejdůležitější umístila Honda nahoru, takže máte neustále přehled o aktuální rychlosti, otočením hlavy mírně doprava získáte údaje z audiosystému a klimatizace. Velký otáčkoměr s 3D efektem se usadil v místech, kde se obvyklé nalézají přístroje.

honda hothatch testy nizsistredni Uprostřed otáčkoměru vystupuje displej, na němž se zobrazují informace z palubního počítače. Ale pozor. Tentokrát nejde o jednoduchou napodobeninu propracovaných systémů, ale plnohodnotný počítač, který vám podá všechny potřebné informace. Některé kudrlinky si Honda mohla odpustit, například ukazatel spotřeby paliva Eco zbytečně dubluje funkci aktuální spotřeby a navíc počítá za úspornou jízdu prakticky pouze brždění motorem.

Trochu jako inovace za každou cenu působí tlačítko start. I přes přítomnost tlačítka se nevyhnete vložení a otočení klíčku v zapalování. Tlačítkem motor nastartujete, ale zhasnutí provedete klíčkem. S ergonomií, ač první pohled napovídá pravý opak, to není vůbec hrozné. Ovladače se zdají rozmístěné nelogicky, ale nakonec v uspořádání ovládacích prvků naleznete skrytý systém a přestanete tápat.

Kvalita použitých materiálů i zpracování ve srovnání s předchozí generací vzrostla, horní část převážně z měkčených plastů a spodní část z plastů tvrdých se podařilo harmonicky spojit a dosáhnou toho, že palubní deska nevypadává pazvuky. Jsem však zvědav, jak se bude členitá palubní deska chovat po 20.000 kilometrech na děravých českých vozovkách.

Nové srdce

Zážehové motory Hondy předchází výborná pověst a například v Civicu byly vždy ozdobou nižší střední třídy. Hondaři nedají na své „benzíňáky“ dopustit a dokonce i příznivci jiných značek uznávají agregáty s proměnným časováním ventilů pro jejich dobrý poměr výkonu a spotřeby a charakteristickou výbušnost ve vysokých otáčkách. S novou 1.8 i-VTEC, kterou Honda postavila jako alternativu konkurenčních dvoulitrů, došlo k určitým změnám.

Motoru zůstala výbušnost a celkem rozumná spotřeba, ale exploze výkonu z nejvyšších sfér se rozložila do většího rozsahu otáček. Nejvyššího výkonu jednotka již nedosahuje tak vysoko jako dříve (v 6300 otáčkách za minutu) a výkon narůstá lineárně od nejnižších otáček, takže například už kolem 2000 otáček poskytuje jednotka hodně síly a kolem 3000 otáček dodá civicu velmi dobrou dynamiku.

Pro předjíždění nebo svižnou jízdu do kopce proto není nezbytně nutné zamířit do nejvyšších otáček, v běžném provozu si bohatě vystačíte s rozmezím 2000 – 5000 otáček. Nad 6000 otáčkami potenciál motoru vrcholí, ale charakteristický druhý dech vypadá v podání nového 1.8 i-VTEC trochu unyle. Každopádně předsevzetí pokořit s 1.8 většinou konkurenčních dvoulitrů splnila Honda do puntíku.

S odhlučněním jednotky to taková sláva není. Do 3500 otáček zvuk motoru neobtěžuje, nad 3500 a především nad 4000 otáčkami ovšem začne dovnitř proudit dunivý zvuk smíchaný v oblasti omezovače s pichlavou fistulí, která uším dvakrát nelahodí. Je jasné, že od čtyřválce nelze očekávat podmanivý hlas šestiválce, ale i některé čtyřválce zní v nejvyšších otáčkách lépe.

Spotřeba se pohybuje v rozmezích typických pro tuto objemovou kategorii a třídu. S udávanou kombinovanou spotřebou 6.6 litru můžete počítat pouze v případě, že si budete hlídat každé zrychlení a dobržďování. Jestliže podlehnete sportovnímu vábení a nebude se v šlapání na plynový pedál omezovat, vystoupá spotřeba na 8,5 litru. Výhodou je, že závodní styl už spotřebu o mnoho nezvedne, takže se udržíte do 10 litrů.

Dejte na druhý dojem

Základní poselství, které podvozek civicu vzkazuje světu zní: jde to i bez víceprvku. Pečlivým laděním se podařilo Hondě stvořit platformu, která odpovídá charakteru auta a dokáže podržet přesně tam, kde to potřebujete. Ale jako už několikrát v tomto testu i zde vás musím upozornit – nepodlehněte prvnímu dojmu. Kouzlo prvního dojmu v případě civicu opravdu nefunguje, abyste přišli autu na chuť a zjistili, co skutečně dokáže, potřebujete delší čas na poznávání a nejlépe i křest ohněm v krizových situacích.

Základní poznatek z podvozku během prvních kilometrů není úplně lichotivý. Velmi tvrdé tlumiče se špatné snášejí s krátkými příčnými nerovnostmi, takže cítíte každý výtluk a jelikož zima letos dává silnicím pořádně zabrat, mohu vám zaručit, že vás auto pořádně naklepe. Poněkud v kontrastu s tlumiči jsou měkčí pružiny, jež dovolují pětidveřovému hatchbacku v zatáčkách trochu větší náklony. Ale právě v této chvíli musíte místo kroku zpět, udělat ještě krůček vpřed.

honda hothatch testy nizsistredni

Pokud místo ubrání plynu a přibrzdění v zatáčce přimáčknete plynový pedál blíže podlaze, civic se přikrčí a vykrouží zatáčku s jistou závodního stroje. Suverénní chování můžete očekávat i v příčném směru. Velmi se mi zamlouvalo přesné a strmé řízení s dvěma a čtvrt otáčkami mezi krajními polohami, které však vyžaduje hodně pozornosti a pevnou ruku. Naštěstí příkazy předáváte řízení pomocí výborného volantu s optimálně tlustým věncem. Skvělé jsou také brzdy s razantním nástupem a stejně silnou špičkou.

Řazení se Hondě povedlo, dráhy mezi jednotlivými převodovými stupni jsou krátké a stupně se nacházejí blízko sebe. S pákou se pracuje dobře, stupně zapadají hladce, jen trojka se občas trochu více bránila.

Čerstvý vítr

Na konci 20. století se nižší střední třída dočkala několik odvážných vozů. Jak Ford se svým Focusem, tak například Peugeot s 307 nebo Renault s Méganem naznačili, že éra konzervativních vozů skončila. Na začátku nového století experimentování s tvary pokračovalo až přišla nová Honda Civic. Vůz, který převrátil nižší střední třídu naruby a nastavil nová měřítka designu, nabízí alternativní pohled na svět, kterému musíte přijít na chuť. Spousta věcí vypadá zpočátku nesmyslně či nedotaženě, ale nakonec zjistíte, že mají svůj význam. Týká se to jízdních vlastností, ergonomie i variability.

Plusy

• originální design
• silný zážehový čtyřválec
• pohodlná sedadla
• přesné řízení
• ostré brzdy
• velký zavazadelník
• variabilita interiéru
• výborné jízdní vlastnosti

Minusy

• příliš tuhé odpružení
• velmi špatný výhled vzad
• málo místa nad hlavou na zadních sedadlech