TEST Infiniti Q50 2.0t Sport – Potichu a za málo
Infiniti Q50 nahrazuje v hierarchii značky sedany řady G. Ve výrobě ale stále zůstává odvozené kupé a kabriolet, jenom se v rámci modernizace přejmenovaly z G37 na Q60. Z pohledu evropského zákazníka byla největší slabinou zmíněné řady sedanů omezená nabídka pohonných jednotek. Zcela chyběl turbodiesel a velký šestiválec situaci na evropském trhu zachránit nemohl.
U nové Q50 již výrobce stejnou chybu neudělal. Vytčeného cíle nabídnout bohatší paletu motor, dosáhl méně obvyklým způsobem a to nákupem u značky Mercedes-Benz. Zatímco v případě turbodieselu německou výpomoc tak nějak chápeme, u zážehového čtyřválce se zdá být tento krok méně logický. Že by se v celém portfoliu mateřského Nissanu nenašel žádný dostatečně vhodný motor podobných parametrů? To mimo jiné také znamená, že pouze vrcholná hybridní verze je poháněna japonským agregátem. A sice šestiválcem VQ35HR dobře známým třeba z poslední evoluce sportovního Nissanu 350Z.
Neněmecká výbava
Zatímco hnací řetězec pochází od našich západních sousedů, studium ceníku Infiniti Q50 může typické kupující bavoráků, mercedesů či audi lehce zaskočit. Zvláště když si vzpomenou, že navýšili původní již tak vysokou cenu o další statisíce korun ve snaze mít na palubě nejmodernější vymoženosti, co se výbavy týče. Testovaná vrcholná verze Sport přijde na 1.121.435 Kč, alternativou s tímto motorem je nižší varianta Premium za 1.007.767 korun.
Je to právě převelice bohatá standardní výbava, s níž Infiniti vyráží do boje proti renomovanější německé konkurenci. V sérii je tak takřka všechno, na co si jenom vzpomenete. Verze Sport má navíc anatomická přední sedadla s prodlužovatelnými sedáky, dokonce i elektrické ovládání s pamětí je v základu. Elektricky stavitelný je ale rovněž volant, přičemž mu, stejně jako v případě sedadla řidiče, nechybí inteligentní funkce usnadňující nastupování a vystupování. Všechno je součástí Balíčku prvků na uvítanou. Pokud po něm zatouží kupující verze Premium, bude muset připlatit 37.950 korun, přičemž se musí obejít bez sportovních sedadel.
V duchu doby se Infiniti snaží nabídnout maximální úroveň bezpečnosti. Pokud přihodíte k výchozí ceně vozu dalších 65.780 korun, získáte navíc balíček bezpečnostních prvků pojmenovaný Safety Shield. Nabízí se ale pouze v kombinaci s balíčkem prvků zaměřených na pohodlí, což znamená odepsat dalších 15.180 korun.
Co v rámci zmíněných prvků výbavy získáte? Druhý jmenovaný zahrnuje vcelku konvenční prvky v čele s parkovacími čidly či doplňkovými funkcemi jinak standardní samočinné dvouzonové klimatizace.
O poznání zajímavější je prvně jmenovaný balíček. Zde zmíníme funkci Driving aids: ovládá se tlačítkem na pravém rameni volantu, vedle toho, kterým listujete v menu palubního počítače. Že je funkce aktivována, poznáte podle nákresu autíčka, které se zeleně orámuje. Kamera situovaná za čelním sklem v místě vnitřního zpětného zrcátka hlídá prostor před vozidlem. Pokud se blížíte k překážce, vůz nejprve sám ubere plyn a posléze začne brzdit, až úplně zastaví. Pak musíte sešlápnout pedál brzdy. V opačném případě se po několika sekundách ozve pípání a vůz se rozjede. Systém tak nesupluje aktivní tempomat, který je samozřejmě také přítomen.
Ubrání plynu ale umí být i dost násilné, což vnímáte jako klepnutí do nohy. Prostě najednou pedál ztuhne a nejde sešlápnout. V bezpečných podmínkách jsme jeho servomotor zkusily přetlačit - šlo to, ale jenom s velkým úsilím. Systém je to jistě dobrý, neboť chrání ty, kteří se na jízdu méně koncentrují, ať mají důvod jakýkoliv.
