Jak velký displej je už příliš? Vědci mají odpověď, Audi bude zmenšovat
Zatímco ještě nedávno byla desetipalcová obrazovka v autě považována za luxus, dnes se v některých modelech rozprostírá digitální panel přes celou palubní desku jako domácí televize. Jaká velikost je tedy ideální?
Velké displeje se staly jedním z nejviditelnějších znaků moderního auta. Na první pohled signalizují technologický pokrok či příslušnost k vyšším třídám. Typickým příkladem je nová Mazda CX-6e, jejíž interiér ovládá extrémně široký, zhruba 26palcový panel táhnoucí se napříč palubní deskou.
Nejen Mazda tímto řešením vytváří dojem digitálního kokpitu, v němž software nahrazuje klasické ovladače a interiér se mění v technologický prostor podobný obývacímu pokoji.
Na papíře dává tento přístup smysl. Velká plocha umožňuje jemnou grafiku, rozdělení obrazovky mezi více funkcí i větší míru personalizace. Z marketingového hlediska je navíc snadno čitelná – větší displej působí dražší a novější.
Jenže auto není vitrína prodejny elektra a řidič není pasivní uživatel. Každý pohled na obrazovku znamená pohled mimo silnici a každý další krok v menu zvyšuje mentální zátěž a nepozornost. Vztah mezi velikostí displeje a jeho skutečným přínosem přitom není lineární.
Ideální velikost existuje
Výzkumy zaměřené na chování řidičů ukazují, že příliš malá obrazovka může trpět horší čitelností, ale příliš velká naopak svádí k delším a častějším interakcím.
Nezávislé studie sledující dobu pohledu mimo vozovku i kognitivní zátěž řidiče naznačují existenci jakéhosi optimálního pásma pro umístění displeje. U velmi rozměrných displejů, typicky nad hranicí zhruba čtrnácti až patnácti palců, se při běžných úkonech prodlužuje čas, po který řidič nevěnuje pozornost vozovce.
Jinými slovy, obří displej může být přehlednější, ale zároveň na sebe strhává více pozornosti, než je při řízení zdrávo. Velká plocha totiž láká k tomu, aby se do ní soustředilo co nejvíce funkcí. Výsledkem je čistý design bez fyzických tlačítek, avšak také nutnost lovit základní ovládání v menu.
Věda tak potvrzuje intuitivní pocit mnoha řidičů: ideální infotainment není ten největší, ale ten, který vyžaduje co nejméně přemýšlení. U displejů větších než zhruba 14 až 15 palců už se prokazatelně zvyšuje doba pohledu mimo silnici. A s ní samozřejmě i riziko rozptylování, zejména při běžných úkonech prováděných za jízdy.
Návrat k rozumu
Některé tradiční značky začínají na nekonečné zvětšování displejů konečně reagovat. Audi v poslední době trend přerostlých obrazovek otevřeně kritizuje a připouští, že honba za maximální úhlopříčkou nebyla vždy krok správným směrem.
„Velké obrazovky nejsou nejlepším uživatelským zážitkem. Je to technologie pro technologii samotnou. Pro nás má technologie být viditelná tehdy, když ji potřebujete, a zmizet ve chvíli, kdy ji nepotřebujete,“ řekl před pár dny Massimo Frascella, současný šéf designu Audi.
V některých nových konceptech se už proto začínají objevovat menší, zhruba desetipalcové centrální displeje, které jsou elegantněji zapuštěné do palubní desky a doplněné fyzickými ovladači pro nejčastěji používané funkce. Tuto snahu znovu přizpůsobit techniku člověku jedině vítáme.
Postupně se tak rýsuje nový konsenzus. Rozumný infotainment představuje zlatou střední cestu: obrazovku dostatečně velkou na rychlé a čitelné zobrazení informací, ale zároveň natolik kompaktní, aby nepřebíjela interiér a nesváděla k brouzdání v systému během jízdy. A i ideálně v kombinaci s kvalitním head-up displejem a fyzickými ovladači pro klíčové funkce.
Nová Mazda CX-6e ukázala, kam až může závod o co nejatraktivnější produkt zajít. Budoucnost infotainmentů však pravděpodobně extrémně velkým obrazovkám na palubní desce patřit nebude. Naopak se rýsuje hledání ideální velikosti displeje a alespoň částečný návrat fyzických tlačítek.
Zdroje: Autoblog, ETSC, Edison, ScienceDirect
