Jak jsem jel poprvé setinovou rallye. A vyhrál!

Možná je to věkem, čtyřicítka se blíží, nebo i tím, že nejnovější auta jsou na mě moc digitální a tradiční řidičské hodnoty se čím dál víc upozaďují, ale veterány a hlavně youngtimery, mám zkrátka čím dál víc rád. Proto jsem s účastí na 7 Castles Trial 2021 neváhal, navíc jsem měl k dispozici vůbec nejstarší vůz celé soutěže – Škodu 1101 Cabrio, známou spíš jako Tudor. Maličké autíčko z roku 1948 působila skoro jak oživlá hračka, roztomilý vzhled byl však vykoupen dřinou za volantem, jakou jsem už dlouho nezažil.

Bez meziplynu ani ránu  

Vzhledem k tomu, že jsme s Mončou vyfasovali nejstarší auto, dostali jsme též startovní číslo 1. Ano, do setinové rallye se startovalo podle věku automobilových účastníků. Takže řidič se spolujezdkyní naprosto nedotčení zkušenostmi se setinovou rallye, v nejstarším autě a první na trati. Tuhle kombinaci jsem si opravdu nezáviděl.

Škoda 1101/1102: Tudoru je sedmdesát

Na přemýšlení a předstartovní trému ale naštěstí bylo minimum času, takže než jsem stačil znervóznět, už nám před čumákem vlála startovní vlajka. Rozjezd s tudorem byl ještě celkem v pohodě, pokud jsem tedy trefil jedničku, párkrát jsem se rozjížděl na trojku… Všechno ostatní však už byla poctivá práce. Řízení bez posilovače a s brutální vůlí zdaleka nebylo to nejobtížnější, co mě čekalo. I na brzdy/nebrzdy jsem si celkem rychle zvykl, zkrátka dupat jako v závoďáku bez posilovače, ovšem s tím rozdílem, že v tudoru jsme jenom tak velmi pozvolna ztráceli rychlost. Brzděním bych to nenazval.

Ze všeho nejhorší ale bylo řazení. I nahoru - jak jsem už napsal, problém byl trefit už jenom jedničku. Kulisa byla… já nevím, nic podobného jsem skutečně nezažil. Dráhy byly nepředstavitelně dlouhé a tak příšerně nepřesné, že jakákoliv manipulace s pákou byla dobrodružství. A pak podřazování. Tušil jsem, že bez meziplynu to nepůjde. V tom mě velmi ujišťovali i škodováci. Že to bude ale i s meziplynem často oříšek, to jsem nečekal. Z čtyřky na trojku to ještě celkem šlo, tam jsem si zuby užíval zřídka. Z trojky na dvojku jsem ale musel už hodně opatrně. Zdaleka nestačilo jemné polechtání plynu, hezky na podlahu s ním, motor do otáček a pak teprve zkusit dvojku. Ta ovšem velmi často zapadla až napodruhé, před každou prudší zatáčkou, stoupáním, křižovatkou, jsem si tak autíčko musel dlouho dopředu připravovat, abych k inkriminovanému místu dorazil v zamýšlené rychlosti a s vhodným převodem.

Ten byl rozhodující hlavně před stoupáními. A správná nájezdová rychlost, samozřejmě. Z toho jsem měl největší vítr. Na trati jsme potkali několik kopečků (nebo spíš pořádných kopců), kde jsem se modlil, abychom proboha nepotkali nikoho do protisměru (šířka na auto a půl max), a kde jsem vracečky projížděl v rychlostech, které mi v tudoru přišly už nepatřičné. Jinak bych se ale ze zatáčky nevyhrabal. Auto ovšem uhopkáváním zadku dávalo poměrně rychle najevo, že jsem se dostal už lehce za limit. Nešlo to jinak, litrový čtyřválec poskytoval velmi skromných 32 koní, což byla do kopcovitého terénu dost minimalistická výbava.

Jeli jsme rallye historiků: Po stopách sedmi hradů a zámků v bojové Škodě Tudor!

Ale zvládli jsme to, během úvodní zkoušky jsme zabloudili jen jednou, takže jsme do cíle první etapy dorazili kousek za první desítkou. Vím, vyráželi jsme jako první. Ale spolujezdkyně takto navigovala prvně a itinerář nějakou tu zkušenost taky chce!

Tajná zkouška. Co mám dělat?

Dojet do cíle jednotlivých zkoušek (byly čtyři, v celkové délce zhruba 200 kilometrů) po stanovené trase (ano, jeden kontrolní bod jsme minuli), byla jenom část setinové rallye. Nejzajímavější byly vložené testy přesnosti (sedmkrát jsme se takto testovali), nechyběly však ani testy tajné. Zatímco u sedmičky oficiálních testů jsme věděli, co nás čeká, u těch tajných jsme dopředu pochopitelně netušili, jaký úkol máme plnit. Abyste měli představu – v drtivé většině případů jsme museli daný úsek projet v přesně daném čase. Nejčastěji pár set metrů za X sekund. Samozřejmě jsme na nejlepší nestačili, i když jsme si zhruba vypočítali průměrnou rychlost, naše odchylky se v setinách rozhodně nepohybovaly.

Prohlédněte si krásné veterány z muzea Škody. Tudy kráčela historie

A přesto jsme jeden tajný test vyhráli. Povedlo se nám to jednoduše. Když jsem se spolujezdkyně zeptal, kolik času na projetí úseku máme, dostalo se mi upřímné odpovědi. „Nevím,“ hlesla Monča. „Tak já prostě jedu,“ oznámil jsem a tajný úsek zkrátka projel. A prakticky na setinu se trefil do stanového času. Takhle se to dělá! Jak přesně se to ale dělá, popravdě netuším. Ale tajný test jsme vyhráli a ty poháry nám nikdo nevezme!

V cíli unavení, ale spokojení

Navigátorka se postupně ve své nové roli lepšila a lepšila, další rychlostky jsme již dokončili většinou na prvním místě (to znamená, že jsme první do cíle dorazili, tohle žádné vítězství přirozeně nebylo, jen jsme zvládli dodržet startovního pořadí i v cíli) a postupně jsme se i v testech přesnosti posouvali vpřed (nejlíp jsme byli na konci třetí desítky, přihlášených aut bylo šestapadesát).

Jedním z největších překvapení pro mě bylo, jak svižně se ve finále dalo s tudorem jet. Avizované maximálky 100 km/h jsem nedosáhl, kolem osmdesátky jsme se však na rovnějších úsecích pohybovali s přehledem. A ostatní účastnici provozu nás předjížděli jen minimálně. Fakt jsme nejeli úplně pomalu.

Škoda 1101 Sport závodila před sedmdesáti lety v Le Mans

A skvělá věc jsou stěrače. Myslím moderní, funkční stěrače, které stírají drtivou většinu čelního skla. A ve spojení s kvalitní ventilací se starají o dokonalý výhled. My měli na tudoru jeden. Maličký. A okénko zevnitř otírali rukou. Průtrž mračen v tudoru, jehož záď na mokru exponenciálně zneklidněla, to byl jeden z vrcholů 7 Castles Trial 2021.

Alespoň pro naši posádku, která do cíle dorazila utahaná jak koťata. Já z náročného řízení, Monču z navigování a itineráře rozbolela hlava. Vůbec se jí nedivím, role spolujezdce mi v podobných soutěžích přijde důležitější než ta řidičova. Nepamatuju, že bychom kdy šli spát tak brzo, jako po absolvování setinové rallye. Ale jestli bude někdy zase příležitost, rozhodně pojedeme. A klidně v podobně obstarožním kousku. O to je to pak větší zážitek!