Zkušenější řidiče ale může občas zaskočit. Mluvíme o situaci, kdy potřebujete předjet, takže vůz nejprve ještě ve svém pruhu rozjedete, abyste následně provedli vyjetí do protisměru. V okamžiku, kdy se přiblížíte k předjížděnému vozidlu, vám systém „stáhne plyn“, takže vůz najednou ztratí rychlost. Kdo v tu chvíli přesto začne předjíždět, může mít problém s bezpečným dokončením tohoto manévru.
Vyjma napsaného balíček zahrnuje také varování před opuštěním jízdního pruhu. Na přejetí čáry upozorňuje pípáním, přičemž do pruhu se vůz vrací s pomocí řízení.
Jako v Airbusu
Infiniti Q50 po technické stránce nijak nevybočuje z obvyklého standardu vozů dané třídy. Vpředu je použita lichoběžníková náprava, vzadu najdeme víceprvkové zavěšení. Jedinou výjimkou je řízení vozu, to se nabízí ve dvou verzích. Základní výbava označená prostě Q50, stejně jako vyšší Premium využívá elektrohydraulický posilovač známý již z předchozí řady G37. Naproti tomu testovaný Sport a také verze Hybrid mají standardně takzvané Přímé adaptivní řízení.
Vůbec poprvé v automobilové produkci chybí mechanická vazba mezi volantem a řízením, kterou zde plně supluje elektronika. Hřídel volantu tu sice je, nicméně pouze jako záložní a také z důvodu legislativy, která ji prostě požaduje.
Popsaný systém řízení je v zásadě převzatý z letectví, kde pod označením FBW (Fly by Wire) v USA a západní Evropě, případně EDSU v Rusku (bývalém SSSR) slouží v letadlech již od sedmdesátých let. Zprvu coby doplňková funkce konvenčního řízení na analogové bázi (Concorde, TU-144), později jako hlavní, již plně digitální čtyřikrát zálohovaný (Airbus od A320 dále, Boeing 777, Embrayer E190/E195 atd). Více podrobností přineseme brzy v technickém článku na dané téma.
Infiniti věří, že stejné výhody jako v letectví může přinést také v automobilovém průmyslu. Hlavní výhodou má být zkrácení reakční doby přenosu silového impulzu z volantu na kola. Druhou výhodou je nebývalá možnost měnit charakteristiku řízení. Za pomoci rozhraní lze nastavovat jednak tuhost ve třech úrovních (Těžký, Standardní a Lehký) a jednak odezvu od volantu od rychlé, přes standardní až po přirozenou. Bez ohledu na zvolený režim stačí u stojícího vozidla otočit mezi plnými rejdy pouze dvakrát volantem, takže při poloměru otáčení 11,2 metru je převod řízení hodně strmý…
To ale není všechno - řidič navíc může nastavovat jízdní režimy Sport, Standard, Eco a Sníh. Na základě toho je pak upravována změna strmosti řízení v závislosti na rychlosti jízdy. Jak se rychlost zvyšuje, zvětšuje se celkový převod vztažený na střední polohu, přičemž v režimu Sport je tato změna v celém rozsahu rychlostí nejvýraznější. Zatímco za klidu je převod cca 12:1, při rychlosti 80 km/h činí ve Sportu zhruba 19:1, v režimu Standard je to ale cca 15:1. Mód Standard je podle našeho názoru jízdně nejpříjemnější i s ohledem na tuhost řízení. To v režimu Sport klade až příliš velký odpor.
Teorie kontra realita
Z množství funkcí a různých nastavení řízení by se jednomu skoro zamotala hlava. Bohužel teorie je věc jedna a požadavky řidiče druhá, jaké je tedy toto řízení v praxi? Stručně řečeno bezpříkladně komfortní. Protože za normálních okolností zcela chybí mechanická vazba mezi koly a volantem, není přejezd nerovností doprovázen typickými vibracemi volantu, tancujícího v rytmu přejížděných výmolů. S vozem jsme také zkoušeli lehce najet na zešikmený obrubník, přičemž tento manévr obvykle znamená stočení volantu. Tady se však nic takového nedělo a volant byl tak, jak jsme původně zamýšleli.
Mnozí řidiči mají také obavy o zpětnou vazbu od kol. Ta zde logicky není, respektive je, ale pouze simulovaná. Schválně jsme vybranou zatáčku zkoušeli projíždět čím dále vyšší rychlostí ve snaze zjistit, zda bude volant tuhnout v součinnosti s narůstající boční silou. A to se kupodivu dělo, byť ne nijak výrazně. V porovnání s konvenčním řízením s elektromechanickým posilovačem je však zpětné vazby prostě málo.
