TEST Hyundai i30 1,6 CRDi AT – Jak jezdí na naftu?
Hyundai i30 s benzinovým motorem 1,6 GDI nám bude v dlouhodobém testu dělat společnost až do konce léta. V redakční garáži rozhodně nezahálí a každý měsíc mu přibudou na tachometru nějaké ty dva tři tisíce kilometrů.
Všichni v redakci proto mají s i30 už slušné zkušenosti. A pravidelní čtenáři Auto.cz už o nové i30 také leccos ví, objevila se totiž zatím ve čtyřech testech:
Dosud jsme testovali Hyundai i30 ve verzích:
- Hyundai i30 1,6 GDI – Ostře sledovaný hatch
- Hyundai i30 1,6 GDI vs. VW Golf 1,4 TSI: Guru ve vlnobití
- Dlouhodobý test Hyundai i30 1,6 GDI: Na (opožděném) startu
- Hyundai i30 vs Chevrolet Cruze – Objevte Korejce
Díky tomu je test dieselového motoru tím nejlehčím možným úkolem. Prostě na týden přesedneme do jiného auta a budeme pozorovat, co všechno funguje jinak. Vezměme to ale hezky postupně od rozdílů viditelných, až k těm technickým, které jsou oku většinou skryty, ale při jízdě se projeví.
Design
Od pohledu jsou dieselový a benzinový vůz jeden jako druhý. Jistě, liší se barvou a dieselová i30 (na fotkách ta hnědošedá) má navíc panoramatické střešní okno s posuvným předním dílem. Jinak se ale hraje na maximální diskrétnost: žádné označení motoru na zádi, žádné přídavné průduchy, které by vyžadoval dieselový motor, a také žádná koncovka výfuku. Bez ohledu na motorizaci ji i30 vždy cudně skrývá za nárazníkem.
Vůz určený pro novináře je pochopitelně vyšperkovaný, jak nejvíc to jde. Příplatkový paket Premium přidává 18palcová litá kola, která zajímavě kombinují leštěné a lakované plochy, chromovanou masku chladiče a kliky dveří, xenonové světlomety nebo diody pro denní svícení.
Uvnitř jsou rozdíly proti 1,6 GDI právě tři: již zmíněné střešní okno – elektricky posuvné a s elektricky ovládanou roletkou, samozřejmě jinak cejchovaný rychloměr a nakonec jiná barva čalounění. Béžové provedení interiéru lze zvolit bez rozdílu motorizace na všech třech úrovních: látkové, kombinované i kožené, jako zde. Se světlými sedadly přichází i světlá spodní polovina palubní desky a výplní dveří.
Koberce, prahy dveří i středový tunel ale zůstávají nadále černé. Se světlým interiérem proto zákazník získá dojem většího prostoru (ne že by na tom byla i30 špatně, ale takový detail na vzdušnosti přidá) bez otravného rizika ušpiněné podlahy při každém nastoupení. A černé zůstává i čalounění zavazadlového prostoru.
Motor
Čtyřválec 1,6 CRDi tvoří u Hyundaie jádro nabídky dieselových motorů. S výkonem 94 kW byl svého času nejsilnějším turbodieselem dané objemové kategorie, dnes je výkonová špička jen o kousek dál – 1,7 CDTI od Opelu a 1,6 dCi od Renaultu mají až 96 kW, technicky spřízněný 1,7 CRDi z Hyundaie i40 dokonce rovných 100 kW.
hyundai testy nizsistredni Ti opravdu nejlepší ale neohromují tabulkovými parametry. Místo toho vyladili motor pro bezproblémový zátah napříč otáčkami a nízkou spotřebu – ano, řeč je o 1,6 MultiJet od Fiatu a 1,6 TDI od Volkswagenu. Motor od Hyundaie za touto elitní dvojicí o něco zaostává, je takovým lehkým nadprůměrem.
Přednosti 1,6 CRDi jsou ale jinde. Vyniká kultivovaným chodem, i když samotné odhlučnění motoru by mohlo být lepší. Zvuky, které dieselový čtyřválec vydává, ale nejsou nepříjemné. Relativně užší spektrum otáček, kdy je motor při síle, pak dokáže beze zbytku zužitkovat spojení s automatickou převodovkou.
Převodovka a spotřeba
Automat je dnes obvyklý – šestistupňový s hydrodynamickým měničem. Ovládá se pákou, populární pádla mu chybí a manuálně se řadí na straně odvrácené od řidiče, navíc obráceným schématem (podřazování k sobě). V zásadě to ale ničemu nevadí – jak jsme se přesvědčili u automatu od Hyundaie už několikrát (např. v dieselové ix35 nebo i40), převodovka pracuje nejlépe v plně automatickém nasazení.
