Hromada šrotu se prodala za 41 milionů!

Není neobvyklé, že se v aukcích prodávají auta určená k renovaci. Aby ale světoznámý aukční dům prodal doslova hromadu šrotu, navíc za cenu vysoce převyšující milion dolarů, to už musí mít ten šrot opravdu modrou krev.

Před nedávnem se podařilo z pozapomenuté floridské stodoly, o jejímž obsahu věděla jen hrstka zasvěcených sběratelů ferrari, dvacítka aut této značky v různém stadiu rozkladu. Stodola se částečně zřítila v roce 1990, zkázu v roce 2004 dokonal hurikán Charley a od té doby dvacítka ferrari, mezi nimiž byly i opravdové perly, ležela ladem.

Na světlo světa se auta dostala až letos, kdy byla v rámci Týdne aut v kalifornském Monterey vydražena aukčním domem RM Sotheby’s. Všechna auta budou od nových majitelů vyžadovat spoustu péče, protože dlouho nejezdila. U některých bude nutná kompletní renovace, řada z nich je poškozená.

A pak tu je jedno, z nějž zbývá jen pokroucené, ohořelé torzo bez volantu a sedaček, s motorem ležícím vedle na paletě. Právě tohle torzo, které těžko vůbec nazývat automobilem, přitom bylo s cenou 1,875 milionu dolarů (41,42 milionu korun) třetím nejdražším prodaným autem z téhle dvacítky. Jsou to totiž ostatky Ferrari 500 Mondial Spider Series I, navíc druhého vyrobeného auta z pouhých třinácti celkem s karoserií vyrobenou studiem Pininfarina.

Ferrari 500 Mondial byla zákaznická verze úspěšného závoďáku třídy formule 2 s řadovým čtyřválcem, vyvinutým slavným motorářem Aureliem Lampredim. Alberto Ascari, pilot továrního týmu Ferrari, v letech 1952 a 1953 získal s tímto závodním autem titul mistra světa a Ferrari následně zkraje roku 1954 nabídlo zákazníkům verzi vozu s dvoulitrovým motorem, nazvanou 500 Mondial; 500 podle toho, že objem každého válce se blížil pěti stům kubických centimetrů, a Mondial podle toho, že s ním Ascari vyhrával na celém světě.

Designér Ferrari Enzo málem skončil v base poté, co s jedním překročil rychlost v Japonsku

Vůz s číslem šasi 0406 MD byl vyroben v březnu 1954, koupil ho Franco Cornacchia, milánský prodejce sportovních aut a šéf závodního týmu Scuderia Guastalla. Už v dubnu stejného roku s ním závodil někdejší pilot továrního týmu Ferrari Franco Cortese a v závodě Coppa della Toscana dojel druhý ve své třídě. V květnu dojel čtvrtý v Mille Miglia, v červnu osmý na Velké ceně v Imole.

Několik dalších let ferrari závodilo a sbíralo úspěchy v rukou různých pilotů, až se v roce 1958 dostalo do Spojených států. Někdy během následujících dvou let ovšem havarovalo, zachvátil ho požár – a nebylo opraveno. Přes několik vlastníků, kteří na něj rovněž nesáhli, se v roce 1978 dostalo do rukou toho posledního.

Nový, neznámý majitel koupil vůz spolu s větším, třílitrovým řadovým čtyřválcem Lampredi, původní převodovkou, zadní nápravou a dalšími díly. Za zmínku stojí také, že karoserie stále má svůj původní výrobní štítek.

Extrémní cena vzhledem k extrémnímu stavu tohoto mondialu je dále dána tím, že originální exempláře tohoto modelu jsou nesmírně vzácné. Tento navíc má ve své historii jednoho z nejslavnějších soukromých závodníků poválečné Itálie a kromě štítku k němu existují i barevné kopie původních výrobních listů z továrny a homologačních dokumentů. Jakou bude mít vůz hodnotu poté, co projde kompletní renovací – pokud se tak stane – těžko byť spekulovat, ovšem odhad do řádu desítek milionů dolarů nemusí být úplně mimo mísu.

Dvacet unikátních Ferrari ze zřícené stodoly míří do aukce. Tady je pět nejzajímavějších

V oné dvacítce ztracených a znovu nalezených ferrari bylo i pár dalších zajímavých kousků, kterým jsme se stručně věnovali před několika týdny. Nové majitele našly všechny z nich.

Nejdražší byla 275 GTB/6C s prodejní cenou 3,305 milionu dolarů (73 milionů korun). Tento kus Ferrari vystavovalo na autosalonu v Turíně v roce 1965. Historicky je prvním představeným Ferrari řady 275 s tehdy novým prodlouženým předkem a srdcem se šesti karburátory. Současně je prvním Ferrari 275 GTB/6C v závodní specifikaci, tedy s lehčí hliníkovou karoserií od Scaglietti. Za posledních 44 let bylo v jediném soukromém vlastnictví a už delší dobu parkovalo v později zhroucené stodole.

Druhým nejdražším kouskem byla 410 Superamerica Coupe Series I s cenou 2,81 milionu dolarů (62 milionů korun). Původně bylo modré v extrémně vzácném odstínu Blu Artico, ale v současnosti má typickou červenou barvou. Dosavadní majitel jej měl skoro padesát let a vůz je v desátým z dvanácti vyrobených dvanáctiválcových 410 Superamerica.

Další zajímavý nabízený model 250 GT Coupe Speciale z roku 1956, italským originálním názvem Berlinetta Speziale, se prodal za 1,655 milionu dolarů (36,6 milionu korun). Potřebuje důkladnou renovaci, ovšem bude to stát za to – je to jeden ze čtyř vyrobených kusů s karoserií od studia Pininfarina a prvním majitelem byl marocký kral Muhammad V.

A konečně, pátý z nejzajímavějších kousků, model 250 GT/L Berlinetta Lusso, který našel nového majitele za 907 tisíc dolarů (20 milionů korun) je zajímavý svým vzhledem, příliš neodpovídajícím ikonickému 250 GT. V minulosti totiž prošel radikální přestavbou od specialisty z Williams & Pritchard, věnující se speciálním závodním autům, díky čemuž nese rysy inspirované soutěžními modely jako 250 GTO nebo 330 LMB. Sami odborníci na obchod s klasickými Ferrari jsou teď zvědaví, jestli jej nový majitel ponechá v aktuálním stavu, nebo se rozhodne ho vrátit do původní specifikace odpovídající továrnímu lussu.