V Severní Koreji se pokusili okopírovat Mercedes. Dopadlo to bídně
Korejská lidově demokratická republika patří kvůli svému tvrdému komunistickému režimu mezi nejtajemnější země světa, z uzavřeného státu na západ míří jen minimum informací, což platí i pro tamější automobilový průmysl. Ví se, že tam existují výrobci Pyeonghwa Motors nebo Sungri Motor Plant, ale to je asi tak všechno. Málo známý je i příběh severokorejského Mercedesu.
Vozy značky Mercedes-Benz jsou mezi nejvyššími představiteli KLDR léta notně populární, což se ukázalo na pohřbu Kim Čong-Ila nebo na pravidelných vojenských přehlídkách, kde jsou stuttgartské limuzíny obvyklým jevem. Není tedy až tak divu, že se severní Korejci rozhodli vyrábět tyto vozy sami. Přece jen dovoz aut s trojcípou hvězdou na přídi do Severní Koreje je složitý, především kvůli sankcím. Na nějakou vysokou cenu političtí aparátčíci asi nedbali, v rovnostářské zemi přece vždy existuje někdo, kdo si je rovnější...
Projekt korejského Mercedesu započal na konci osmdesátých let, někdy kolem roku 1987. Zrodil se přitom přesně tak, jak se to může stát jen v uzavřené zemi, která s okolním světem komunikuje jen minimálně.
Jednoduše se do Koreje dovezlo (údajně z Tchaj-wanu) několik exemplářů Mercedes-Benzu 190 E, tehdejšího „baby-Benzu“, tedy předchůdce dnešní třídy C, které byly následně rozebrány do posledního šroubku a jednotlivé díly okopírovány. Nějaká licence se vůbec neřešila, vždyť Mercedes do takové země jako KLDR stejně neměl jak dosáhnout, aby se dožadoval nějakých licenčních práv.
Oproti originálu se však vůz nazvaný Kaengsaeng 88, někdy též Pyongyang 4.10 (podle data vyhlášení plánu Kim Ir-sena na expanzi severokorejského automobilového průmyslu), se však v některých detailech přece jen lišil. Maska chladiče byla přepracována, navíc z ní zmizela trojcípá hvězda, kterou nahradil znak lokálního výrobce. Vznikla i varianta nahrazující trojcípou hvězdu „komunistickou“ pěticípou.
Prý se měnily také útroby, stuttgartský agregát měl nahradit nějaký zážehový čtyřválec z produkce Sovětského svazu. O jaký motor se jednalo, se už asi nedozvíme, stejně jako nějaké detailnější informace. Hovoří se ale třeba o naprosto šíleném zpracování, autu měla dokonce chybět klimatizace nebo topení, ideální prý nebylo ani těsnění. Okna pak údajně nešla otevřít. Tak už to ale s čímkoliv z produkce KLDR bývá...
Víme tak jen to, že na sériovou výrobu nakonec nedošlo a vzniklo jen několik prototypů, které byly vystaveny na lokálním veletrhu v Pchjongjangu, později dokonce i v tamějším muzeu. Je to ale vůbec pravda? Kvůli minimu informací, které ani nelze pořádně ověřit, není divu, že existují i teorie, že Severokorejci Mercedesy ani nerozebírali, ale prostě jen vyměnili masku chladiče za tu se svým logem.
Ani proč na výrobu nakonec nedošlo, se asi nedozvíme. Může to ale souviset s tím, že Kaengsaeng 88 by byl pro cílovou klientelu málo exkluzivní. Běžní obyvatelé by na domácí auto stejně nedosáhli a ti z nejvyšších míst si raději nechali pokoutně dovézt skutečný Mercedes. To ostatně dokazují i záběry z Pchjongjangu na kolonu mnoha Mercedesů 190, které byly v tamější metropoli zachyceny před pár lety. Že by nějaký sraz severokorejského klubu majitelů? U KLDR nikdy nevíte...
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat