Jak se v Československu rodila pravidla silničního provozu? Šlo to pomalu

Tehdy byla do čs. právního řádu zavedena Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly, podepsaná už v roce 1926, která stanovila některé povinnosti pro řidiče, provedení motorových vozidel i úpravu silničního značení. Mimo jiné se tehdy zavedla povinnost vybavit automobil zpětným zrcátkem, vůdčí list mohli získat lidé od 18 let nebo se zavedly trojúhelníkové výstražné značky.

Nová pravidla předjíždění cyklistů: Je to problematický a šikanózní návrh!

Zákon číslo 124/1931 upravoval také vydávání řidičských průkazů a osvědčení pro vozidla, zabýval se také uznáváním dokladů z jiných zemí. Důležitou součástí byl paragraf čtyři, který se zabýval možností pokutování lidí, kteří se dopustili přestupku. "Pokuty na jednotlivé přestupky je nutno ve zmocnění stanoviti pevnými sazbami a nesmí přesahovati částku 50 Kč," stálo v něm například (suma odpovídala zhruba denní mzdě kvalifikovaného dělníka). Paragraf zaváděl i číslované pokutové bloky, umožňoval "hříšníkovi" požadovat řešení přestupku na úřadě a v odstavci šest výslovně uváděl, že "k zaplacení pokuty nesmí úřední orgán nutiti".

Řidička v Itálii dostala zajímavou pokutu. Jela prý 703 km/h

Zákon z roku 1931 měl původně platit jen do konce roku následujícího, nakonec ale vydržel déle. Nahradila ho až první ucelenější právní úprava silničního provozu, zákon číslo 81/1935 o jízdě motorovými vozidly, který mimo jiní omezil v uzavřených osadách rychlost na 35 kilometrů v hodině, doplněný v roce 1938 zákonem o dopravních značkách. Už v roce 1931 také čs. vláda přislíbila, že do pěti let zavede pravostranný provoz, což se však nakonec nepovedlo. Až v listopadu 1938 vydal Stálý výbor Národního shromáždění opatření, kterým zaváděl jízdu vpravo od 1. května 1939. Nakonec se tak stalo o pár týdnů dříve s německou okupací.