Hyundai i40 CW: První dojmy

Podle fotografií to tak možné nevypadalo, ale setkání tváří v zamračenou tvář nepřipouští pochybnosti – tohle auto je evropštější než cokoliv předtím. Linie snad už být dynamičtější ani nemohou, a nedosti na tom – věren prostoru, který mu udělil samotný název karosářské verze (CW – crossover wagon), nechal stranou samotnou rodinnou snahu o maximální objem za každou cenu. Zbylo hodně pro potěšení oka a neskončilo to zklamáním.

Základní tvary se totiž nechaly svazovat druhem karosérie jen trochu – daleko spíše se došlo k podobné cestě, na jakou se vydal například Mercedes-Benz třídy R a ani z jedné strany nehrozí nuda. Na povrchu karosérie totiž nenajdete zřejmě jediný pravý úhel a geniálně zamaskovat se podařilo i na dnešní dobu výraznou převahu plechových bočních ploch nad prosklenými.

Dojem naživo je osvěžující, málokteré kombi se tolik odlišuje. Uvidíme, co s výraznými emocemi udělá čas, ovšem jen pomalu opadávající atraktivita menšího předskokana i30 CW svědčí o tom, že současný designér si se stárnutím ví rady.

Obdivovat se dá spousta věcí – ať už úspěšné zamaskování podobně nepříznivého poměru délky k šířce, jako u nového Superbu, či designérské parádičky typu opačného oblouku, zakončujícího linii bočních oken nebo opravdu netradičně vykrojených otvorů v předním spoileru. Být to jediným designérským podpisem, asi bychom žehrali, ovšem jako tečka za dobrou velkou prací slouží velice stylově.

Podobná přehršel dojmů čeká uvnitř – linie se vlní kolem posádky ještě výrazněji, než v i30 a dominantní kruhový ovladač už nepůsobí rušivě. Ergonomie se tu studovala, ale nijak dramaticky se nectily klasické zásady, proto se třeba řada spínačů octla na diskutabilních místech, například na spodním rameni volantu. Více ale až v prvních testech.

Pozitivním šokem je posaz vpředu – sedačky se nedají nazvat jinak než skoro perfektní. Jsou zcela optimálně tuhé, nešizené na rozměrech (49 x 63 cm) ani opěrné konstrukci a dávají pocit jistoty a komfortu – kromě vyhřívání jsou i ventilované. Spolu s optimálně tlustým a jen 368 mm velkým volantem, který lze opět vytáhnout dostatečně daleko, tvoří opravdu pohodlnou pozici i pro částečně ležícího pilota.

Jediným omezením je menší celková šířka, která je bohužel znát citelně – nedělalo se tolik kompromisů, jako ve zmiňovaném Superbu, a výsledkem je téměř kontakt s B-sloupkem. Vzadu už takové nadšení nevládne – ani přes nadstandardní rozvor se dospělý nevyhne za rozvaleným kolegou kontaktu koleny a tamější sedačky, ačkoliv jsou skoro stejně rozměrné (48 x 63 cm), zaplatily za typ karosérie a jejich opěrky nelze vytáhnout dost vysoko. K tomu klasicky maličké, vysoko umístěné okno a méně péče věnované vzhledu plastů. Ještěže nechybí vyhřívání sedaček.

Kufr neohromuje rozměrem, ale výborným tvarem a skvělou přístupností. Dno bez schodu má slušných 58 cm nad zemí, přestože pod ním skrývá plnohodnotnou rezervu. Ložná délka 114 a šířka 100 cm bohatě postačí, víko se zvedá sice jen 182 cm, ale je tak zakloněné, že to nevadí a nechybí mu elektrické zavírání. Ideálem chalupářů se CW asi nestane díky skloněné střeše, ale každodenní potřeby splní skvěle.

A to je i hlavní dojem – trefa do každodenního života se zřejmě povedla větší, než u kombíků s extrémními ložnými objemy, využitelnými dvakrát za rok při velké dovolené. Hyundai neprodal za praktické požadavky veškeré emoce, které čekají jak při pohledu zvenčí, tak za volantem.