Jízdní dojmy: Setra 500 Topclass - Dálnice i vlásenky

Luxusní autokar neslouží jen k přepravě cestujících na dlouhé vzdálenosti, ale měl by poskytnout pasažérům maximum možného komfortu. Vstup předními dveřmi do Setry 500 Topclass pomocí spirálovitého schodiště dal jasně najevo, že výrobce myslel do nejmenších detailů. Nastupující ani na okamžik nezaváhal, že jde správným směrem. Kožená sedadla se štědrým nastavením sklonu opěradla a v tomto segmentu autobusů samozřejmým posunem vnitřních sedaček do uličky nastavila vysokou laťku. Stropní moduly s lampičkami, ventilací a tlačítkem ke stevardce přizpůsobené konfiguraci sedadel bývají rovněž vidět. Nalézt však černou kůži obšitou bílou nití na meziprostorech stropního modulu se nám podařilo jen u superluxusní Setry.

Drobnosti pro top pohodlí

Samozřejmě nechyběly ani sklopné opěrky nohou, v případě 500 Topclass však s otočnými konci přizpůsobitelnými sklonu chodidla. Maličkost? Nikoliv na dlouhé cestě.

Obdivovali jsme ještě jednu jakoby drobnost. Výklopný stoleček neměl osu naklánění na zadní straně opěradla, ale níže až v rovině sedáku. Samotný stoleček držel na dvou přibližně půlmetrových ramenech, takže po vyklopení se dostal téměř až do klína cestujícího. Ten se při občerstvování nemusí naklánět vpřed či si rozprostírat ubrousek na kolena. Ještě větší výhodu této koncepce jsme si ověřili při čtení knihy – měli jsme ji přesně na dohled a nebylo třeba ji naklánět směrem k očím, jak je to nutné u klasické koncepce stolečků vyklápěných ze zadní strany opěradla.

Během jízdy na francouzské riviéře se teplota pohybovala nad příjemných dvacet stupňů Celsia. Proto jsme nemohli vyzkoušet další světovou novinku – topení či chlazení pro cestující nejen skrze stropní moduly, ale rovněž výdechy ventilace umístěnými pod sedadly.

Za volantem

Většinu z více než dvousetkilometrové trasy jsme absolvovali za volantem. Z letiště v Nice jsme Setrou 500 Topclass směřovali na dálnici A8 a dále kolem proslulého kulturního města Cannes do vnitrozemí. Během vjezdu do mýtnice jsme si spletli označení jednotlivých propustí a uvízli v jedné z nich těsně před závorou. Automat nebral speciální kartičku pro placení mýtného.

Nezbývalo nám tedy než dát výstražné blikače a po uvolnění prostoru za autobusem z úzké uličky vycouvat a najet do té správné. Už jsme se připravovali na naštvané a troubící řidiče za námi, ale bylo to zbytečné. Posádky osobních automobilů obsazených šarmantními Francouzi nejevily nelibost, ale spíše si čas užívaly pohledem na krásnou Setru Topclass.

Elektronika pomáhá

Během jízdy po dálnici jsme postupně zkoušeli různé elektronické systémy včetně adaptivního tempomatu s nastavením minimální vzdálenost od vpřed jedoucího vozu. Setra Topclass však nabídla mnohem více, a to zejména při opouštění pobřeží a cestě do přilehlých kopců. V nich přišel vhod predikativní tempovat, který známe a již jsme vyzkoušeli ve vlajkové lodi užitkových vozů Mercedes-Benz.

Volnoběžka

Ubrání točivého momentu před vrcholem stoupání nebylo tak výrazné jako u nákladního Actrosu, protože jsme na tempomatu měli nastavený rozsah požadovaného tempa 93-99 km/h. Úspora nafty nemůže příliš omezovat rychlost vozidla, které převáží padesát i více cestujících těšících se do cílové destinace.

Velmi nás však překvapil nástup volnoběžky Ecoroll na vrcholu stoupání, protože během jízd s Mercedes-Benzem Travego Edition 1 před více než rokem jsme se na začlenění volnoběžky mezi luxusní autobusy značky EvoBus ptali. Neobdrželi jsme jednoznačnou odpověď, protože se tehdy tajně připravovala Setra 500 Topclass s predikativním tempomatem opatřeným Ecorollem. Jakmile ve zkoušené setře klesly otáčky na přibližně 600/min, značka predikativního tempomatu PPC se na přístrojovém štítu rozsvítila zeleně.

Další příjemný prvek tvořila dvouzónová klimatizace. Během dálničního úseku jsme ji nepotřebovali. Jakmile jsme však při zpáteční cestě směrem do Cannes jeli po pobřežní klikaté a pro třináctimetrový autobus úzké silnici D559, museli jsme si v prostoru pro řidiče nastavit nižší teplotu. Adrenalin při těsném míjení s protijedoucími automobily bylo třeba chladit. Stejně jako u mýtnice, tak i na pobřežní silnici, jsme ocenili disciplinovanost či spíše velkou míru tolerance francouzských řidičů osobních automobilů. Ti dokázali snadno a rychle pochopit, že když v prudké zatáčce ohraničené na jedné straně skalou a na druhé kamennou zídkou neudělají místo třináctimetrovému autobusu, dojde k zácpě a neprojede nikdo.

Prosklená střecha

Cestu přesahující třicet kilometrů serpentinami jsme si však užívali, protože Setra byla skvěle ovladatelná a díky čtveřici sférických zrcátek jsme o bocích a předních rozích vozidla měli skvělý přehled. Cestujícím se však dařilo ještě lépe, protože nad hlavou měli po celé délce vozidla obrovskou prosklenou plochu střechy Topsky Panorama. Pokud vás napadá otázka, kde se nacházela klimatizace, tak odpověď najdete na úvodní fotografi i v průduších nad zadními nápravami autobusu.