Chybí sportovní režim, místo něj je na palubní desce ukryté tlačítko active ECO. S ním jsou reakce motoru utlumeny a převodovka se chová rozvážněji. Výkon na dálnici je omezen tak, že auto ve stoupáních prakticky dosahuje (plně postačujících) 140 km/h. Smyslem této funkce, kterou známe už z korejských SUV, je pomoci řidiči držet využívání možností motoru, resp. spotřebu nafty v rozumných mezích.
V kontextu dieselové konkurence představuje automat solidní standard. Komfortem překonává dvouspojkové převodovky, přitom rychlost řazení patří mezi automaty k tomu lepšímu. Ze světa automatů však přebírá relativně vyšší spotřebu.
Nakonec to připouští sama automobilka, když automatu přiznává o třetinu vyšší kombinovanou spotřebu, než jakou má stejný motor s manuální převodovkou. Konkrétně ve městě se reálná spotřeba drží v rozmezí 7 až 8 litrů. Na dálnici jsme odečetli 6,9 l/100 km (při 130 km/h motor točí 2800 min-1) a při stokilometrové rychlosti 4,8 l/100 km a 2100 min-1. S manuální převodovkou by tedy 1,6 CRDi mohl být opravdu úsporný.
Podvozek
Hodnotit podvozek u již testovaného auta? Ano, mezi různými motory zpravidla bývají rozdíly a i30 není výjimkou. Důvod je jasný – turbodiesel je o 100 kg těžší než motor 1,6 GDI a automat přidává dalších 20 kg.
A vyšší hmotnost je dobře znát. Prospívá stabilitě v podélném směru i v zatáčkách, samozřejmě za cenu dřívějšího nástupu nedotáčivosti při rychlé jízdě v zatáčkách. Ovšem zrovna v odolnosti proti nedotáčivosti má nová i30 bohaté rezervy, takže to v zásadě ničemu nevadí.
Vlastně se Hyundai povedlo postavit menší variaci na téma Škoda Superb – auto, které se pohybuje zlehka a v běžných jízdních situacích neochvějně sedí na silnici.
Větší zatížení předních kol navíc pomáhá účinku příplatkového systému Flex Steer. Rozdíl mezi nastavením posilovače řízení do režimů Comfort, Normal a Sport je zřetelnější než v případě benzinového motoru.
Cena a závěr
Motor 1,6 CRDi stojí ve výbavě Trikolor 395.990,- Kč a za silnější verzi s testovanými 94 kW se připlácí dalších 20 tisíc. Tedy ve srovnání s vrcholnou benzinovou motorizací 1,6 GDI (99 kW) je cenový rozdíl rovných 70 tisíc korun (a automat přidá k ceně dalších 40 tisíc). Je zřejmé, že dieselová i30 u nás míří hlavně na firemní klientelu, která může uvažovat ve větších kilometrových nájezdech.
Paket téměř plné výbavy Premium pak posílá cenovku o dalších 100 tisíc výš. I tak je potřeba přidat ještě 25 tisíc za navigaci a stejnou částku žádá Hyundai za panoramatické střešní okno.
Výsledných 618.890,- Kč stále není nikterak závratná suma, v kontextu ceníku Hyundaie ale najdeme zajímavější volbu. Naše dlouhodobě testovaná i30 1,6 GDI s paketem Premium si vedle vznětového motoru odpustila vcelku zbytné panoramatické střešní okno a automatickou převodovku. Auto stojí ceníkových 483.890,- Kč a dokáže jezdit s podobnou spotřebou jako diesel s automatem.
Nicméně v rovině absolutních čísel Hyundai svoji misi splnil. Značka usiluje o status affordable premium (dostupná prémie) a dieselová i30, která dostala všechny dostupné příplatky, působí právě takto.
Plusy
- Kvalitní a hodnotně vypadající interiér
- Stabilita v podélném směru i v zatáčkách
- Pro dlouhé cesty vhodnější naladění podvozku než u 1,6 GDI
- Nadprůměrně dobrý automat
- Délka záruky
- Politika výhodných paketů výbavy
Minusy
- Spotřeba paliva ve spojení s automatem
- Na trhu existují silnější i kultivovanější dieselové motory této kategorie
- Příplatek za 1,6 CRDi proti 1,6 GDI
- Slabý výkon xenonových světel
- U navigace nelze trvale vypnout hlasové pokyny