Verze Sport je navíc standardně osazena tužšími tlumiči. V porovnání s dříve zkoušenou výbavou Premium je jízdní komfort omezený a to zejména na velkých výmolech. Ty drobnější podvozek zvládá utlumit s grácií, jak se sluší od vozu této třídy a úrovně.
K pumpě často nemusíte
Hlavní odlišnost od dříve zkoušeného turbodieselu a hybridní verze se nachází pod kapotou. O rozpohybování se stará přeplňovaný zážehový čtyřválec o objemu 2,0 litru. Jaký je jeho původ, již víte z úvodu - vyrábí ho Mercedes-Benz. Jde o agregát řady M274, což je vlastně verze motoru M270 uzpůsobená pro podélnou zástavbu do karoserie.
Stačí ujet pár set metrů, abyste zjistili, že tento čtyřválec vyniká mimořádnou kultivovaností. Na tom se podílí nejen vyspělé řízení motoru, nýbrž i přítomnost modulu s vyvažovacími hřídeli ve spodní části klikové skříně. Při dlouhé cestě z Německa do Japonska motor nepřišel o žádný ze svých technických highlightů. Za zmínku stojí třeba systém proměnného časování sacích ventilů Camtronic, které navíc mění ve dvou stupních svůj zdvih. Jde o podobný princip, jaký používá Audi pod označením VVL či Volkswagen u systému vypínání válců ACT. Má však méně dílů, takže je jednodušší a navíc vystačí pouze s jediným ovladačem v podobě servomotoru.
Camtronic má údajně zrychlovat reakci motoru na přidání plynu. Pracuje s klasickou škrticí klapkou, přičemž proměnný zdvih částečně kompenzuje její malé otevření v režimu částečného zatížení. Právě při něm vznikají obecně největší čerpací ztráty. Ty by zde byly navíc násobeny přítomným přeplňováním. Jde vlastně o stejný fígl, jaký nabízí už řadu let Honda na atmosférickém motoru 1.8 i-VTEC známém ze současného a minulého Civiku.
Výsledkem je bez přehánění vynikající úspornost, kdy lze s trochou snahy a současně s převahou jízd po městě jezdit i za 8,6 litru na 100 km. To nový Ford Mondeo s podobně výkonným dvoulitrovým EcoBoostem, který ale nedisponuje touto technikou, bralo o dobré dva až tři litry paliva více.
Od Mercedes-Benzu pochází také převodovka v podobě sedmistupňového 7G-Tronicu. Vzhledem k nasazení systému Start/stop musíme zmínit pomocné elektrické čerpadlo oleje, integrované do skříně převodovky. Občas kritizovaná rychlost řazení zůstává, stejně jako hebkost, pokud zrovna nezávodíte.
Závěr
Ač je přeplňovaný zážehový čtyřválec v Infiniti Q50 jízdně imponující, přesto se nelze ubránit dojmu „že to zase tak moc nejede.“ To vynikne zejména ve srovnání s hybridní verzí, která prostě zrychluje opravdu jako raketové sáně. Myslím, že po ní sáhne většina zájemců o pohledný a dobře jezdící, leč u nás málo známý sedan luxusní divize značky Nissan. Kupující Infiniti jsou tak trochu exoti, a právě jim hybrid vyhoví asi nejlépe.
Nejlevnější verze modelu | 861.160 Kč (Q50 2.2d/125 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.007.767 Kč (Q50 Premium 2.0t//155 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.121.435 Kč (Q50 2.0t Sport/155 kW) |
Plusy
- Vynikající úspornost, dobré jízdní vlastnosti
- Vysoce komfortní a strmé řízení bez rázů
- Tichý a kultivovaný motor, solidní ergonomie
- Tuhá karoserie, sofistikovaný podvozek
- Určitá jednoduchost (mechanický volič převodovky, dvě sítě CAN)
- Moderní prvky zvyšující bezpečnost (Safety shield)
Minusy
- Řízení takřka bez citu
- Tlumení hlubších nerovností
- Velmi řídká servisní sít
- Mezery v individualizaci
- Prostornost vzadu nad hlavou
- Rychlý propad hodnoty
Foto: Petr Homolka